Čas letí jako spřežení a za dva měsíce tu máme Vánoce. Moc se proti tomu nedá udělat, jen se na to jde dobře připravit. Přemýšlel jsem, kterým směrem se vydat pro vína do příštích bedýnek, lákalo mě bílé i červené Burgundsko, ale srdce nakonec rozhodlo jinak. Francké Sylvány, přesněji Silvanery!
Už ve čtvrtek jsem se chlubil, jak rychle klapla doprava toskánských bedýnek. V pátek jsem po Praze rozvezl prvním předplatitelům, v pondělí bych chtěl dodat nebo poslat všem ostatním. Dnes poznámky ke dvěma nejdůležitějším vínům z aktuálních bedýnek.
Skromnost stranou, začnu samochválou. Sangiovese z Gracciana do osmašedesátých Skleničkových bedýnek dnes přijelo. Přeprava byla mistrovská operace a kdyby byla jen trochu rychlejší, už by to byl celní delikt :-) V úterý dopoledne jsem víno objednal, odpoledne přišla faktura a vzkaz, že paleta bude připravená k vyzvednutí ve středu. Tak se i stalo a ve čtvrtek odpoledne jsem ji vyložil. Klaplo to dokonale a zopakovat se mi to asi nikdy nepodaří. V pátek začnu víno rozvážet. Teď večer už mám otevřené Rosso 2017 i Nobile 15, ale po přeskládání objednaných lahví a odnesení zbytku do sklepa jsem tak unavený, že by degustační poznámky asi byly … nespolehlivé. Přesto se mi Nobile 2015 moc líbí, vydržte! Pokračování textu
O franckém vinařství rodiny Hofmann jsem na blog psal nadprůměrně často. Byl jsem tam dvakrát na návštěvě a podle sloganu Sklenička – víc než jen čtení o víně mi Jürgen Hofmann (na fotce druhý zleva) návštěvu oplatil. Letos v srpnu jsme společně udělali degustaci v pražské vinotéce Naturel. Z první návštěvy v září 2017 obratem vznikla bedýnka s šesti víny a přes moje původní obavy, že francký Silvaner a Schwarzriesling nebudou pro čtenáře přitažlivé, byl o bedýnku velký zájem. Pokračování textu
Blíží se podzimní plískanice, je čas zajít k lékaři pro antidepresiva na zimu (nebo objednat toskánskou bedýnku Zima se Sangiovese)! Začínám grafem průměrné spotřeby antidepresiv, na který jsem náhodou narazil na Facebooku. První místo Islandu nemůže překvapit (příšerné počasí a drsná regulace prodeje alkoholu), skoro uprostřed je průměr osmadvaceti zemí OECD. Česko má o deset procent menší spotřebu než průměr OECD. Zajímavé jsou středomořské země s nízkou spotřebou AD, Francie, Řecko a Itálie. Už před několika lety dávali zlí jazykové nízkou spotřebu antidepresiv ve Francii do souvislosti s vysokou spotřebou vína (italská konzumace vína je taky vzorná). Kliknutím můžete obrázek zvětšit. Pokračování textu
Dárek od Egona Schäffera z jedné z mých jarních návštěv v Escherndorfu. Na jaře jsem si oblíbil Schäfferovy Silvanery, ale nepřišel na chuť ryzlinkům. Dával jsem to za vinu vápencovému podloží, celý styl pro mě nebyl ani přitažlivý, ani příjemný (v létě jsem ochutnávku moselských ryzlinků a someliér v restauraci je komentoval odmítavě s tím, že dává přednost ryzlinkům z vápence. Musel jsem se držet, abych se nesmál). Ovšem dnešní archivní kousek se vyjímečně povedl. Místo skepse uložím na jeho místo pár zbylých ryzlinků od Schäffera a tři roky počkám :-)
2010 Escherndorfer Lump Riesling Spätlese trocken, Egon Schäffer
Pokračování textu
Costers del Gravet 2015, Montsant D.O., Celler de Capçanes
Po roce se vracím ke střední třídě vín z Capcanes. Název (zřejmě v dialektu) znamená Žulové svahy. Na webu vinařství se píše o svažité vinici s žulovým podložím, na které rostou všechny tři odrůdy (ve výsledné směsi je 60% Grenache, 25% Cabernetu Sauvignon a 15% Samsó čili Carrignanu). Severovýchodní expozice zajišťuje osvit od časného rána, ale stín už po páté večerní, takže noční teplota hodně klesá proti denní a dává vzniknout vyšším kyselinám. Grenache a Carrignan jsou z výsadeb více než 40 let starých, Cabernet Sauvignon 15-25 let starých. Spontánní kvašení v tanku, 12 měsíců v bariku (nové až dvouleté sudy). 14,5% alkoholu. Pokračování textu
Zápisky o poslední ze čtyř vín odrůdy Garnacha: první dojem z degustace je příjemné překvapení. Z listopadu si pamatuju, že jsem jílovitou Garnáču řadil na třetí místo (prosím velmi zjednodušeně, žádný takový žebříček jsem nesestavoval a samotné srovnávání čtyř vín jsem považoval za největší radost), ale tentokrát bych ji posunul na druhé místo s maličkým rozdílem za prvním vápencem. Nemám přímé srovnání s břidlicí (klidně by to mohlo být společné druhé a třetí místo), všechna vína jsem otvíral postupně v průběhu deseti dnů. ARGILA (jíly) si podržela ostřejší středomořský projev s vyšším alkoholem, ale zharmonizovala se k většímu půvabu a možná až eleganci. Není tak okázale ovocná jako břidlice, ale uměřeným ohnivým projevem to taky není žádná Popelka.
