Archiv autora: pan Sklenička

2020 Riesling Am Lumpen 1655, Horst Sauer

Znovu do Německa, pokračování pondělního textu o Sauerovu Grosses Gewächs Silvaneru. O Silvaneru jsem napsal, že se oklikou vrací k odrůdovému projevu (Riesling i Silvaner z Erste Lage Escherndorfer Lump víc akcentují minerální projev vinice než odrůdu a mají tak víc společného než odlišného), jen na jiné úrovní, s vyšší koncentrací v chuti. S ryzlinkem to je o kousek složitější. Možná je to tím, že mi projev ryzlinku z vápencových podloží tolik nesedí, břidlice a další podloží dávají ryzlinku přitažlivější ovocný projev. Riesling Am Lumpen 1655 je na mě hodně minerální a typicky vápencový, ale jestli máte rádi vápencové ryzlinky, tak letošní Escherndorfer Lump i GG Am Lumpen 1655 jsou vynikající reprezentanti.   Pokračování textu

Dárek z Bolgheri, Guidalberto 2019


Guidalberto je druhé víno vinařství Tenuta San Guido, výrobce Sassicaie, nejslavnějšího italského vína moderní doby. Dárek přivezený z říjnové cesty do Toskánska má zábavný příběh. Povídal jsem si v Toskánsku s neznámou paní a mezi řečí zmínila, že pracuje ve vinařství v blízkém Bolgheri. Taky byste se zeptali v kterém vinařství, žejo. Když mi řekla, že v Tenutě San Guido, byla i další otázka jasná. Zeptal jsem se, jestli se mnou půjde na večeři, protože chci vyzvídat :-) Na večeři jsme šli, druhý den mi přinesla Guidalberto 2019.

Pokračování textu

2020 Silvaner Am Lumpen 1655, Horst Sauer


Jeden příznivý následek nadcházejícího lockdownu – dvě nejlepší vína Horsta Sauera jsem si mohl otevřít o víkendu doma. V září se sešlo několik dlouho odkládaných poptávek po Sauerových milerkách. Narychlo jsem zajel do Escherndorfu a místo zisku jsem si koupil dvě Grosses Gewachs a pár Erste Lage ryzlinků. Původním plánem byla podzimní degustace, kde jsem se chtěl vytahovat Sauerovými víny a piemontským Ghemme a Gattinarou. Celý říjen jsem byl v kovidově bezpečném Toskánsku. Doma se hned ukázalo, že Česko míří k lockdownu, srovnání hladkého provozu toskánských restaurací včetně kontroly očkování a dementních domácích diskuzí o svobodě jednotlivce bylo tristní. Plánovanou degustaci jsem zrušil – jako očkovaný se cítím na degustacích poměrně bezpečně, ale organizovat podobnou příležitost pro patnáct lidí (a jejich příbuzné) jsem nechtěl. Nechci přesvědčovat nikoho o očkování, raději se vrátím k moudrosti vyznávané za socialismu: alkohol pijte jen doma!   Pokračování textu

Pár fotek z Toskánska VII – modré nebe všem!

Dnes jen několik dosud nezveřejněných fotek z říjnových cest po Toskánsku a Umbrii. Na úvod Golfo Baratti s etruskou pevností Populonia vlevo nahoře. Nechci probouzet vášně, cesty i výběr fotek byly vedeny původní úvahou na začátku října. Termín se mi vůbec nehodil, ale nakonec rozhodlo, že zůstat doma znamená přijít o čtyři týdny azzurra, blankytně modré oblohy nad hlavou.   Pokračování textu

Bojový pokřik Dionýsových Bakchantek na čtyři?

