Přesně za týden to bude deset roků, co píšu Skleničkův blog. Většinou jsem to výročí nepřipomínal. Ne ze skromnosti, zapomnínal jsem na to. Vždycky bylo tolik jiných věcí :-) Tak to letos dám radši s předstihem. Když tak přemýšlím o štěstí, které jsem v posledních letech měl s mikro-dovozem německých, italských a francouzských vín pod hlavičkou Skleničkova blogu, nabízí se umbrijské Trebbiano Spoletino jako symbolické vyvrcholení. Pokračování textu
Mám letos první Sangiovese z loňského ročníku. Je to několik dní po nalahvování, takže to není úplně přesně to, čím by se mohl poučený a náročný konzument vína chlubit, ale je to radost. Víno připravené čistě v nerezových tancích a lahvované na začátku června, takže se dá očekávat lehké, svěží a živé víno, určené k pití do konce roku. Žádná archivace, za rok víno nezíská nic, co by mohlo nahradit mladickou svěžest. K nazrávání jsou určené Vino Nobile a Riserva, ty pochází z lepších vinic, ze starších výsadeb, a byly školené v sudech. Pokračování textu
K asi nejlepší Vernaccii ze San Gimignana jsem si stylově koupil pizzu z nejlepší picošky v okolí. První dojem je, že to byla správná volba. Když si chcete vychutnat italské víno dokonale italsky, nese to s sebou jedno nebezpečí. Italové popíjejí víno jen k jídlu. Když společnost u stolu dojí a uklízí se talíře, odnesou číšníci i nedopité lahve. Ne snad povinně, zeptají se strávníků, ale ti to odmávnou – když se nejí, tak už se dál nepije. Pan Sklenička toto úskalí obchází chlebovými kůrkami od pizzy. Nikdy je nejím u večeře, ale zabalím si je pokoutně s sebou domů. Potom na hotelu si můžu sednout na balkon, popíjet víno a dožírat okraje od pizzy. Podle dlouholeté zkušenosti je k nim nejlepší právě Vernaccia. Kdo to nevyzkoušel, ten by neměl machrovat, když se mluví o snoubení pokrmů s vínem :-) Pokračování textu
Začnu hlášením pro čtenáře, přihlášené do aktuálních toskánských a umbrijských Bedýnek: víno je zaplacené a čeká na naložení. V pondělí se to nepovedlo, druhá šance je ve středu s vykládkou v Praze v pátek. Snad to klapne. Zatím všechno podle plánu. Pokračování textu
Už dva týdny jsem odkládal otevření. Lahev jsem si vyprosil v únoru, když jsem byl ve vinařství pro víno do Burgundské bedýnky. Santenay 2015 ještě nebylo v prodeji, i sám mám ještě dost lahví předchozího ročníku, ale když si přijedete pro pár stovek lahví tisíc kilometrů až z Čech, to by v tom byl čert… jen jsem odkládal otevření z obav, že čerstvě nalahvované bude ještě drsné, taninové, málo pitelné. Na druhou stranu, čím lepší víno, tím dříve se srovná – z celého ročníku 2015 bylo už nejlíp pitelné Bouthenetovo Santenay Premier Cru. Pokračování textu
Když jsem o Kleveneru psal před dvěma roky poprvé, trochu jsem si to zkomplikoval. Možná to souviselo s tím, že jsem měl z vína samotného rozporné dojmy a můj text byl špatně zaostřený a nešel moc k věci. Klevener neboli Savagnin rosé od Christiana Docka se mi líbil mnohem víc, než tehdejší Klevener od Stoefflera. Třeba za to trochu může i moje tehdejší snaha vypořádat se se záhadným původem odrůdy. Projev jsem tehdy popisoval jako něco mezi Pinotem Blanc a Tramínem neboli netypický, mdlý Gewürztraminer. Pokračování textu
Dnes jen průlet fotkama ze středeční degustace Italsko-české obchodní komory v Paláci Žofín. Na první fotce večerní pohled ze Žofína na Národní divadlo. Že to k degustaci nepatří? Ale patří, jako střípek k téměř dokonalé organizaci. 35 vinařství ze (skoro) celé Itálie. Pokračování textu
Na alsaských Pinotech jsem začal ujíždět až mnohem později, ale Osmičku z Hunawihru jsem si objevil už při první dovolené v Alsasku v roce 2006. Tehdy jsem byl z tamních Pinotů rozčarovaný, ale Osmička byla vyjímka. Potom jsem se Alsasku věnoval jen při přejezdech do Burgundska a to na velké objevy nestačilo. Až v roce 2014 jsem si objevil mittelwihrského Scheideckera. Už tehdy jsem měl podezření, že se alsasští vinaři začali Pinotu Noir systematicky věnovat a že kvalita znatelně stoupá, alespoň podle mého srovnání s rokem 2006. O rok později jsem už navštívil víc prvoligových vinařství a myšlenky o růstu kvality Pinotů se mi potvrdily. Aktuální růst cen burgundského ročníku 2015 i další očekávaný růst ročníku 2016 nahrává tomu, abych se o alsaské Pinoty zajímal víc a víc. Burgundsko má skoro 700 let náskok, ale zdá se, že tamní Pinoty se brzo stanou prakticky nedostupnými.
Campo della Pieve 2014, Vernaccia di San Gimignano DOCG, Il Colombaio di Santa Chiara. Ufff, to je dlouhej název! Navíc ještě Vino biologico (= bio certifikace) a 13% alkoholu. Svatá Klára je (asi) nejvýznamnější místní vinice. Pokračování textu
Blog je mi svědkem, že se nevyžívám v obskurnostech, ale sekt z Vernaccie di San Gimignano bych si nenechal ujít. Volně přitom parafrázuju jednu dámu, se kterou jsem kdysi měl mít první rande. Volala mi odpoledne, že spadla z kola, zpřetrhala si vazy na zádech a má ruku fixovanou v ortéze. Ajaj, takže rande se ruší, povídám. Kdepak, řekla dáma, to bych si v žádném případě nenechala ujít! Není nad to, když víte, co chcete :-)
Dnes jen stručný průlet fotkama z pražské degustace toskánského vinařství Palagetto. Vína prezentoval (ve skutečnosti ve chvíli, kdy to píšu, ještě stále prezentuje druhé směně návštěvníků degustace Foltýn Wine v restaurantu Nuance) Luka Pattaro, exportní manager vinařství. Pokračování textu
V úvodním textu k pátým Komunitním bedýnkám v září 2010 jsem sliboval přivézt šest toskánskáých vín za ceny platné ve vinařství. Postupem času jsem nabídku vín rozšiřoval, ale vždycky jsem se snažil držet ceny nízko. Když jsem jeden rok vynechal cestu do vinařství a nechal si vína přivézt spedicí, zjistil jsem další rok, že jsem je nabízel za nižší cenu, než kolik stála ve vinařství. Vinařství zvýšilo maloobchodní ceny, ale já jsem to nezjistil :-) Pokračování textu
