Konečně se dostávám k Berthenetovu Chardonnay PUR 2018 s podtitulem Sans Soufre Ajouté, což amatérsky a bez slovníku překládám jako Bez přidané síry. Většina čtenářů už ví a zbylým vysvětlím, že víno nikdy není zcela bez síry. Síra vzniká v malém množství jako vedlejší produkt alkoholového kvašení, takže pár miligramů SO2 analytici najdou, i když vinař síru nepřidá. Pokračování textu
O francouzském filmu režiséra Cedrika Klapische Ce Qui Nous Lie (česky Víno nás spojuje, anglicky Back to Burgundy) jste už asi četli. Já jsem ho poprvé viděl v úterý (celý film je ke stažení tady). Je to romantické a dojímací s potenciálem zalíbit se všem, co někdy byli v Burgundsku (nebo mají komplikované vztahy s otcem či naopak s vlastními dětmi, což je jeden z motivů ve scénáři). Nechci to shazovat, ale zdá se mi, že film samotný neobstojí… něco jiného je, když ho vidíte očima člověka, který v Burgundsku byl a stýská se mu. U jednoho z prvních záběrů jsem vykřikoval, Tahle autobusová zastávka je v Prémeaux-Prissey (omyl, není :-), scéna z pohřbu otce tří hlavních postav je točená na hřbitůvku v Puligny-Montrachet a letecké záběry Cortonu taky berou za srdce. Ve scénách ze sklizně jsou většinou záběry sběru bílých hroznů, takže čtenářům blogu doporučuju některé z Montagny Premier Cru od Bertheneta z nedávných burgundských bedýnek. Tahle kombinace funguje! Pokračování textu
Feudo del Mandorlo, Crema di Mandorla je sicilský fortifikát od výrobce Marsaly Cantine Arini. Ve skleničce temně jantarová barva, obluzuzující mandlová vůně á la Amaretto, včetně madlových slupek. Je to až podbízivé, ale zároveň tak přitažlivé! V chuti totéž, dokonale mandlové, trochu kávových zrn a fíky, plné a sladké (odhadem ke 100 gramům), lehce alkoholové (16%, takže nic hrozného), ale alkohol dělá trochu hrubý závěr chuti. Hladké, příjemné, brutálně přirozené (už jsou to roky, co jsem v Českém Krumlově pil Amaretto, ale Crema di Mandorla se mi zdá jednodušší a přirozenější, prostě fortifikované víno s macerovaným práškem z mandlí). Pokračování textu
Harmonie 2012, Crémant de Bourgogne, Domaine Berthenet
3700 číslovaných lahví a vlastní výroba. To není nic samozřejmého, stejně jako (skoro) všude jinde i v Burgundsku si nechávají vinaři dělat sekty u specializovaných výrobců. V mnoha případech má výrobce tři šarže a jeho zákazníci si vybírají podle kvality a ceny. Harmonii si Berthenetové vyrábí sami a nechávají víno v lahvi na kvasnicích ležet třicet měsíců. Čisté Chardonnay a díky vzpomínkám na tichá vína ročníku 2012 jsem byl hodně natěšený. Pokračování textu
Minulý týden se mi sešlo dost zajímavých lahví, ale povinnost volá! a musel jsem otvírat vína s ohledem na plánované prezentace. Ještě nemám potvrzenou restauraci ani menu, ale už pracuju na párování s vínem :-) Před rokem jsem si zoufal, že večeři se Stefanem Erbesem a šesti devadesátoletními ryzlinky z vinice Erdener Prälat už ničím nepřekonám, ale ještě jednou se pokusím. Ve hře je pětichodové menu a jedenáct ryzlinků v pondělí 27. ledna 2020. Zapište si do svých i-phonů! Pokračování textu
Aligoté, vrať se, vše odpuštěno! Aligoté je burgundská Popelka a sám jsem několikrát radil nováčkům, ať Aligoté vynechají. Chardonnay je prostě ušlechtilejší odrůda, jenže… občas se objeví víno, které odrůdu rehabilituje a vyvrátí předsudky. S rostoucími cenami v Burgundsku se nabízí stále větší prostor pro Aligoté, ovšem mnohé vzorky se zdají vzorně naplňovat burgundskou vinařskou poučku, že hlavním důvodem pěstování Aligoté je koktejl jménem Kir.
