Archiv autora: pan Sklenička

SKB 83, koronavirová bedýnka

V srpnu 2018 jsme s německým vinařem Jürgenem Hofmannem dělali v Praze degustaci jeho vín. Na závěr se mě jeden z účastníků zeptal, která z dvanácti vzorků pokládám za nejlepší. Řekl jsem, že (samozřejmě…) oba kabinety, Silvaner a Riesling, a tazatel se zatvářil zklamaně. Dodal jsem na usmířenou, že to může mít každej jinak. Když jsem potom v listopadu byl u Hofmannů a znovu jsme chutnávali všechna vína, zase jsem si ověřil, že pro mě jsou nejlepší sylvánský a ryzlinkový kabinet. Čistotou, typickou precizností, ale taky vyjímečným charakterem, který je daný atypickým půdním složením. Oba jsou )plně suché, jak se říká v Německu: suché jako Franky. Na úvodní fotce mi sice Jurgen pózuje u barikových sudů, ale já mám nejraději jeho jiskrné, čisté a báječně pitelné kabinety.   Pokračování textu

Pijeme doma a Pinot z burgundského Santenay

K současné koronavirové nákaze a způsobům, jak ji překonat, jednu poznámku. Když je společnost rozdělená prezidentskou volbou 50/50 a trestním stíháním premiéra 70/30, tak ji ani čínská nákaza nesjedností. Rozdělená společnost bude společnému nepříteli čelit mnohem hůř, než společnost „táhnoucí za jeden provaz,“ abych použil známé klišé. Když premiérovi 70% obyvatel nevěří, nezačnou mu věřit ani poté, co zavře hranice a zruší svobodu shromažďování. Falešné výzvy ke sjednocení nepomohou a v časech ohrožení se teprve ukáže, jak velká chyba bylo, že společnost nechala na místě premiéra člověka trestně stíhaného, vydíratelného, s břemenem pochybností a nedůvěry. Teď už se jen můžeme dohadovat a věštit, kdo v krizi ztratí víc – jeho podporovatelé nebo oponenti?   Pokračování textu

Šardonka z Maconu aneb všechno je jinak

Ach kdeže loňské hejty jsou? Pomoc se včerejšími problémy s instalací programů na nový notebook jsem našel na místě nejnepravděpodobnějším, na placené zákaznické lince Microsoftu! Notebook je už téměř funkční s vyjímkou poštovního klienta, mikrosoftí pošta ve Win10 se mi zdá nezpůsobilá pro kohokoli, kdo dostává víc než tři zprávy denně. Leč dost stížností, měl jsem z toho tak povznesený pocit, že jsem zajel do blízké obce pro slaninu, šunku a paštiku, a vystrojil krásnou večeři. Na úvodní fotce je místo večeře hrad mezi Maconem a Cluny. Původně jsem chtěl psát o tom, že ve středověku pili vojáci víno místo vody, protože po samotné vodě měli průjmy a horečky. Dezinfikoval vodu alkohol nebo kyseliny? Nabízí se napsat, že tehdejší vína mívala nižší alkohol, ale zrovna ve čtrnáctém století to nemuselo platit.

Pokračování textu

Pozdní sběr hejtovací a vzpomínací

Začnu hejtováním: není nad to, když vám v koronavirové krizi se zákazem vycházení doma s dvaadevadesátiletou matkou Wedos zablokuje přístup na blog, protože Windows 10. Od začátku roku s Win10 prudily banky a e-mail na Seznamu, ale všechny obstrukce se mi podařilo obejít. Wedos už ne, tak jsem musel v situaci, kdy příjmy padají k nule a doma mám tak akorát na rohlíky vysolit 10 k za notebook. Hned druhý den jsem zjistil, že mě Microsoft odrbal o tisícovku na Ofisu a že na zas**ný Win10 nejde nainstalovat starej Outlook, Photoshop a spousta dalšího naprosto nepostradatelnýho softwéru. To by jeden musel bejt svatej, aby v takový chvíli chtěl potěšit lidstvo. Doufám, že se budeš smažit v pekle, Bille Gatesi! Jak jsem psal na Facebooku, přišla bída. Žereme kořínky a zapíjíme to kyselou vodou!

Pokračování textu

Třikrát Drinking Song a Rigoletto jako bonus

Víkend nic moc. Nějaké aktuální poznámky nemá smysl psát, protože zestárnou dřív, než si je přečtete. V mém milovaném Toskánsku se počet infikovaných koronavirem za tři dny mezi středou (11/3) a sobotou (14/3) zdvojnásbil. Místo modliteb několik vzpomínek, které se váží k Itálii. Inspirovala mě jedna poznámka neznámého FB přítele o Verdiho Traviatě. Vydržte, fakt to nebude jen o opeře, přestože budu operu skloňovat.

