Dnes jen fotogalerie vín, na které minulý týden nezbyl čas nebo místo.

Svatovavřinecké 2008 barrique jakostní, Školní statek Mělník

Tradiční odrůda, lahev a etiketa Školního statku, jen barikový sud je na Mělníku netradiční. Temná rudofialová barva s hnědým podtónem, na nose jsou nápadné sušené švestky, barikový sud a koření. V chuti je to podobné, lehké, suché, švestkové a jemně trpké. Svěžest už je pryč, kyselina i ovoce jsou klidné, ale barik a dubové třísloviny jsou ještě silné, po třech dnech je lepší než hned po otevření. Spíš zajímavé než výborné, ale i tak stojí za koupi.

Otevřeli jsme Lucestraiu 2010 DOC Montescudaio (Fattoria Sorbaiano a toskánské Komunitní Bedýnky v září 2011) s kamarádkou, s kterou jsme v roce 2010 Sorbaiano navštívili a zavzpomínali :) Lucestraia (Trebbiano, Chardonnay a Vermentino) byla v dobré formě, silná, svěží a mnohovrstevnatá, a díky školení v sudu se několik hodin proměňovala k lepšímu, stejně jako vzpomínky na Itálii.

Picpoul de Pinet 2012 z Cave de l’Ormarine, dárek od kamaráda. Picpoul se mi líbil, ale ilustruje to důvody, proč některé odrůdy zůstávají lokální, svázané s místem původu, a některé jsou mezinárodní. Je to suché bílé víno s dobrou kyselinou, zrale ovocným projevem (citrusy) a dlouhou dochutí, nejspíš výborné k rybám a zeleninovým salátům, ale dost obtížně se překládá do středoevropských chutí, jakmile odjedete 1000 kilometrů od středomořského pobřeží. Některé odrůdy fungují jen lokálně, v Province bych Picpoul určitě vyhledával, v Čechách ne.

Všem milovníkům českých a moravských vín připomínám nové slepé Komunitní bedýnky Slepice – úvodní text je tady, pojďme společně poznávat české a moravské odrůdy!