Sekty jsou v jistém ohledu jediná plnohodnotná vína! Všechna ostatní vína můžeme vnímat zrakem, čichem, chutí nebo hmatem (to když je omylem rozlijete), jedině u sektů můžeme zapojit i pátý smysl, sluch. Naslouchejte šumu! Sám sektům moc často příležitost nedávám, první sektovou bedýnku jsem nabízel až v létě 2015. Tehdy jsem si uvědomil, že mám tři odrůdově čisté sekty. Po čtyřech letech je to zase tady, zleva doprava to jsou (na úvodní fotce) Riesling, Pinot Noir a Chardonnay. Pokračování textu
Francouzi mají přece jen jinou mentalitu a kulturu, ale po drobných zpožděních vína od Berthenetů v pátek přijela. První domácí setkání s cizí kulturou byo trochu jako ohlédnutí do středověku: bílé víno uzavřené korkem! Co korkem, ale celokorkem, tedy „z masivu.“ Už asi hodně sjíždím německá vína, kde není problém dát šroubovací uzávěr na vína Erste Lage nebo Grosse Lage. Přiznávám, že takový korek povýší první dojem z vína, ale přece jen tomu už odvykám. Pokračování textu
Týden je ospalý, protože čekám, až přijedou burgundské Premier Cru z Montagny od francouzského Vinaře roku 2020 (podle Guide Hachette). Brožurky, které přidávám do bedýnek, jsem vytiskl už v úterý a ve středu, v pátek bych měl vyložit víno. Víkend bude pracovní. Sešly se rekordní objednávky a já budu celý víkend sestavovat jednotlivým účastníkům bedýnky podle jejich přání. Zanadával bych si, bude to hrozná práce, ale strašně se na to těším! Pokračování textu
Když jsem před lety poprvé četl o snižování uhlíkové stopy ve vinařství, nechalo mě to chladným. Dopady na životní prostředí se vyjadřují jako množství vyprodukovaného CO2, což mi vždycky připomene rovnici alkoholového kvašení. Teď čtu od Daniela Cernilliho, že Champagne byla prvním regionem, který si nechal přesně spočítat karbonovou stopu už v roce 2003 a zavázal se snížit ji do roku 2050 o 75%. A ne, nemyslí tím, že sníží obsah bublinek v lahvích na čtvrtinu! První ohlášený výsledek byl, že po 15 letech snížili karbonovou stopu o 20%. Podíl na tom má snížení váhy lahví o 7%, které snižuje dopravní náklady (a emise) asi jako byste škrtli z provozu 4 tisíce náklaďáků. Pokračování textu
„Když chceme, aby věci zůstaly tak jak jsou, musí se ty věci změnit.“ Alfonso Cevola se v nedělním postu na blogu zabývá některými trendy vývoje ve světě vína za posledních 30 let. To je moje oblíbené téma, a Alfonso k němu přidává několik inspirativních pohledů. Doporučuju přečíst si to celé tady, já si vyzobnu jen krátkou ukázku. Při čtení Alfonsova postu jsem si vzpomněl na scénku z filmu, kterým se jednou za rok pravidelně rozteskňuju. Vystřihl jsem ji v krátkém videu, doporučuju skouknout předtím, než budete číst dál.
Pokračování zápisků z privátní degustace severoitalského vinařství Cantina d’Isera. Na první pokus jsem tady popsal základní sekt a tři červená z místních odrůd (Marzemino, Teroldego a Lagrein). Isera je v severní Itálii, když jedete z Brenneru přes Bolzano do Trenta, takže krajani, bývalé Rakousko-Uhersko. Úvodní fotku jsem zcizil z webu vinařství. První informace byly tady, takže jdem na bílá vína. Pokračování textu
