Když jsem minule prudil s těmi paďoury, co si jedou do Val d’Orcia fotit cypřiše, tak tenhle hájek jsem fotil už nejmíň šestkrát (třeba tady). Až včera jsem zjistil, že se dá jít sto metrů po silnici, obejít svah a vylézt k hájku zezadu, a že konečně dostanu na fotku kříž bez pozadí. Velcí fotografové říkají, kdo má nohy, ten nepotřebuje velký objektiv… cestou k další fotce jsem se styděl, že mi to trvalo, ale potom jsem si řekl, že někteří paďouři na to nepřijdou nikdy :-) Číst dál
Když se ohlížím za posledními články, je mi jasné, že pro samé ryzlinky, sylvány a milerky (Scheurebe!) jsem ztratil většinu čtenářstva. To byl nápad popsat měsíce samými bílými víny z nudných arktických regionů jako Franky nebo Mosela! Přichází léto, vyschnou řeky, roztajou ledovce, ideální doba pít červená vína! Díky čtvrteční návštěvě z Moravy mám konečně ten správný materiál, lahvované slunce z Villányi…
Během minulého týdne jsem vypil pět lahví nefiltrovaných vín nalahvovaných i s kvasničnámi kaly. Myslel jsem, že mi náklonnost k naturální autentické Vernaccii di San Gimignano vydrží déle, ale v úterý jsem si s úlevou uvědomil, že existují i vína filtrovaná, čistá, bez jablečně oxidativních tónů… a čekají jen na to, až je vypiju! Doufám, že všichni účastníci aktuálních Komunitních bedýnek, odměnění lahví kalné Vernaccie 2017, neváhali a své lahve už vypili, protože tohle (alternativní či trochu zvrhlé) potěšení by se nemělo odkládat. Popravdě čím dřív, tím líp – podle mých vzpomínek byla první lahev vypitá v toskánském Poggibonsi absolutně skvělá. Vsadím se, že kdybych nechal jednu lahev do příštích Vánoc, dostal bych oxidativní šampíčko z Vernaccie. Takže neváhejte, nic byste tím nezískali. (Na fotce pan Sklenička vlevo a Stefano Grandi vpravo.) Číst dál