Čtvrteční mudrování o potřebě zásobit se vínem na zimu nakonec nebylo tak marné. Julio z Gracciana mi napsal, Máš pravdu! Zima bez Sangiovese by byla dlouhá a nudná :-) a následné dopisování přineslo nečekaný výsledek. V lednu jsem tady psal o jejich Vino Nobile 2005 a skončil neveselou myšlenkou, že koupě by dnes mohla být nad moje možnosti… ale před Vánoci si budete moci vyzkoušet staré Nobile 2009 a porovnat svoje dojmy s mými zápisky.
Pískovou Garnáču mám v paměti z listopadu jako nejmíň přitažlivou, takže to v pátek vezmu stručně. Tvůrčího ducha jsem unavil vymýšlením stodvacátéhoosmého způsobu, jak vyfotit lahev a etiketu. Díky Bohu za příjemné počasí – lahve fotím venku na zahradě v odpoledním slunci a v zimních měsících to bývá krutá práce.
La Nit de les Garnatxes 2016, Panal / Sand
První poznámky míří ke krásné barvě. Španělsko hýří barvami a červené umí nejlíp :-) tady je to světlá (průhledná) tmavě rudá. Ve vůni červené peckoviny a alkohol, lehce dřevo. V chuti mě napoprvé zarazila výrazná textura, víno je zrnité jako písek mezi zuby. Po chvíli s provzdušněním dojem mizí a víno se příjemně vyhladí. Po hodině je už docela docela hladké, kulaté, byť skladbou asi nejjednodušší ze čtyř Garnáč. Třešně a višně, dobře zakomponovaná kyselina, štiplavé taniny a alkohol. Exotické dřevo, teplé koření v hodně mírné formě, pocitově vyšší alkohol. Zpočátku se víno projevovalo hodně selsky a připomínalo některé burgundy, ale časem se víc harmonizuje. Jistou jednoduchost až selskost projevu si ponechává, ale časem to přestává být nápadné.
Když dostanu do Čech paletu vína, hned začnu přemýšlet o tom, co bude příště. U katalánských vín z Capçanes je to ještě podtržené vysokým alkoholem. Když popíjím několik večerů za sebou víno se 14,5% alkoholu, začnu se těšit na německé kabinety :-) Třináct procent alkoholu v burgundském Pinotu nebo toskánském Sangiovese je najednou nejlákavější nabídka. Napsal jsem včera známému do Toskánska, poslal mi obratem ceník a k tomu připsal: Máš pravdu! Zima bez Sangiovese by byla dlouhá a nudná :-)
Vápencová Garnacha z katalánského družstva Celler de Capçanes hned po otevření hlasitě říká, že hledání nejlepší ze čtyř terroirových garnáč může mít po roce úplně jiné výsledky než v listopadu! Letos mi zatím chybí přímé srovnání, díky pracovnímu zatížení otvírám vína po jedné lahvi a snažím se neporušovat životosprávu, ale paměť dosud slouží a poznámky z břidlicové garnáči jsou jen čtyři dny staré…
La Nit de les Garnatxes 2016, Calissa / Limestone
Pokračování textu
