V úterý přišlo léto a pár dobrých zpráv ze světa. Začneme v Itálii, zemi mého srdce.

Italský senator Dario Stefano usoudil, že v Itálii je víc vinic než kostelů a navrhl zákon, zavádějící do škol (už od šesti let) předmět věnovaný vinné kultuře a historii. Senátor dodává, že se Italové identifikují s výrobou vína a že Itálie je v současnosti největší světový výrobce (podle OIV). Můžete si o tom myslet co chcete, ale v zemi, kde učitelky píší presidentovi, aby přestal hulit, chlastat, lhát a mluvit sprostě, bych zavedl vinnou kulturu a historii aspoň hodinu denně.  

 Ale teď fakt vážně. V Egyptě unášejí letadla, ve Francii kamiony s vínem, píše britský Telegraph. Radikální vinaři unášejí na dálnici cisterny s levným španělským vínem a vypouštějí obsah na silnici. (Vinaři si stěžují, že mnozí španělští výrobci podvodně mísí svoje vína s jihoamerickými a některá dokonce označují na etiketách jako „Made in France.“) Jestli se vám to nezdá dost sofistikované nebo elegantní, zamyslete se znova. To už bylo keců o padělání moravských vín! Přitom by stačilo zastavit pár cisteren na podivínském dálničním sjezdu u Bílovic a povolit kohouty. Jen aby se bílovické a čejkovické vinice nepodmáčely a voda pod Pálavou nezčervenala!

Jistě, pane ministře!
Jestli si myslíte, že Paris Tasting je ožíračka s dědičkou hotelového impéria Paris Hilton, potom asi nepatříte mezi fanoušky amerických vín. Víc nemá cenu říkat, přečtěte si to sami. Ron Washam (skvěle) napsal a Tim Atkin MW zveřejnil text, který je něco mezi Yes, Minister ve světě vína (Yes, Master of Wine?) a Monty Python’s Wine Guide (ale spíš to druhé). Začíná to asi takhle: Po čtyřiceti letech je načase konečně odhalit, že Paris Tasting bylo inscenované stejně jako Armstrongovo falešné přistání na měsíci, smrt Elvise Presleyho nebo aukce drahých vín. Navíc, člověk vystupující pod jménem Steven Spurrier je ve skutečnosti ženská s ohavným účesem a George Taber, novinář časopisu “Time” je pseudonym Salmana Rushdieho…

Závidím autorovi… za sebe můžu říct, že jsem to napoprvé nedočetl, protože jsem se přitom řezal smíchy. Ron Washam postupně uráží novináře, výrobce Pet-Nat, bordeauxské en-primeur (je to jako hodnotit steak podle chuti semene býka…), Wikipedii, Francouze… ufff a to nejsem ani v polovině textu. A Juru, to by nemělo uniknout pozornosti :) To nám to pěkně začíná, a je teprv duben!