Orschwiller je v severní části Alsaska, dvacet kilometrů nad Colmarem, u Sélestatu. Allimant – Laugner je malý rodinný podnik, ve kterém pracuje mladý Nicolas Laugner se svým otcem Hubertem, matkou Francoise a dvěma zaměstnanci na částečný úvazek. Mají asi 12 hektarů vinic a vyrábějí ročně asi 180.000 lahví vína. Takže včetně nakupovaných hroznů, ale ty pochází jen od několika blízkých příbuzných z Orschwilleru, jak mě ujistil Nicolas Laugner.   

První zmínky o orschwillerské rodině Allimant jsou z roku 1724, ale současnost je ryze moderní. Jediný foudre, typicky alsaský velký sud, stojí v koutě, všechna vína se dělají v nerezových tancích. Nicolas mi řekl, že první polovinu tanků koupili po zkušenostech s ročníkem 2003. Spálený ročník kvasil rychle a vůbec ne podle jejich (otcových) představ, takže v reakci na to nahradili polovinu sudů nerezem s řízením teploty. Později nahradili nerezovými tanky všechno. 40% dnešní produkce tvoří Crémant a polovinu veškeré produkce exportují, většinu do USA.

1. Crémant Brut. Vyrábějí si ho sami, nenechávají si sekt zpracovat specializovaným vinařstvím (se 70.000 lahvemi sektu ročně jsou sami specialisti, myslím). 60% Pinot Blanc, 30% Riesling, 10% Pinot Gris. Lehké, s pěkným perlením, svěží a ovocité pití. 4 gramy cukru a velmi suché. Bez malolaktiky a rok na kvasničních kalech.

2. Crémant rosé (z Pinotu Noir). Slabá růžová barva (jen kratičká macerace slupek), přitažlivé, ovocné, svěží, to se musí líbit. Velmi efektní víno, při degustaci jsem měl dojem, že „je tam všeho málo,“ ale že to je zábavné a atraktivní.

3. Pinot Noir 2014. Pěkná inkoustová rubínovka, ve vůni ovoce, především třešně. V zemité chuti zase třešně a čistý projev ovoce, bez taninů a s lehce kořenitým závěrem, příjemné pití, ale s menší koncentrací.

4. Sylvaner 2014. Zase hodně ovocný projev, první poznámky říkají svěží, ovocné, s dobrou kyselinou a maličkým zbytkem cukru, spíš líbivé než odrůdové. Jasný nerez.

5. Pinot Blanc 2013. Světloučká citronová barva, jemná květinovo-ovocná vůně. I v chuti úplně suché, čisté, s pěknou kyselinou a ovocným projevem (nevyzrálé žluté ovoce), jaksi strohým. Strohost či přísnost ve spojení se skoro žádným cukrem by asi rozdělily konzumenty na dva tábory, líbí-nelíbí. Za mě líbí, ale není to nic pro milovníky opulentních Pinotů.

6. Riesling 2014. Příjemná ovocitá nerezová moderna, ale přišla mi málo osobitá či charakterní.

7. Riesling Grand Cru Praelatenberg 2012. Vinařství v Alsasku založili staří Římané, první písemné zmínky o Praelatenbergu jsou z roku 823, kdy tamní vinice patřily mnichům z Ebermunsteru. Zářivá středně plná žlutá barva, těžší odrůdová vůně s lipovým květem a ovocem. V chuti vyzrálé, ovocné až do medových tónů, ještě mladé. Pěkná kyselina, citrusy, středně plné tělo a lehce botrytický závěr s grapefruitovou hořčinkou a žulovou mineralitou. Parádní s výhledem na pět a víc roků archivace. Pěkné.

8. Pinot Gris 2014. Parádní šedá ve stylu, který bych ještě nedávno zavrhoval jako kacířství, odpadlictví a herezi. Světlá citronová barva, zpočátku jen herbální, ale po čase intenzivní pinotová vůně s vyzrálým ovocem. V chuti lehké s pěknou kyselinou a malým zbytkovým cukrem, spíš polosuché až suché (já vím, kolik tam je cukru, ale díky kyselině je projev spíš dosucha). Je to trochu skládačka, ale perfektně vymyšlená a složená, postavená na kyselině vyvážené cukrem a příjemné (střední) plnosti šedého Pinotu (s lehounce medovým tónem). Je to až křupavé, svůdné, a není to úplně můj šálek čaje, ale v tomhle provedení má blízko k dokonalosti. Sympatických 12,5% alkoholu. Možná si to žádá současná gastronomie a možná zákazníci chtějí méně plná vína s nižším alkoholem, což všechno nejsou důvody, abych nějakou novinku přijal za nový standard, ale takhle provedené a vybalancované je to fakt pěkné.

9. Muscat 2012. Aromaticky čisté a jemné (taky je to čistý Muscat Ottonel), chuť je výrazně sladká, ale čistá. Přesto Muscat nezaujal.

10. Gewurztraminer 2013. Pitelné a lehké. Vyšší zbytek cukru, čistá odrůdová vůně a stejně tak v chuti.

11. Pinot Gris „Au Puits des Moines“ 2014. Zlatavá barva, o kus plnější než základní šedá. Ve vůni koncentrovanější a odrůdovější (= tradičnější), v chuti je to podobné. Je to tradičněji provedený Pinot Gris s vyšším zbytkovým cukrem a podílem botrytických hroznů. V lepší poloze a nejpíš i se staršími výsadbami, vinař nechal hrozny přezrát a chytit ušlechtilou plíseň. Což je přesně to, co dělá tradiční Pinot Gris v Alsasku klasickým: botrytis. I ve vůni je stále výborná kyselina, po provzdušnění se rozvinou rozinková aromata, a v chuti je docela komplexní projev kyseliny a botrytických, koncentrovaných hroznů s gewurz-závěrem. Nádhera. 12,5 % alkoholu. Díky důrazné kyselině mám podezření na smíchání nevyzrálých hroznů (s větší kyselinou) a přezrálých (botrytických), což je technologie, se kterou se trvale míjím, ale v tomhle případě účel světí prostředky. Rozhodně ano, koupit. Pinot Gris Laugnerovi umí.

Gewurztraminer 2012 Vendanges Tardives. Míň odrůdové než základní GWT ale komplexnější a jaksi serioznější. Hodně botrytické, připomíná to pořekadlo, že víno je víc než odrůda.

Gewurztraminer 2008 Selection de Grains Nobles. Ohromná vůně rozinek, v chuti reduktivní, čisté a s krásnou kyselinou. Tokay. Ročník není poznat, víno je stále svěží a ve formě. Nádhera.

Při prohlídce sklepa mě překvapila absence tradičních alsaských sudů, tomu odpovídala i degustace – čistá moderna. V základní řadě důraz na ovocný projev a čistotu, všechna vína prokvašená hodně dosucha s nižším alkoholem, což spolu s čistotou projevu ukazuje  na pečlivou práci ve vinici. 12,5% alkoholu je maximum i pro „vyšší“ ryzlink z Praelatenburgu a Pinot Gris „Au Puits des Moines,“ vína s komplexnějším projevem. Celkově velmi sympatický sortiment, jehož hlavními rysy jsou čistota, ovocný projev a mineralita.