Po více než deseti letech bych už mohl opisovat sám od sebe. V červnu 2007 jsem otvíral blog poznámkami o Meursaultu 2005 psanými kulometnou dikcí. Minulý týden jsem si našetřil stejný Meursault 2013, takže relativně o dva roky starší. Ostatní atributy zůstaly, stejná zahrada, stejná ryba i okurkový salát (z nakládaček). Z etikety zmizel climat „Millerans,“ ale myslím, že to byla jediná změna, prostě ho tam pan de Sousa přestal uvádět. Pokračování textu
Žebříček pěti nejvíce přeceňovaných věcí:
1. Římská desátá legie pod Pálavou
2. Moravské červené
3. Hibernal
4. Barikové sudy
5. Evropské dotace
Supermarketový lacák, pro který mám velikou slabost už od první dovolené v Toskánsku v roce 2003. Je všude dostupný a levný, minulý týden ve Valdobbiadene za 5,80 EUR. Nenechá vás na pochybách ohledně párování s jídlem – ryby a mořské plody, nepřehlédnutelnou červenou langustu má na etiketě. Pokračování textu
S panem Folladorem jsem se poprvé potkal na podzim roku 2013 na degustaci v italské Peschieře del Garda. Minulý týden jsem zajel do vinařství a koupil víno od jeho sestry Marie. Pojal jsem to jako propagační cestu do Valdobbiadene s tím, že udělám pár fotek a poprvé se podívám do dalšího regionu, kde se dělá zajímavý sekt. Pokračování textu
Když teď sedím na zahradě s lahví Prosecca, mohl bych o Benátkách napsat několik různých textů. Podle toho, jaké bych si vybral fotky, bych mohl psát pokaždé o něčem jiném. O Benátkách ve čtyřicetistupňových vedrech, o benátské MHD, o reklamaci pokoje ve vyprodaném hotelu v deset večer (reklamace byla uznána a náprava přišla okamžitě) nebo o tom, jak nás okradl trafikant při koupi jízdenky a jak jsme kvůli tomu jezdili celý den načerno (naštěstí bez trestu). Pokračování textu
Už minulý týden jsem se tady přiznal k výletu do Benátek. Dnes jen pár fotek. Začnu povinnou klasikou, příjezdem k náměstí San Marco.
Ukazuju dceři Benátky. Bude jí čtrnáct, tak má nejvyšší čas :-) Možná se tady vedro snáší o kousek líp, než doma. Od moře fouká a v úzkých uličkách se většinou dá najít stín. Pokračování textu
Je to prosté, milý Watsone! Pachatel se vždy vrací na místo činu a pan Sklenička k osvědčeným vínům. Napřed vysvětlím týdenní pauzu – urputné břišní potíže mě na týden vyřadily z oběhu. První blog po pauze jsem chtěl začít hlubokomyslnou úvahou o málo diskutovaných vlivech na degustaci viína: když už jsem se po pětii dnech cítil fit a otevřel si dobře známé víno (Trebbiano Spoletino 2016 z posledních bedýnek), zklamalo mě. Chutnalo nepříjemně, hrubě, neharmonicky. Chutnalo přibližně tak, jako když máte čtyřicítky horečky a chcete koštovat víno. Potom jsem si pro kontrolu otevřel Vino Nobile 2014 z Gracciana. Stejný problém, podobný projev. Díky deseti+ rokům psaní degustačních poznámek jsem si vypěstoval jistou základní chuťovou paměť, takže jsem usoudil, že chyba je ve mně. Vína jsem zase zašpuntoval a odložil. Druhý den se podle očekávání výrazně zlepšila, třetí den se vrátila do normálu.
You always find something the last place you look je pravidlo, které patří do Murphyho zákonů. Chardonnay z loňských zářijových burgundských bedýnek jsem hledal už na konci června, ale marně. Loni v září jsem si pro sebe schoval tři krabice, ale do Vánoc se prodaly. Z poslední prodané krabice jsem si vyprosil tu jednu pro sebe a odložil ji do chladničky, ale objevil jsem ji až v červenci. Moje vítězně oznamovaná burgundská dovolená selhala, zklamání si kompenzuju jako žravá dáma likvidací lahví z předchozích cest do Burgundska. Pokračování textu
Zase je horko, všechno se daří! Dnešní hlášení začnu bezpodstatnou zmínkou o tom, co mi udělalo radost. Miluju letní pomalé tempo, asi mám řecké nebo italské předky. Na konci června se na silnici k deset kilometrů vzdálenému písáku objevila uzavírka. Silničáři opravovali most a slibovali dokončení prací do konce srpna. Objížďka mi prodloužila cestu na devatenáct kilometrů a několikrát mě odradila od koupání. Až v úterý ráno objížďka zmizela. Napjatě jsem to projel a fakt, hotovo, průjezdné. Kvalita života se rázem zlepšila :-) To myslím úplně vážně, tyhle věci ovlivňují kvalitu života stejně nebo víc než výše příjmů a kurs EURO. Pokračování textu
Weingut Dr. Hermann má asi osm hektarů vinic na tratích Ürziger Würzgarten, Erdener Treppchen a Prälat. Sídlí v Erdenu v nízké budově, která ze všeho nejvíc připomíná garáž nebo venkovskou samoobsluhu postavenou v akci Z. Podnik vedou Rudi Hermann a jeho syn Christian. Čeho si nejvíc považují je poznat už z jednostránkového skládacího ceníku, který zmiňuje dva tisíce let existence vinic, červenou břidlici, strmé svahy a „genuine rooted Riesling,“ pravokořenné výsadby. Pokračování textu
Propíjím se vzorky dovezenými zkraje měsíce z Mosely. Letní počasí tomu přeje. I když mívám večer chuť na něco jiného, 13% alkoholu uvedených na etiketě mě spolehlivě odradí a nasměruje k moseslým kabinetům s nízkým alkoholem. Není nad zdravý spánek!
Piesporter Goldtropfchen Riesling Kabinett 2015, Willy Haag
Pokračování textu
