Archiv pro rubriku: Blog

Šeďák 2005 z Rosackeru

Původně jsem chtěl dát samožerský titulek „Další důvod, proč se vyplatí Skleničkovy bedýnky…“ ale dodatečně jsem zjistil, že víno není z Komunitních bedýnek. Přivezl jsem ho z jednoho z prvních výletů do Francie v letech 2006 až 2007. V desátých Komunitních bedýnkách v květnu 2012 jsem nabízel Pinot Gris Rosacker 2010 za 13,10 EURO plus 1 EURO za dopravu, takže aktuálním kurzem asi 370 Kč. Cena dnes vypadá nereálně, současníci by spíš uvěřili, že děti nosí čáp, než že před devíti lety bylo Grand Cru Rosacker za 370… a kdoví, co bude stát za dalších deset roků. Tím končím dnešní Film pro pamětníky a pojďme zpátky do současnosti.   Pokračování textu

Dva Sauvignony z Loiry

Už minulý týden jsem nadšeně kvokal, že doručovací služba přivezla první vzorky vín z Domaine de Villargeau. Jen připomenu, že jsem ve vinařství byl poprvé v únoru 2013, ale dlouho z toho (kromě zkušenosti) nebyl žádný užitek. V lednu 2020 Marc Thibault z Villargeau přijel na degustaci pořádanou francouzskou ambasádou a jeho Sauvignony 2018 se mi moc zalíbily. Hned z toho byla Skleničkova bedýnka, která mi následně pomáhala přežít první jarní měsíce covidového lockdownu. Villargeau je rodinný podnik s asi dvaceti hektary v maličké apelaci Coteaux du Giennois. Má bio certifikaci Terra Vitis a pro mě je zajímavý (kromě vynikajícího poměru ceny a kvality jen deset kilometrů od slavných loirských vinic v Sancerre a Pouilly-Fumé) čistotou vína a strukturovaností. Odhaduju, že to druhé souvisí s dlouhým ležením vína s kvasnicemi, i nejzákladnější základka 2019 z nerezového tanku se lahvovala na konci ledna 2021.   Pokračování textu

SKB 93, Sauvignony z Villargeau podruhé

Vinařské encyklopedie se shodují, že nejlepší Sauvignony na světě jsou ze dvou francouzských obcí v údolí řeky Loiry, ze Sancerre a Pouilly-Fumé. Už to bude osm roků, v únoru 2013 jsem byl na pár dní na Loiře. Dva dny jsme s Danem Brožem objížděli vinařství v Sancerre a Pouilly, jeden den jsme byli v centrální Francii pod Paříží. Přivezl jsem jednu bedýnku se Sauvignony od vinařství Reverdy (Sancerre) a Treuillet (Pouilly-Fumé), později ještě kabernety Bernarda Baudryho. Před rokem přijel do Prahy Marc Thibault z Domaine de Villargeau s báječnými Sauvignony ročníku 2018. Přivezl jsem paletu a letos bych to chtěl zopakovat. Pokračování textu

Gamay z Loiry


Domaine de Villargeau jsem přivezl před rokem. Jejich Sauvignony se mi moc líbily a aktuálně uvažuju o tom, že si na opakovaném dovozu ověřím, jestli moje nadšení sdíleli i loňští účastníci. Villargeau je středně velké rodinné vinařství v malé a skoro neznámé apelaci Coteaux du Giennois. Vinice leží jen pár kilometrů od Sancerre a Pouilly-Fumé, podloží je taky stejné (vápenec a Silex), ale ceny o kus nižší (protože to není Sancerre ani Pouilly-Fumé). Sauvignony se rozebraly (s mou pomocí, spousta jich skončila u mě) během jara a mně zbylo už jen jejich prestižní Insolite z odrůdy Gamay.   Pokračování textu

