Archiv autora: pan Sklenička

Univerzitní Sylvánské z Randersackeru a Würzburgu

Zápisky z pátečního večera ve würzburgském penzionu. Zpaměti jsem měl dojem, že letošní Univerzitní Silvaner je mnohem lepší, než loňský. Ale popořádku: jel jsem pro víno k Sauerům do Escherndorfu. Udělal jsem si studijní volno a vyjel o den dřív, že si dám degustaci v Randersackeru a večeři ve Würzburgu. Do randersackerského vinařství Trockene Schmitts (web) jezdím od roku 2017, většinou na skvělé milerky a sylvány. Univerzitní Silvaner mají na ceníku celou tu dobu, ale pokaždé jsem u nich byl ve špatnou dobu: buď ještě nebyl nalahvovaný nebo už byl vyprodaný. Pokračování textu

To se mu to dělá, když to umí


Dostal jsem dárek. Před lety jsem prodal kamarádovi lahev a teď mi ji vrátil jako dar. Když někdo po letech napíše poznámky o víně, které jsem kdysi dovezl, často závidím, protože dotyčné víno už nemám. Většinou se všechno rozprodá během několika měsíců. Když musím řešit, jestli prodat nebo zapřít lahve, které jsem si schoval pro sebe, většinou je prodám s tím, že aspoň budu mít důvod přivézt nové. Potom někdy trpím nad chválou, když někdo otevře deset let staré víno a píše nadšené zprávy.   Pokračování textu

Dvakrát Sylvánské Horsta Sauera

Sylvánské zelené je pro Franky zásadní odrůda, imidžově ty dva pojmy skoro splývají. Podobně zásadní je i pro Horsta Sauera, kromě dnešních dvou vín vyrábí i jakostku (JUST Silvaner), barikovaný výběr nazvaný SEHNSUCHT, sylvánský sekt a Grosse Gewachs Am Lumpen, a pozor, taky slaďáky. Silvaner jako Auslese a TBA. V aktuálních bedýnkách najdete tři: kromě dvou popisovaných i jakostku JUST.   Pokračování textu

Sauerovy milerky 2019, poprvé doma

Bylo by bývalo vhodné degustační poznámky setřídit a seřadit, aby dávaly nějaký zásadní smysl, ale kromě časového presu (právě vyhlášené Sauerovské bedýnky) tomu brání i pracovní vytížení. V úterý jsem zavařil šest kilo domácího džemu, člověk si musí na zimu připravit nejen víno, ale i džemy. Začal jsem s tím už v sobotu, višně s malinama je moje oblíbená kombinace. Višně mi dozrály a maliny se můžou přetrhnout. V sobotu jsem kvůli tomu ani neotvíral Sauerova vína, neustálé ochutnávání horkého višňovo-malinového vývaru spálí jazyk a přiškrtí degustační schopnosti… Proto dám dnes jen poznámky ke dvěma milerkám. S ohledem na bedýnku by bylo lepší zveřejnit najednou všechny tři Ortsweiny (=bedýnka A), ale soukromě jsem při degustaci hlavně řešil vlastní preference čili otázku, která milerka je lepší koupě? Kabinet nebo Spätlese?   Pokračování textu

Horst Sauer, Franky. Milerky, sylvány a ryzlinky.

Před rokem jsem ostýchavě představoval Weingut Horst Sauer (tady) jako německou špičku, po letech jim nejprestižnější vinařská ročenka Gault & Millau vrátila čtvrtou hvězdu a pro rok 2018 je jmenovala německým Vinařstvím roku. Uznání si vydobyli především svými sylvány a ryzlinky, za sebe vyzdvihnu především perfektní čistotu vín. Mají dvacet hektarů na vápencových podložích ve franckém Escherndorfu. Tamní vinice jsem přirovnával k Chablis, francký Muschelkalk jsou ulity druhohorních mořských živočichů zkamenělé ve vápenci.   Pokračování textu

Pár fotek z pátečního výletu

Začaly prázdniny, všechno se daří! Tak zpívala Radúza a použil jsem to jako titulek už před dvanácti lety. Což mi připomíná, že jsem letos zase zapomněl na výročí Skleničkova blogu (už 13 let, začalo to tady) a promarnil příležitost k sebeoslavným poznámkám :-) Na úvodní fotce z pátečního výletu ovšem nejsou vodáci na Vltavě, ale na úplně jiné řece.  Pokračování textu

Montepulciano jako rosé a jako směs s kabernetem

Cerasuolo d’Abruzzo Superiore 2019 DOC, Barone Cornacchia
Zajímavé rosé ze střední Itálie. Důvody, které mě vedly k rozhodnutí přivézt a nabízet vína Barone Cornacchia vás nejspíš nezajímají, ale tohle je jeden z nich. Obecně jsem k roséčkům z jižních zemí skeptický (na mé soukromé hitparádě stále vede Zweigelt rosé 2006 od znojemských Špalků), vyšší alkohol a těžší projev mě nepřitahují, ale když jsem ochutnal tři bílá vína (Passerina, Trebbiano a Pecorino) a čtvrté rosé Cerasuolo a všechna čtyři se mi bez výhrad líbila, zpozorněl jsem a řekl si bacha, na tom možná něco bude. Můžu diskutovat o středoevropských předsudcích vůči jižním zemím (a jejich vínům), ale je tu jeden argument k nepřekonání – když ve střední Itálii už víc než 2000 let mají letní teploty běžně přes čtyřicet a vyrábějí tam bílá vína, můžete se spolehnout na to, že ta vína budou vhodná do letního horka:-) Úvodní fotku jsem ukradl z webu Barone Cornacchia, Caterina Cornacchia a Cerasuolo. Podle barvy ve skleničce to nemůže výt nic jiného.  Pokračování textu

Dvě bílé krasavice ze střední Itálie

Trebbiano d’Abruzzo Superiore Casanova 2019, Barone Cornacchia
Moje přání bylo vyslyšeno, 12,5% alkoholu. To je v roce 2019 malý zázrak, dobře vím o německých ryzlincích s 13,5% alkoholu:-) To není tradicionalismus nebo odmítání pokroku, ale pohodlnost. Nesnáším, když večer vypiju lahev bílého a ráno mě bolí hlava. 12% alkoholu je hranice, dokdy je to bezpečné.   Pokračování textu