Archiv autora: pan Sklenička

Meursault po deseti letech

Meursault náměstí

Po více než deseti letech bych už mohl opisovat sám od sebe. V červnu 2007 jsem otvíral blog poznámkami o Meursaultu 2005 psanými kulometnou dikcí. Minulý týden jsem si našetřil stejný Meursault 2013, takže relativně o dva roky starší. Ostatní atributy zůstaly, stejná zahrada, stejná ryba i okurkový salát (z nakládaček). Z etikety zmizel climat „Millerans,“ ale myslím, že to byla jediná změna, prostě ho tam pan de Sousa přestal uvádět.   Pokračování textu

Ohlédnutí za Benátkami

BL P1330906 Il Follo Milesimato

Když teď sedím na zahradě s lahví Prosecca, mohl bych o Benátkách napsat několik různých textů. Podle toho, jaké bych si vybral fotky, bych mohl psát pokaždé o něčem jiném. O Benátkách ve čtyřicetistupňových vedrech, o benátské MHD, o reklamaci pokoje ve vyprodaném hotelu v deset večer (reklamace byla uznána a náprava přišla okamžitě) nebo o tom, jak nás okradl trafikant při koupi jízdenky a jak jsme kvůli tomu jezdili celý den načerno (naštěstí bez trestu).   Pokračování textu

Je to prosté

Je to prosté, milý Watsone! Pachatel se vždy vrací na místo činu a pan Sklenička k osvědčeným vínům. Napřed vysvětlím týdenní pauzu – urputné břišní potíže mě na týden vyřadily z oběhu. První blog po pauze jsem chtěl začít hlubokomyslnou úvahou o málo diskutovaných vlivech na degustaci viína: když už jsem se po pětii dnech cítil fit a otevřel si dobře známé víno (Trebbiano Spoletino 2016 z posledních bedýnek), zklamalo mě. Chutnalo nepříjemně, hrubě, neharmonicky. Chutnalo přibližně tak, jako když máte čtyřicítky horečky a chcete koštovat víno. Potom jsem si pro kontrolu otevřel Vino Nobile 2014 z Gracciana. Stejný problém, podobný projev. Díky deseti+ rokům psaní degustačních poznámek jsem si vypěstoval jistou základní chuťovou paměť, takže jsem usoudil, že chyba je ve mně. Vína jsem zase zašpuntoval a odložil. Druhý den se podle očekávání výrazně zlepšila, třetí den se vrátila do normálu.

P1330729 Měsíc 480 Pokračování textu

Saint Morille 2015 a nápady o nezávislých vinařích

le-drapeau-480

You always find something the last place you look je pravidlo, které patří do Murphyho zákonů. Chardonnay z loňských zářijových burgundských bedýnek jsem hledal už na konci června, ale marně. Loni v září jsem si pro sebe schoval tři krabice, ale do Vánoc se prodaly. Z poslední prodané krabice jsem si vyprosil tu jednu pro sebe a odložil ji do chladničky, ale objevil jsem ji až v červenci. Moje vítězně oznamovaná burgundská dovolená selhala, zklamání si kompenzuju jako žravá dáma likvidací lahví z předchozích cest do Burgundska.   Pokračování textu

Alsaská minerální tečka za dvěma týdny s Rieslingem

P1280885 Mlékojedy

Zase je horko, všechno se daří! Dnešní hlášení začnu bezpodstatnou zmínkou o tom, co mi udělalo radost. Miluju letní pomalé tempo, asi mám řecké nebo italské předky. Na konci června se na silnici k deset kilometrů vzdálenému písáku objevila uzavírka. Silničáři opravovali most a slibovali dokončení prací do konce srpna. Objížďka mi prodloužila cestu na devatenáct kilometrů a několikrát mě odradila od koupání. Až v úterý ráno objížďka zmizela. Napjatě jsem to projel a fakt, hotovo, průjezdné. Kvalita života se rázem zlepšila :-) To myslím úplně vážně, tyhle věci ovlivňují kvalitu života stejně nebo víc než výše příjmů a kurs EURO.   Pokračování textu

Dva kabinety Dr. Hermanna

BL P1330392 Hrozny a břidlice

Weingut Dr. Hermann má asi osm hektarů vinic na tratích Ürziger Würzgarten, Erdener Treppchen a Prälat. Sídlí v Erdenu v nízké budově, která ze všeho nejvíc připomíná garáž nebo venkovskou samoobsluhu postavenou v akci Z. Podnik vedou Rudi Hermann a jeho syn Christian. Čeho si nejvíc považují je poznat už z jednostránkového skládacího ceníku, který zmiňuje dva tisíce let existence vinic, červenou břidlici, strmé svahy a „genuine rooted Riesling,“ pravokořenné výsadby.   Pokračování textu