Pravidelní čtenáři vědí, že pana Skleničku ve skutečnosti na víně nepřitahuje 14% alkoholu, ale luštění kulturních a historických souvislostí. Díky tomu se dozvěděl, kdo to byl Arnolfo di Cambio nebo jak souvisí toskánský básník Carducci se Sassicaiou (o tom možná už brzo na blogu). Pro někoho, kdo otvírá, případně nalévá přátelům, lahev vína Arnolfo di Cambio nebo Guidalberto, jsou to nesmírně cenné informace. Bohužel jsou zcela zbytečné pro zbytek lidstva, kterému často stačí poznat levou ruku od pravé a vědět, který den v týdnu právě je. Ještě tak by se daly využít na degustaci italských vín, kterou teď kvůli Covidu raději nebudu pořádat. Dnes jen poznámky o posledních třech degustovaných vínech vinařství Panizzi z toskánského San Gimignana, která se nevešla do říjnové bedýnky. Vyluštění hádanky pokřiku Dionýsových Bakchantek z titulku je hned v následujícím odstavci.  Pokračování textu

Palazzone počtvrté, Viognier a Vendemnia Tardiva

Dnes poslední díl seriálu, degustační poznámky posledních dvou vín z aktuální nabídky orvietského vinařství Palazzone. Říjnová degustace ve vinařství a následné přechutnání lahví „doma“ v toskánské Mazzantě. Na úvodní ilustrační fotce je umbrijská krajina kousek od Palazzone, v dálce město Orvieto.   Pokračování textu

Big Manifesto Vernaccia a Pinot Nero ze San Gimignana

Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016, Panizzi
Další Vernaccia od Panizzi, tentokrát jejich vlajková loď neboli Big Manifesto, jak říká obchodní ředitelka Camelia Lazar (na úvodní fotce s enologem Walterem Sovranem). Velký manifest to je, ve všech ohledech. Ročník 2017 má diplom Tre Bicchieri Gambero Rosso pro rok 2022, ale ještě se neprodává. Teprve teď v listopadu Panizzi uvolnili do prodeje ročník 2016.   Pokračování textu

Vernaccia Santa Margherita, Panizzi

Obliba ani hlubší znalost nějakého regionu, odrůdy nebo konkrétního vinaře nás nechrání před omyly. Vína Panizzi jsem ochutnával s obchodní ředitelkou vinařství a následně ještě „doma“ v Mazzantě celé lahve, takže bych si měl být jistý. Když jsem před týdnem přivezl malou bedýnkovou dodávku a otvíral lahve doma, pod šedivou oblohou a v úplně jiné atmosféře, byl jsem napjatý. I letos jsem si doma některé volby vyčítal a divil se, ale s Panizzi ne. Naopak dvě vína se mi doma zdála mnohem lepší než při dvou toskánských degustacích. Prvním z nich je Vernaccia Vigna Santa Margherita 2020 DOCG.   Pokračování textu

Palazzone podruhé: Orvieto Classico a Sangiovese

Po pěti letech a třech dovozech jsem v říjnu byl znova v Palazzone. Vinařství sídli v Rocca Ripesena, na dohled od Orvieta. S Giovannim Dubinim a jeho synem Pietrem jsme přechutnali aktuální vína a přivezl jsem si krabici vzorků, které mě na místě nejvíc zajímaly. Dnes o dvou vínech z Orvieta, jednom klasickém Orvieto DOC a jednom senzačním Sangiovese IGT Umbria. Giovanni Dubini mi stručně odpřednášel historii apelace: jak vypadala vína z Orvieta před vyhášením apelace a jak apelační pravidla změnila způsoby pěstování vína. Byl to další střípek do mé oblíbené mozaiky „Výroba vína je tradiční obor s velkou setrvačností, ale rychle se mění a vyvíjí, aniž bychom si toho všimli.“   Pokračování textu

SKB 102, moselské ryzlinky Karl Erbes

Po třech italských výběrech ještě jednou do Německa, na Moselu. Nedávno to bylo devět let, co jsem přivezl prvních 300 lahví ryzlinků ürzigského vinařství Karl Erbes. V průběhu let dovozy z Mosely kolísaly, ale jedna jistota zůstala: ryzlinky od Erbesů na Vánoce. Letošní nabídka je zajímavá tím, že Stefan Erbes udělal několik nových hodně suchých až úplně suchých ryzlinků a ve všech vínech poklesly hodnoty zbytkového cukru.   Pokračování textu