Trentino poprvé, bubliny a tři místní modré odrůdy

Poznámky ze soukromé degustace. Dostal jsem jako vzorky průřez produkcí trentinského  vinařství Cantina d’Isera (severní Itálie, kousek nad Lago di Garda). Nezaslouženě a nevyžádaně, bůhvíproč si exportní ředitel pan Goossens po dvou letech pamatoval můj obličej i jméno. Takže opíšu pár slov o vinařství a potom vlastní poznámky o vínech. Úvodní fotka je ukradená z webu vinařství.   

Rok 1907, kdy bylo vinařství vzniklo, mají jako podtisk i na etiketách sektů. To bylo Trentino ještě v Rakousko-Uhersku a v Iseře založili vinařské družstvo (Cantina Sociale). První mezi místními odrůdami bylo tehdy Marzemino. Dnes má družstvo 150 členů, 200 hektarů vinic a sklízí ročně v průměru 2 000 tun hroznů. Ke stému výročí založení otevřeli novou reprezentativní budovu s degustačními prostorami a výhledem na okolní kopce.

Cantina d’Isera 1907 Brut, Trento DOC
Sekt, čisté Chardonnay, klasická metoda s druhotným kvašením v lahvi a 12,5% alkoholu. Ve skleničce světlá slámově žlutá barva s drobným perlením. Na nose čistá vůně zralejšího Chardonnay s citrusy, květinami a lehoučkým kvasničním tónem (podle technického listu 30 měsíců ležení na kvasnicích). V chuti pěkná čistota, dobrá kyselina, citrusové tělo, žluté ovoce, v dochuti až do jablek. Chlebová kůrka, zralejší ovoce a lehký minerální závěr. Spíš reduktivní projev (nerez), ale díky delšímu ležení na kvasnicích to není jednonohé (čistě reduktivní). Líbí se mi čistota a stálost v čase (druhý den bezvadní drží formu), chybí mi výraznější osobitost. V Čechách by muselo stát 650 – 700 Kč, to se nezdá být nadějné.

Lagrein 2017, Trentino DOC
Červené a 12,5% alkoholu. Nechci nikoho podceňovat, ale pro jistotu píšu, že jde o červené. Lagrein je místní autochtonní odrůda, se kterou se našinec setkává jen vyjímečně, ale občas dává nádherná vína (Alois Lageder). Tentokrát máme jednoduše stylizovanou burgundskou lahev a uměřenou, jednoduchou etiketu. Ve skleničce temnou rubínovku, ve vůni třešně a květinové tóny (horskou louku v létě). V chuti podobně, dobrá kyselina, málo zralé třešně, čistota projevu a jednoduchá sošnost tvaru. Podle aktuálního ceníku by to v Čechách vycházelo na 400+ kaček, to by dovozce těžko hledal konzumenty pro víno z prakticky neznámé odrůdy.

Druhý den v načaté lahvi je víno kulatější a harmoničtější, je znát vyšší koncentrace (posouvá chuť téměř dosladka) a celkově je dojem lepší a zábavnější. Cena 400+ se zdá být vysoká, ale víno potřebuje dekantaci nebo ještě rok dva odkladů.

Marzemino 2017, Trentino DOC
Červené a 12,5% alkoholu, viz poznámky k předchozímu vínu :-) O Marzeminu se pochvalně zmiňuje i Mozartův Don Giovanni. Vinařství deklaruje, že před sto lety bylo Marzemino převládající místní odrůdou a deklaruje, že dodnes odrůda představuje hodnoty a tradice, ke kterým se Cantina d’Isera hlásí, takže jsem zvědavý.

Temnější rubínová barva, na nose intenzivní a harmonická vůně, fialky, smůlou prosycené dřevo, lesní plody a exotické koření. Zpočátku až příliš intenzivní, ale po kratičké dekantaci nebo vymíchání pěkně sladěné a uměřené. V chuti téměř elegantní, harmonické s málo zralým ovocem a celkově (včetně nižšího alkoholu) hodně příjemné pití na hranici mezi jednoduchým vínem k jídlu a zajímavým vínem na delší popíjení. Charakterem vzdáleně připomíná lehký a minerální Zweigelt, ale zároveň má severoitalský charakter (já si to určitě idealizuju, přejet Brenner a svištět po dálnici dolů Trentinem mezi štíty Alp až uši zaléhají je radostný zážitek!). Česká cena (mně) vychází do 300 kaček, to je super.

Teroldego 2018, Vigneti delle Dolomiti IGT
Další autochtonní odrůda z Trentina a 12,5% alkoholu. Ve skleničce pěkná temnější rubínová barva, ve vůni komplexní vůně lesa a lesních plodů. V chuti dobrá kyselina a jednoduchý projev lesních plodů a červeného ovoce. Střední koncentrace, v závěru lehce koření (pepř). Charakteristikou je to jednoduché víno k jídlu, ale v rámci kategorie špička a vlastně mě moc baví i samotné. Kvašení a školení v nerezu a v betonových tancích. Cena je podobná Marzeminu, do 300 kaček, za mě velká spokojenost.

Červená mají podobný charakter, překvapivě perfektně zvládnuté kyseliny (čekal jsem nějaké excesy pod dojmem alpské krajiny) a slušnou koncentraci. Čtyřikrát 12,5% alkoholu a antisnobská sestava – paradoxně bych výš zařadil vína s nižší cenou (jistě by se našel moravský šibal, který by řekl Synku, když sis hubu v mládí školil na Třech Gráciích, tak se nediv). Sekt výborný, ale s odhadovanou cenou by na českém trhu podle mého názoru narazil, levnější (přestože ne úplně levné) Marzemino a Teroldego výborné. Někdy příště dám poznámky o bílých vínech. Až dopiju otevřené lahve. Otevřel jsem všechna červená najednou kvůli srovnání, ale tahle vína se prostě nehodí ochutnat a vylít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *