Říjnový pozdní sběr a jedno Chassagne

Po víkendu mám spoustu dojmů, ale málo z nich souvisí s vínem. Po úvodní houbařské nouzi nastaly časy hojnosti. Mrazák je plný hub a smaženice ke snídani už bylo tolik, že jsem přešel na novou snídani: topinky se šunkou, sýrem, rajčetem a smaženými houbovými řízky. V sobotu jsem si dal čtyři topinky ke snídani a byl jsem najedený až do večera. Nevýhoda: už jsem nespotřeboval žádné houby k obědu ani k večeři.  

Sobota se vydařila, Facebook mě upozornil, že podobně jsem si před rokem liboval už v pátek. Tehdy jsem zůstal dlouho do (teplé) noci na zahradě s lahví katalánské Garnache z Celler de Capçanes (vápenec :). Letos ještě Garnacha není a odneslla to šardonka z Chassagne. Takový krásný den padají zábrany. (Někteří to berou ještě zásadněji. V sobotu na slunečném Rašínově nábřeží jsem si vzpomněl na Zdeňka Rytíře, který jednoho slunečného říjnového dne před šesti lety vyvěsil na Facebook písničku Robbieho Robertsona It’s A Good Day to Die, a potom umřel.)

Pozdě, ale přece. Celé léto jsem odkládal a dva týdny před koncem stihl třípatrovou výstavu mého oblíbence a geniálního výtvarníka Káji Saudka v Tančícím domě. Jak mi už zrak neslouží jako zamlada, tak jsem si radši nekoupil knižní vydání kultovního komiksu Hor sa, do hlbín! ale o to víc jsem si užíval nezmenšené originály jeho kreseb i komiksů. Podlehl jsem jeho způsobu vyjadřování už ve dvanácti letech, ale výstava mě přesvědčila, že Saudek je stále nedoceněný. Soukromá poznámka: titulní stránku komiksu Super-Hana jsem pochopil až na odchodu díky vzpomínce na rozhovor s jeho ženou. Pozdě, ale přece… a zábavný kontrast mezi třetím pornografickým patrem Saudkovy tvorby a jeho oslavou manželství a věrnosti :-)

Chassagne Montrachet Premier Cru Morgeot 2014, Francois Berthenet
Zvláštní kříženec produkce malovinařství a négocianta! Francois Berthenet je syn Jean-Pierra, vinaře v Montagny. Nemá vinice v Chassagne, takže je to négoce nebo není? Je to hybrid! Spolužák ze školy pozval Francoise jako konzultanta, aby mu pomohl se sklepními pracemi. Protože Chardonnay ze Chassagne (a Puligny) je stále to nejdůležitější – suché – bílé – na světě, vymínil si Francois místo honoráře sud vína. S tím, že si ho nalahvuje pod svým jménem. Takže se po lahvi (13% alkoholu) můžete s někým dohadovat, jestli je to produkce malého rodinného podniku nebo négoce (obchod s vínem). Má to prvky obojího.

Ambaláž: klasická burgundská lahev, celokorek, ale etiketa je z nouze. Berthenetovi ten šílený font používali pro nově zaváděná vína (která přinesl Francois), ale etiketa je prostě slabina. Ve skleničce typická plná žlutá barva se zlatavým odstínem, že si hned napoprvé řeknete, barikovaná šardonka. Ve vůni důrazný sud a něco, čemu soukromě říkám kožené křeslo. Při hodnocení s profesionály by mě vynesli v zubech, ale (pro mě) je to směs koženého křesla a doutníkového dýmu z muzeální prvorepublikové kanceláře ředitele Živnobanky… taky citrusy, ovoce, svěžest a intenzita. V chuti silná a pevná kyselina, citrusy a jablka, vzdáleně tropické ovoce a především celkový dojem uzavřenosti. V puse máselná konzistence a zralý hruškový tón chuti – hruška máslovka :-) Víno ukazuje potenciál a přednosti, ale ještě není ohlazené, vyzrálé a připravené k pití. Stále má výrazné taniny, ale taky zřetelnou ušlechtilost, vápencový charakter a obrovský potenciál. Obávám se, že na deset roků, ale už teď je to radost. Přesto bych si rád otevřel láhev, až se rozvine ovoce a zmizí taniny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *