Nevydržel jsem to a Rosiho Marzemino otevřel hned dva dny po degustaci v Dlouhé, o které jsem už psal tady. Tam se otvíral o jeden rok mladší ročník, já jsem si schválně koupil desítku: pro srovnání i ze zvědavosti, jaký vlastně byl ten zapeklitý ročník v Itálii (už se zdá, že v Montalcinu a Barolu byl přímo skvělý).     

Poeima 2010 Vallagarina IGT, Eugenio Rosi

Pokud jde o ambaláž, nejsem úplně nadšenej. Uvítám (skoro) každé italské víno, které se lahvuje do jiných lahví než majoritní bordeaxské (tady štíhlá stylizovaná burgunda), ale málo přehledná etiketa mě mate. Pochopil bych to, kdyby tam místo „Poeima“ stálo nenápadně „Brunello,“ ale kdybych v trentinské vinotéce hledal vína z Marzemina, tady bych to nerozluštil. Asi tak :o) ostatně vinař sám o vínu mluvil jako o Marzeminu.

První poznámky můžu opsat z referátu o sobotní degustaci: temně rudá neprůhledná barva, lehce zakalená. Vůně tentokrát bez animality, po otevření impresivně ovocná třešňová, svěží, elegantní a přitažlivá. Zase fialky (snad to není sugesce, Eugenio říkal, že fialky k Marzeminu patří – asi jako lípa k ryzlinku, dodávám já). V chuti úplně suché, středně plné s pěknou kyselinou a třešńovým projevem prostoupeným lehkými a jako peří jemnými taniny. Projev je hodně kultivovaný a zároveň se liší od notoricky známých mezinárodních odrůd. Ten kontrast láká k dalšímu napití, 13% alkoholu odpovídá spíš hornatému Trentinu než kvašení sušených hroznů (vinař do rozkvašeného rmutu přidává asi 30% hroznů sušených měsíc na rohožích), prostě nižší (nebo aspoň uměřený) alkohol podporuje pitelnost. Jediná výhrada: závěr chuti nesou mírně svíravé taniny a z toho usuzuju, že by bylo lepší ještě rok-dva počkat. Po několika hodinách v karafě se taninový závěr změkčuje až do sametu. Určitě by mě zajímalo, jak dlouho se dá archivovat. Jak bude vypadat za pět roků?

Ještě, že jsem si před prvním setkáním nenastudoval o vinaři víc: z informačního mixu na webu bych mohl usoudit, že půjde o úlet a pošetilosti a zůstat doma. Popořadě: minoritní odrůda (Marzemino se pěstuje celkem asi na sto hektarech), přidávání vysušených hroznů do už-už-skoro prokvašeného vína a další experimenty u jiných vín (postupné míchání a společné vyzrávání tří ročníků Cabernetu Franc nebo přidávání vylisovaných slupek bílých odrůd do prokvašeného rosé:o))) Jenže při ochutnání žádné z vín nepůsobí jako experiment a některá dokonce vypadají jako suverénní mistrovská díla – Marzemino Poeima je jedno z nich. Na druhou stranu to není nic okázalého, kdyby mi přišlo na návštěvu pár kamarádů a měli jsme si co povídat, klidně bysme ho zakecali a možná by se někdo až nakonec zeptal: Co to je, to je dobrý?

Tohle Marzemino je velká radost!