Pokračování textu

Pozdní sběr březnový koronavirový, pátek 13.

Celý týden jsem si říkal, jaká je to pohoda, psát (a zveřejňovat) degustační poznámky výborných až báječných vín z francouzské Loiry a nemuset psát nic aktuálního. Čas nabral takové tempo, že aktuální informace zastarávají rychleji, než je stačíte zveřejnit.  Jako příklad nabízím zprávu z minulé soboty: podle ní v pátek 6. března zabil koronavirus v Itálii 36 duší a nakazil 1247 nových. O víkendu 0 (nula) nových nakažených a 0 (nula) úmrtí. Zdálo se, že víkendy v Itálii jsou bezpečné (statistiky se zveřejňovaly jen v pracovních dnech). Úvodní obrázek je z toskánské nemocnice. Narozdíl od našich zdravotníků italští mají aspoň roušky, ale stejně nestíhali.    Pokračování textu

Krásná a lenivá

La Belle Paresseuse 2016, Coteaux du Giennois AOC, Domaine de Villargeau
Krásná Zahálečka je barikovaný Sauvignon, podle technického listu i ceníku nejlepší víno vinařství. Objednával jsem opatrně a do základní nabídky jsem Paresseuse nedal. Podle vzpomínek na šest lahví, dovezených po první návštěvě v únoru 2013, jsem měl problém s barikem a víno se mi ještě po pěti letech zdálo „moc barikované.“ Dnešní první ochutnávka ročníku 2016 dopadla dobře, tak k tomu několik poznámek.

Pokračování textu

Sans Complexe 2018, Domaine de Villargeau

O víkendu jsem se mi Thibaultovy Sauvignony začaly plést. Jak říká klasik, letmý pohled soupeři do karet napoví víc než dlouhé úvahy. Prošel jsem si technické listy a svoje staré poznámky na webu a zjistil, že v nich Sans Complexe vůbec nefiguruje. Vesměs jsou věnovány top Sauvignonu z Villargeau, což je Krásná Zahálečka. Bohužel se cenově až tak moc neliší, takže základní otázka je, stojí Sans Complexe za to?   Pokračování textu

Když Gamay pinotizuje

L’Insolite 2015, Coteaux du Giennois AOP, Domaine de Villargeau
Další víno z aktuální loirské bedýnky. Podle technického listů jde o 38 let staré výsadby na vápenci a jílu, 95% Gamay a zbytek Pinot Noir. Důsledná redukce sklizně, orba meziřadí a ekologické hospodaření. Kvasí odstopkované bobule, dva až tři týdny v nerezu. Následně víno vyzrává 12 měsíců včetně jablečnomléčného kvašení ve čtyřistalitrových sudech ve třetím až šestém použití. Takže žádný barik, ale vypalovaný sud středního objemu. Pokračování textu

Pinot Noir a Gamay z Loiry


Znovu je na etiketě odrůda (Pinot Noir) – jak nefrancouzské! Na zadní etiketě zase, navíc zmínka o ekologickém certifikátu Terra Vitis a o 13% alkoholu. Dvě dnešní odrůdy, tedy Pinot Noir i Gamay jsou (spolu se Sauvignonem) v centrální Loiřě tradiční, žádné kuriozity. Vápencový pás, který proslavil Burgundsko, se táhne Evropou od Pálavy na východě přes francký Escherndorf, burgundské Beaune a loirské Sancerre až k Doveru (a kdovíkamještě aneb Evropská Unie v praxi :-) Na úvodní fotce z února 2013 vinař Marc Thibault před starou stodolou v Pougny, kde mají výrobní halu.  Pokračování textu

Viognier 2018 IGT Umbria, Palazzone


Někdy v létě 2019 jsem přivezl láhev Stefanu Erbesovi, když jsem k němu na Moselu jel pro ryzlinky. Za týden mi psal že je to velmi dobré, poťouchle jsem odepsal, ať si užívá vynikajících umbrijských kyselin ročníku 2018. Umbrie i Toskánsko podle mých skromných znalostí mívají horká léta každoročně, přesto bílá vína nestrádají a mívají dostatek kyselin. Moje středoevropské představy o horkých ročnících dostaly zásadní ránu v červnu 2016, když jsem byl poprvé v orvietském vinařství Palazzone. Před polednem bylo 40 stupňů, odpolední degustace v okolních vinařstvích jsem zrušil, ale nikdo se neděsil horka. Vína ročníku 2016 byla standardní a s dostatkem kyselin. OK, Orvieto Classico, směs čtyř odrůd, je zřejmě alchymie a čarodějnictví, ale francouzský Viognier vypěstovaný na sopečných vyvřelinách u Orvieta by mohl napovědět, jak to doopravdy je. (orvietská vedra jsem zmiňoval i v textu tady, report z vinařství tady.)   Pokračování textu