Je to už stotřetí bedýnka. Ze spousty věcí se stala rutina, ale jednoho jsem se ještě nenabažil. Přívalu radosti, když vynosím paletu vína do haly, otevřu pár krabic a prohlížím lahve. Všechna ta nalahvovaná radost mi nakonec nezůstane, většina vín už je rezervovaná nebo prodaná a budou dělat radost jiným lidem, ale sedět na čtyřech stovkách lahví je krásnej pocit. Podobně mi ještě nezevšedněla první degustace přivezených vín. Někdy bývám přehnaně kritický, protože se bojím, jestli jsem při výběru neudělal chybu, někdy napjatý, protože třeba aktuální ročník 2020 z Durette vůbec neznám a po dvou dovozech vím, že se v jednotlivých ročnících vína měnila. Dnes první dvojice z nejproslulejších beaujolaiských apelací, Moulin-à-Vent a Fleurie.  

Kamarád – pochybovač mi při otvírání lahví naznačil, že nevěří, že by mezi těmi víny byl velký rozdíl (a že bych to jako poznal). Tak jsem řekl, ať mi pro zpestření večera nalije dva vzorky naslepo, že poznám, který je Moulin a který Fleurie, i když jsem je nikdy předtím neochutnal. Bylo to triviální a přesně podle poznámek pro začátečníky v encyklopediích: Fleurie mělo světlejší barvu a expresivnější, jemnější a ženštější vůni. Moulin byl temně vybarvený, vůně zpočátku hodně zavřená. Ani jsem se nenapil, určil jsem je podle vzhledu a vůně. Kamarád chtěl vědět, jak jsem to poznal, ale když tomu nevěří, tak mu muselo stačit vysvětlení, že to bylo 50 na 50 a že jsem to riskl a uhodl :-)

Fleurie En Voluet 2020, Chateau de Durette
Moulin-à-Vent Les Gimarets 2020, Chateau de Durette
Pointu jsem asi už prozradil: Fleurie má sympatických 13% alkoholu a světlejší višňovofialovou barvu, Moulin je temně rudý s fialovým okrajem a čtrnácti procenty alkoholu. Fleurie je hodně vyrovnané a harmonické, poměrně lehké, středně plné, višňové a fialkové. Podle viskozity by mělo být hodně koncentrované, ale mně se zdá jen harmonické a ve všech ohledech nepřehnané (skoro žádné taniny). Typický kořenitý závěr jde až do pepřových tónů. Nechci si stěžovat, ale snesl bych o trochu víc kyseliny. Ale je to kultivované a abych dostál zmiňovaným stereotypům z encyklopedií, projevem velmi ženské víno.

Moulin působí jako technicky dokonalejší, pregnantnější ve všech projevech. Má zřetelně vyšší koncentraci a hloubku (nutí to ke zkoumání, zatímco Fleurie spíš svádí k radostnému pití), o chlup lepší kyselinu, kávové tělo, trochu lesního ovoce a jen minimálně taninů. Jemně kořenitý závěr. Mohutnost, respekt, struktura a tak…

Fleurie má stříbrnou medaili z maconské výstavy, Moulin zlatou z mezinárodní soutěže odrůdy Gamay (o druhé soutěži nic nevím, první můžu doporučit). Tím je to asi řečené, technicky je Moulin dokonalejší a na body by měl vyhrát. Přesto se přimlouvám za Fleurie. Jednak mám slabost pro vína s nižším alkoholem, jednak mi na stole leží nová knížka a chci zkouknout nový seriál. K tomu mi jako doprovod sedne víc jednodušší Fleurie s nižším alkoholem než vymakaný Moulin. V každém případě doporučuju obě vína pro čistý ovocný (a lehce kořenitý) projev – viz výše, skoro žádné taniny – a tradiční projev Beaujolais. Fleurie je víc sedlácké pití, Moulin je víc strukturované, seriózní víno. Ano, slušely by jim decentnější etikety bez kombinace zlaté a rudé, profláknuté v čínských restauracích po celém světě!

Jako dovozce jsem rád, že je vinařství dává za skoro stejnou cenu (v bedýnkách 360/390 Kč i s dopravou), protože na degustacích je nejlepší možnost srovnávat. Kdyby ta vína stála 350 a 450 kaček (což by bylo klidně možné), už by se tím konzumentům jasně naznačovalo, pozor! To dražší je o hodně lepší :-) Za mě není, i když při hodnocení stobodovkou by Moulin prostě měl dostat víc.

Edit: následující večer dává zapravdu mým přímluvám za Fleurie. Je míň ženské, víc scelené, pevnější a třináct procent alkoholu (ve srovnání s čtrnácti procenty Moulinu) nelze dost vychválit :-)