Na úvodní fotce nejsou žádné květy, je to jen listí. Živý plot u místního pizzo-bistra nebo jak to nazvat česky :-) Proč jsem za osm zimních měsíců v Toskánsku měl jen tři nebo čtyři pizzy je na komplikovaný rozbor. S blížícím se koncem toskánské zimy (a odjezdem do Čech) se mi do duše vkrádá tíseň a zmar. Snažím se aspoň vyzkoušet co nejvíc mladých vín nového ročníku 2025.
Ama Chianti Classico DOCG 2023, Castello di Ama
Špičkové vinařství v Gaiole (web), 85 hektarů a cca 400 tisíc lahví ročně. Jejich vína jsou běžně k dostání v místních supermarketech, ale ceny odpovídají pověsti. Dlouho jsem odolával, až před rokem jsem měl možnost přechutnat vína na březnové degustaci Terre di Toscana ve Viareggiu (a udělala na mě velký dojem). Teď se vyskytla nabídka s nižší cenou a trávím dva večery s Chianti od Amy. Koukám, že jsem psal už o předchozím ročníku (a zapomněl), tak řeči o vinařství přeskočím a půjdu rovnou na degustaci.
Vzhled: dokonalý :-) středně temná / středně světlá rubínově červená s pěkným gradientem, typické Sangiovese. Vůně: lesní plody, fialky a středomořské květy, intenzivní projev, dokonale sladěný. S časem višně a přidávají se typické toskánské projevy piniového lesa a pryskyřice. Chuť: pěkný nástup višňové kyseliny, následovaný lesními plody, intenzivní a přitom krásně čistý projev. Piniové silice a výrazné projevy barikového sudu, lehce pichlavé taniny. Mladě rozjitřené, ale už elegantní včetně nepřehnaného alkoholu (13,5%). Tvrdý taninový závěr a hádám i vyšší koncentrace, veliký potenciál k archivaci na dalších pět až deset let. Edit: další den v otevřené lahvi zmizela mladistvá rozjitřenost a nahradila ji hladká elegance a harmonie. Projev zůstal lehký, zmizely pichlavé taniny a zkultivoval se závěr chuti, ale zůstal projev typický pro vynikající Chianti Classico. Za mě 93 / 100 bodů a říkám si, jak krásný život to je, když vyrábíte dvanáct vín a to základní a nejjednodušší je na 93 bodů ze sta :-)
Funtanaliras Vermentino di Gallura DOCG 2025, Cantina del Vermentino
Za mě jasný příklad vína, které se má pít brzy. Žádné vraždění neviňátek, ale naopak velká svěžest a radost.
Výrobce (web) je velké sardinské družstvo… a nic víc jsem nevygůgloval, tak pojďme na degustaci. Ze sámošky jsem si přinesl klasickou burgundsky stylizovanou láhev, ale na webu ukazují jinou, ramenatou bordeauxskou. Dál už je to bez problémů, podle degustace je to typická nerezovka, tedy kvašení a (krátké) vyzrávání v nerezovém tanku s chlazením. Ve skleničce je slušně plná zářivá slámově žlutá s droboučkým perlením rozpuštěného kysličníku na stěně. Na nose středně intenzivní vůně květin a zralého žlutého ovoce, v chuti pěkný nástup kyseliny a plnější tělo (buď je to větší koncentrace nebo maličký zbytkový cukr). Jak je to teď mladé, tak svěžest dodává ostřejší nástup kyseliny, není to nic dramatického, ale asi je tam zbytek jablečné kyseliny, který přibrušuje svěží dojem. Celkový dojem je velmi líbivý až komerční, nic proti tomu, je to krásně pitelné, čisté, jen trochu jednoduše složené. 12,5% alkoholu.
Vlastně je Vermentino Funtanaliras vzdálený příbuzný Sauerových milerek a sylvánů: ty jsou taky postavené na čistotě, kyselině a maličkém zbytkovém cukru. Vermentino ze Sardinie pro vás zatím nemám, ale francké sylvány, milerky a ryzlinky Horsta Sauera si můžete objednat na Skleničkově blogu. Je to už stotřicátásedmá bedýnka a 137 je hezké velké prvočíslo, tak neváhejte :-) Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.