Archiv autora: pan Sklenička

Dvakrát Chianti Classico

RBB1961 Chianti Classico 2017 DOCG, Cantina Colline del Chianti
Náhodný nákup ve vinotéce Cantina Sociale Certaldo. Zlákala mě cena pod deset EUROkaček a značka Chianti Classico. Jinak o obou Cantinách nevím vůbec nic, náhodnější náhoda už ani nemůže být! Ve skleničce je temně rudá barva, akurátně odpovídající Chianti. Na nose především kořenité, kmínové, anýzové, s decentním dotekem dřeva, červeným ovocem. V chuti úplně suché s lehkými tříslovinami, které spolu s kyselinou vysušují pusu, višňové, ohlazené časem. Vínu už chybí mladické ostří, ale vynahrazuje to hladkostí. 13% alkoholu vítám (není to moc a mám pocit, že část z toho je glycerol). Pro mě je to selské, vesnické Chianti, chybí mu elegance velkých vín, ale s cenou do deseti EUROkaček nemůžu mít všechno. Poměr kvalita / cena dobrý.   Pokračování textu

Vernaccia z Montenidoli a Novello z Banfi

Vernaccia Tradizionale 2020 DOCG, Montenidoli
„Jdeme zpátky ke staré Vernaccii, v minulosti vinifikované jako červené víno. V minulosti jste museli čekat s otevřením lahve až na podzim, a když víno nebylo dost žluté, přidali jste do něj karamel, aby mělo lepší barvu. I dnes je to bohaté, energické a příjemné bílé víno.“ Tolik komentář vinařství jako varování, protože opis „bílé víno vinifikované jako červené“ je definice oranžového. Vzhled vína skutečně připomíná oxidaci nebo delší maceraci slupek, ale je to stále poctivá žlutá a ne oranžová. Můj toskánský consiglieri Fabio řadí Montenidoli a Panizzi k sangimignanské špičce, tak jsem neodolal.    Pokračování textu

Le Macchiole a Monterufoli, dva náhodné nákupy

Le Macchiole 2019 Bolgheri Rosso DOC, Le Macchiole
Poměrně mladé víno, poprvé na trhu v roce 2004. Minimalistická etiketa se mi líbí, ale cenově (22 EURO) víno patří do segmentu, který kupuju jen zřídka. Podle technického listu směs Merlotu, obou kabernetů a Syrahu. Mladé vinice (ale v Bolgheri snad staré ani nejsou :-) a malý výnos (podle webu 1 kg na keř). Kvasí v nerezových tancích asi dva týdny a školí se 10 měsíců většinou ve starších barikových sudech. Výrobce dokonce udává datum lahvování, 11. prosinec 2020.   Pokračování textu

Tassinaia 2016, Castello del Terriccio


Castello del Terriccio leží u Vady, na severu apelace Montescudaio. Montescudaio nikdo nezná a Toscana je výborná značka, takže Terriccio zatřiďuje vína jako IGT Toscana. Nedosti na tom, jejich vína jsou tak dobrá, že je český dovozce propaguje jako Bolgheri DOC. Už dlouho vyhlížím příležitost k ochutnání, ale… Terriccio je drahé a tak jsem zatím žádnou příležitost nevyužil. Vždycky to bylo ve vinotéce v půli července (40 stupňů) a podobně, vína za 30 – 60 EURO nechcete kupovat někde, kde si nejste jistí, jak byla skladovaná. Nakonec jsem koupil v supermarketu CONAD. V San Pietro u Ceciny právě otevřeli obrovský nákupní park s hypermarketem, tak jsem si vsadil na to, že vína tam budou nová. Aspoň některá!    Pokračování textu

