Dnes znovu z málo známé burgundské apelace Maranges, vzdálené od hlavní silnice a schované za několika kilometry okresních silnic jižně od Santenay. O Markovi Bouthenetovi jsem psal už před lety tady, jeho dvě vína byla v druhých Komunitních Bedýnkách v roce 2009. Tehdy zrovna vyhrál obecní volby a stal se starostou v obci Cheilly-les-Maranges.
Dnes pomalu přebírá řízení vinařství jeho syn Antoine, absolvent beaunského Lycée Viticole. Vinařství hospodaří na více než dvaceti hektarech, šetrně k přírodě, ale bez certifikací. Od mojí poslední návštěvy v roce 2009 přibyla degustační místnost s barovým pultem, Antoine navíc vládne slušnou angličtinou. Zavzpomínali jsme na minulé časy a během degustace došlo i na to, že Francois Berthenet z Montagny-les-Buxy, od kterého jsem přivezl předchozí Komunitní bedýnku, je nejen jeho oblíbený vinař, ale taky kumpán ze školy. To pomohlo prolomit ledy a zlepšit náladu, hlavně když jsem mu řekl, že dva týdny poté, co mi Montagny přivezli, je už téměř vyprodané. Základní informace o apelaci Maranges byla v předchozím textu, tak pojďme k degustaci Bouthenetových vín.
Aligoté 2014. Čerstvě nalahvované, ale už pitelné. Ovocný projev, slušně plné v chuti, přímočaré, ale ne triviální.
Bourgogne Hautes Cotes de Beaune 2013 Blanc. Zlatavá barva prozrazuje barikové sudy, květinovo-ovocná vůně s jasnými barikovými aromaty. 30% vína bylo 12 měsíců v bariku. V chuti dobrá kyselina, ovocný projev, docela silné.
Maranges Le bas des Loyères 2014 Blanc. Lahvováno před dvěma týdny. První sklizeň z vinice vysazené v roce 2011. Plnější ovocný nos, v chuti taky příjemný ovocný projev, spíš měkký a bez důrazu silnější kyseliny.
Dále už to bude jen Pinot Noir. Bourgogne Hautes Cotes de Beaune 2011 má světlou barvu, v chuti kulaté, pěkné, pitelné a vyvážené, s nepřehnanou ovocností.
Maranges 2013 má výrazně griotkový nos s mírně vystupujícím alkoholem, v chuti ještě mladé a syrové, zavřené, jasně višňové a dobře pitelné. Zase jsem se zeptal na ovocný projev a technologii a ano, hrozny se macerují kompletně odstopkované a taniny v závěru chuti jsou jen ze slupek.
Maranges Premier Cru La Fussière 2012 byla bomba. Krásně naleželý ovocný nos, plné v chuti, výrazné, jemné a jasně ovocné (třešně a višně). Nádhera, ale už vyprodaná.
Maranges Premier Cru La Fussière 2013 mělo světlejší barvu, mladou vůni s náznakem naleželého tónu, který se mi moc líbil u předchozího ročníku. V těle ovocné, ale v závěru je ještě příliš drsných taninů. Celkově má podobný projev jako předchozí a za rok se mu pravděpodobně vyrovná.
Santenay Premier Cru Clos Rousseau 2013 je nabité elegancí, ovocem a jemností, ale ještě nerozvinuté. Příliš mladé na pití, ale možná už za rok.
Bourgogne Hautes Cotes de Beaune 2012. Návrat k regionální apelaci, ale s mladším ročníkem. Světlá rubínová barva, navinulá ovocitá vůně (třešně a višně), koření a dřevo. V chuti plné s důrazným nástupem chuti, dlouhé, typický Pinot z jihu. Podezření na malý podíl štiplavých taninů ze stopek, ale přitažlivé svěžím ovocem. Ještě hodně mladé, bude lepší o Vánocích 2015. Před lety jsem si do bedýnek vybral právě tohle víno ze slavného ročníku 2005. Tehdy myslím dostalo zlatou medaili na soutěži v Maconu, letos je zase výborné. To nebude náhoda, Hautes Cotes de Beaune zřejmě budou Bouthenetova parádní disciplína…
Crémant Brut, neročníkový. Ve skutečnosti jde o ročník 2012. Nazrálá zlatožlutá barva, dobré perlení. V chuti typický Pinot Noir, nazrálý, lehce oxidativní. Ve skutečnosti Bouthenetům vyrábí Crémant Louis Picamelot, ale dělá to výtečně :o)
Byl jsem ve vinařství už nejmíň potřetí, tak můžu trochu srovnávat. Už dříve byla vína výrazná a čistá, ale směřování k jemnosti a čistšímu ovocitému projevu výrazně zesílilo. Největším překvapením bylo Premier Cru La Fussière. To bývala před šesti lety drsná divočina: v roce 2009 jsem si přivezl karton a ještě po několika letech jsem to nemohl pít díky skutečně excesivním tříslovinám. Letos byl ročník 2012 jemně ovocný a bylo zřejmé, že Bouthenetovi macerují a kvasí jen odstopkované hrozny. V žádném víně jsem nenašel hrubé zelené taniny ze stopek, jen jemné taniny ze slupek a ze sudu. Určitě to souvisí s lepší prací na vinici a s lépe vyzrálými hrozny, na druhé straně jsou vína mnohem přátelštější ke konzumentům a dají se pít mnohem dříve. Nepotřebují vyzrávat v lahvi pět a více roků, aby se ztratily hrubé taniny, ale dají se otvírat rok po lahvování. Z rozhovorů s vinaři mám naději, že to bude obecný trend, ostatně patrný i v jiných evropských vinařských oblastech.