Nemám přísun domácích vín a na blogu je to vidět. Chtěl jsem to napravovat už v prosinci, koupil jsem v Penny Sauvignon 2018 PS od nejmenovaného ale renomovaného vinařství. Vzhledem k výborné pověsti vinařství i mým zkušenostem to vypadalo jako sázka na jistotu, ale byla to ukázka selhání. Víno jsem nakonec na blog nedal. Sauvignon měl nádhernou barvu, ale podle zcela chybějící aromatiky (Sauvignon!) a ztracené kyseiny v chuti to chvíli vypadalo na Covid s těžkým průběhem. Protože tady často nabízím vína, která sám dovážím, zdálo se nevhodné zveřejňovat takové hodnocení. Nebudu vinařství jmenovat, ale kdo chce, ten to v Penny pozná :-) Žernosecká milerka naopak příjemně překvapila.
Müller Thurgau 2019 jakostní, Žernosecké vinařství
Především se mi líbí ambaláž, klasická etiketa, která je beze změn, kam až moje paměť sahá. 12,5% alkoholu, 2019 byl horký rok. Ve skleničce bleďoučká barva, na nose málo intenzivní vůně s nejnápadnějším muškátovým oříškem a ztalými citrusy. V chuti krásně vyrovnané, lehké až málo plné (odrůda), čisté. Citrusové s dokonale harmonickým projevem včetně nenápadné kyseliny, zralé v ovoci a lehce kořenité. Na soutěži ve stobodovce by to asi moc bodů neposbíralo, ale je to živelně pitelné, zajímavé, zábavné. Vůbec nic na tom není :-) ale krásně se to pije a hned bych si do sklepa dal dva kartony. Měl jsem to k rybě a bez chybičky, podle mě je to geniálně univerzální víno.
Když jsem ještě kdysi dávno sestavoval Skleničkovy bedýnky z českých vín, očekával jsem, že budou kralovat ryzlinky a Pinoty. Místo toho jsem u Labe našel vynikající Milerky a Vavřince. To jen dodávám pro případ, že by někdo chtěl nesouhlasit :-)
2019 Müller Thurgau Randersacker Ewig Leben Kabinett trocken, Trockene Schmitts
Poslední lahev ze šesti přivezených v červenci z Randersackeru. Při první degustaci ve vinařství v roce 2017 jsem ochutnal všechno, o rok později jsem na úvodní otázku řekl, že chci ochutnal milerky. Paní Schmittová se na mě dlouze podívala a zeptala se: Vy jste vinař?
Abych to dopověděl, tak jsem řekl že ne, ale že jsem jejich vína projel už před rokem s jejím manželem a jejich milerky mě nejvíc překvapily, považoval jsem je za zvlášť pozoruhodné. A že u nás se MT považuje za podřadnou odrůdu, že má zkaženou pověst. Frau Schmitt mávla rukou: To bylo u nás stejné. V devadesátých letech jsme s milerkou začínali úplně od nuly.
Je to v německých Frankách, hlavní odrůda je Silvaner (Sylvánské zelené), povinný je Riesling (jsme v Německu!) a Muller je třetí. Byl jsem tam v několika vinařstvích a všechny milerky pěstované na vápenci mě bavily, Trockene Schmitts, Egon Schaffer, Dr. Heigel. Schmittové vedli, až v ročníku 2019 je (možná :) překonal Horst Sauer.
Klasická francká placatá lahev čili Bocksbeutel. Je to základní víno (Schmittové mají ještě jednu nižší řadu vín s ovocnou primární aromatikou, ale kabinet je prostě klasický základ), ale pochází z jednoho z randersackerských kopců, které jsou klasifikované jako Erste Lage nebo Grosse Lage, a ze starých výsadeb. To nejvíc vynikne právě v přímém srovnání s jejich milerkou lahvovanou jako Rivaner, ovocnou, voňavou, přitažlivou. Kabinet ze starých vinic nemá tolik ovoce, ale má strukturu, klasickou pevnou stavbu velkého vína. Varování: hned po otevření moc nefunguje, potřebuje nadechnout, okysličit.
Bledá světle žlutá barva, o stupeň plnější než u žernosecké milerky, ale slabá ve srovnání s ryzlinkem. Na nose lehce citrusy a hlavně zralé žluté ovoce, skoro bez muškátu. Srovnané, trochu zemité. V chuti dokonale srovné včetně zkrocené kyseliny, zralé citrony a žluté ovoce, výrazná kamenitá mineralita, slušně dlouhé. Krásně čisté a precizně udělané, důrazné v projevu včetně minerality. Čistota a perfekcionismus jsou v Německu povinné (alespoň od jisté úrovně) a technicky víno žernoseckou milerku převyšuje. V bodovém hodnocení by asi dostalo víc, ale na Vánoce mi mnohem víc vyhovuje obyčejnější, domáčtější česká milerka.