Dvě vína k jídlu, Chianti a Vernaccia

Dnešní příspěvek bude jen vedlejším účinkem jednoho vaření. Začnu zeširoka: v pondělí odpoledne jsem zaplatil fakturu Panizzi za vína do aktuální toskánské bedýnky. Potom jsem podlehl lázeňské atmosféře a lenosti. Nechtělo se mi ani sprchovat a místo toho jsem se šel vykoupat do moře. Vzduch měl 18 stupňů a bylo zataženo, ale dvě stě metrů jsem dal. Tím byla daná omluva za nicnedělání (ale byl jsem si zaplavat!) a bylo nutné vyřešit jídlo. To jsem vymyslel při odpolední kávě v místním baru. Zajel jsem do sámošky pro salsicciu s tím, že budou klasické tagliatelle. Nakupování v Itálii je rozkoš. K salsiccii jsem přikoupil půl kila hroznů, čtvrt kila gorgonzoly s mascarpone a čtvrt kila křupavých chlebových placek s kurkumou a bylinkami (senzační k vínu!).   Pokračování textu

Dvakrát Chianti Colli Senesi od Panizzi

Dnes degustační poznámky o dvou červených z vinařství Panizzi, San Gimignano. První dojem a srovnání bylo, že základní Chianti je vyrobené v nerezovém tanku, je měkké, hladké a projevem až ženské, zatímco Riserva je školená v barikových sudech (nebo středně velkých vypalovaných sudech) a je robustnější, zrnitější… a pro ty zvyklé myslet v protikladech se nabízí popsat ji jako mužské či rytířské Chianti. Na úvodní fotce výhled na San Gimignano z vinice Santa Margherita u vinařství Panizzi.   Pokračování textu

100+1, Panizzi a San Gimignano

I Pán Bůh sedmý den odpočíval po té robotě… a pan Sklenička si potřeboval rozmyslet, jak s bedýnkami dál. Ne že by rozmýšlení pomohlo, ale odjet na čtyři týdny do Toskánska vždycky pomůže, a narazit na vynikající a neznámá vína pomůže dvojnásob! Jako obvykle přitom pomohly i v září vyhlašované výsledky dvou hlavních itaských vinařských ročenek. Letos k jediné pravidelně oceňované Vernaccii z Il Colombaio di Santa Chiara přibyly dvě, od Montenidoli a Panizzi. Můj italský consiglieri Fabio tvrdí, že všechna tři vinařství patří do úzké sangimignanské špičky.    Pokračování textu

Degustace v Palazzone

Minulý týden jsem po pěti letech zase zajel do Palazzone. Pravidelní čtenáři ví, že vinařství Palazzone je v Umbrii poblíž Orvieta a patří rodině Dubini (a měli jsme od nich už troje Komunitní bedýnky). Z předchozích setkání jsem znal enologa Giovanni Dubiniho, teď se k nám přidal i jeho syn Pietro. Na první fotce pohled na orvietské střechy od vinařství.    Pokračování textu

Něco jako splněný sen

To si tak odpoledne vyjedete na degustaci do San Gimignana jen na základě jedné otevřené lahve, takže máte jen střídmá očekávání. Na začátku dostanete marketingový informační mix, který dobře znáte z jiných zdrojů: o osmi stech letech historie Vernaccie di San Gimignano, že se ta vína skvěle hodí k archivaci a dvacet nebo třicet let jim může jen prospět, že Vernaccie umí výborně odrážet terroir a tak. Všechny ty řeči, které obvykle znamenají jen to, že Vernaccia bude dražší. A potom vám nalejou první a druhý vzorek a vy strnete, protože se všechny ty omílané řeči potvrdí a ukážou jako pravdivé. Před třetím vzorkem se dozvíte, že tohle víno by při hodnocení naslepo porazilo drahé burgundské šardonky. Oddechnete si, že je teď konečně přistihnete při přehánění, ale kdepak… zase je to pravda. Jejich Vernaccie jsou vynikající a úplně jiné než všechno, co jsem zatím ze SanGi znal.

Jako první v San Gimignanu (a zatím jediní) dělají Pinot Nero a je dobrý. Vinařství se jmenuje Panizzi a snad o něm ještě napíšu víc. Bylo to trochu jako sen a trochu jako zázrak.