Včera jsem se tady dojímal nad skvělou třináct let starou sladkou rulandou šedou z moravských Hrušek (od Richarda Tichého, to víno je vynikající i druhý den a bylo by hloupé nezmínit vinaře) a lákal na popis burgundské šardonky z roku 2014. Je to trochu reklama (právě už asi popáté nabízím malý komunitní dovoz Berthenetových vín z Montagny), ale ta dvě vína se nedají srovnávat. Moravská šedá byla dělaná v nerezu nebo jiné inertní nádobě a třináct roků jsem od ní nečekal. Berthenetovo Montagny je ze starých keřů a školené v barikových sudech, letitá zkušenost říká, že první roky nemá cenu je pít. Někdy byla dobrá tři roky po sklizni (horké ročníky), ale zrovna 2014 mě zlobila. Měl jsem jich dost odložených pro sebe, ale po každé ochutnávce jsem si na otevřenou krabici psal číslovkou další a další letopočty, protože mi výrazné třísloviny bránily v tom, abych z vína měl radost. Dokud je taninů víc než ovoce, tak to nemá cenu :-)  

Až letos v létě jsem usoudil, že poměr taninů a ovoce se překlápí na správnou stranu, ale hned druhá lahev o dva měsíce později mě otrávila, byla hodně naoxidovaná s podezřením na špatně těsnící korek. Když na víno musíte čekat dost dlouho, pravděpodobnost protečení korku a oxidace stoupá (Berthenetovy celokorky jsou jinak vzorné). Zvyšující se pravděpodobnost vad mě odrazuje od delší archivace, druhé minus je blížící se důchodový věk :-) Dnes to bude pěkná remíza, asi jako 3:3 ve finále fotbalového poháru. Dojem z prvního dne hned po otevření byl sevřený, s výraznou kyselinou a taniny, a málo hédonický (abych parafrázoval nejvyšší autoritu). Druhý den je to o dvě třídy lepší a je mi líto, že jsem lahev včera neodložil celou bez upíjení.

Etiketa zkrabatělá dlouhým ležením v chladničce. Ve skleničce je výrazná zlatavě žlutá barva, typická pro barikované Chardonnay. Na nose mix citrusů a jablek, středně intenzivní, příjemné. V chuti úplně suché s nastupem parádní citrusové kyseliny, citrony a grepy až do jablečných tónů, všechno až po pečená jablka. První den ještě v závěru svírají pusu taniny a dochuť je dlouhá jako šestý týden lockdownu. Druhý den jsou taniny málo výrazné, hladké, dochuť není tak silná, ale celkově je víno i dochuť mnohem příjemnější. Intenzita i délka byly první den úžasné, ale hrubé jako neohoblované prkno. Druhý den intenzita padla na polovinu, délka zůstala a víno se překlápí do lahodnějšího projevu. Složením je to hodně typické Burgundsko, ale říká si o další dva roky archivace.

Společně proti drunkdownu: nerezové šardonky ze Saint Morille, Plattieres a Mont Cuchot se na rozdíl od Vieilles Vignes dají pít hned. Ve středu po vyhlášení druhého lockdownu přihlášky ustaly, ale ve čtvrtek jich přišlo za dva dny. Burgundské bedýnky budou! Podrobnosti jsou tady, přihláška je tady.