Slabší etiketa, skvělé víno


Včera jsem napsal závěrečné ohlédnutí za patnáctkou červených Beaujolais s tím, že o poslední lahvi nejspíš nebudu nic zveřejňovat. Bylo to klasické podcenění, dobře mi tak. Sváděla k tomu i podezřelá etiketa. Nejsem si jistý, co všechno aktuální apelační předpisy umožňují, ale když jsem před šestnácti lety jel poprvé do Burgundska, nebylo Bourgogne Gamay Noir možné. Hned po prvním ochutnání jsem vyhrabal ze šuplíku ceník. Zjistil jsem, že to vůbec není nejlevnější kusovka výrobce (jak jsem si myslel), že víno stojí stejně jako (vynikající!) Morgon Les Charmes a další vína střední řady Tradition.   Pokračování textu

Moulin à Vent Prestige 2018 z Durette

Moulin à Vent Prestige 2018, Château de Durette
Nejdražší víno z ceníku vinařství. Dostal jsem jako dárek k nákupu a ochutnávám je vůbec poprvé. Široká burgundská lahev, super celokorek, jen černou etiketu s bílým potiskem považuju za chybu. Ve skleničce je temná granátově rudá barva, na nose fialky, ostružiny a jehličnatý les po dešti – moc pěkné. V chuti středně plné, s bezvadně zakomponovanou kyselinou, svěží a ovocné (ostružiny, borůvky, švestky), s ještě ne úplně ohlazenými ale už příjemnými taniny v závěru. Taninům v závěru pomáhá pikantní koření, alkohol je (alespoň podle etikety) na velmi snesitelných třinácti procentech.   Pokračování textu

Ještě dvě Gamay z Durette

Le Gamaret 2019 Vin de France, Château de Durette
Druhé nejlevnější červené z Durette. Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce temná granátově rudá s fialovým odstínem, na nose mladé Gamay s typickými aromaty karbonické macerace, fialky, koření. V chuti je to parádně hladké, sametové, s bezvadně integrovanou kyselinou, fialkové, harmonické. Málo až středně plné, s pěknou koncentrací a kořenitým závěrem a spoustou lékořice. 14% alkoholu vysvětluje plnost… ale je to hladké, kultivované pití. S pohledem na etiketu a zatřídění jsem čekal supermarketový lacák, rašpli, ale je to o třídu lepší než běžné Beaujolais, i když v tomto případě bez výraznější osobitosti. U nás by stálo odhadem 270 kaček, což by mohl být problém díky zatřídění jako Vin de France. Technicky je Gamaret perfektně odvedená práce.  Pokračování textu

Dvě bílá vína z Beaujolais

Sauvignon Blanc 2019 Vin de France, Château de Durette
Úplně základní Sauvignon z Beaujolais.Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce čistá světlá slámově žlutá, na nose těžší sauvignonová vůně se žlutým ovocem a bez velké čistoty. V chuti úplně suché s pěknou kyselinou, málo až středně plné, jednoduché, ovocné s lehkou minerální stopou. Chybí tomu čistota velkých SVG z Loiry, ale jako levné VdF to vlastně není špatné.   Pokračování textu

Morgon Les Charmes a Chénas z Château de Durette

Morgon Les Charmes 2019, Château de Durette
Zlatá medaile Gilbert & Gaillard 2020 a dočasně opouštím srovnávací degustační metodu současného otvírání dvou různých lahví. Praktické výsledky naznačují, že to v lockdownu vede k nadměrné konzumaci a ranní kocovině, ani příslovečná skleničkovská střídmost a sebeovládání nedokáže překonat celoroční lockdown. Srovnávací degustace přinesly jistou názorovou oporu v tom, že se náhodným výběrem scházela na stole vína jednoduchá a strukturovaná, lehká a tělnatá, prostě srovnání a připomínka měřítek. Dnes večer to bez srovnání vidím na remízu: 13% alkoholu a slušný kompromis mezi plností a radostí (rozuměj pitelností).   Pokračování textu