Ve včerejším blogu jsem avizoval, že se asi odmlčím a budu se prázdninově věnovat zásobám Silvanerů, Rieslingů, Vernaccie a Sangiovese z dávných i nedávných bedýnek, ale člověk míní… v pondělí jsem vezl dvanáct objednaných lahví Vernaccie čtenáři, který se po týdnu vrátil z Toskánska a na moje doporučení si domluvil návštěvu v San Gimignanu, ve vinařství Il Colombaio di Santa Chiara (česky Holubník Svaté Kláry, vyjímečně bez legrace).
Divné věci se to děly u nás takhle v neděli
Říkám vám to jenom proto, abyste to věděli
Přestože překlad názvu vinařství vypadá jako typické vtipkování pana Skleničky, je to úplně seriózně a některé v italštině podivně vypadající věci vůbec nejsou podivné… Svatá Klára (Santa Chiara) byla abatyše v Asissi, která chovala holuby pro svatého Františka (jednoho z nejpopulárnějších katolických světců), a Santa Chiara je asi nejvýznamnější vinice v San Gimi. Navíc Colombaio je ze všech sedmdesáti místních vinařství nejlepší o parník, takže proto moje doporučení i veliká radost, když mi výletník z cesty přivezl lahev sektu (na spodní fotce z dubna 2017 Alessio Iogi, exportní manažer vinařství).
Ještě než přistoupím k povinným a nudným cvikům senzorického popisu, dám několik řádků skleničkovského mudrování. O odrůdě samotné (Vernaccia di San Gimignano) jsem tady psal už tolikrát, že nemá smysl opakovat. Přesto je to teprve druhý sekt z Vernacie, který pamatuju. Připomínám všechny rozumy o úsilí místních vinařů o zvyšování ceny a kvality místních vín – většina těch pokusů se ubírá cestou dlouhého ležení na kvasničních kalech a barikových sudů, vyjímečně i cestou keramických nádob. Mate mě to, protože základní charakteristiku odrůdy (vyšší kyseliny, tenké tělo, výrazná mineralita) barik obere o jablečnou kyselinu a mineralitu tranformuje tak, že se výsledek podstatně liší od nejrozšířenější nerezové verze (chráněné DOCG), což je u tak malé odrůdy přinejmenším matoucí. Technologie výroby sektu naopak ponechá jablečnou kyselinu a následně i mineralitu v podobných souřadnicích jako má nejrozšířenější „straight“ verze Vernaccie. Čistě teoreticky se mi zdá Vernaccia vhodnější pro sektování než pro barikování – ale mám za sebou jen dvě degustace takových sektů a praxe může být složitější než úvahy od stolu s výhledem na zahradu přes monitor se spuštěným Skleničkovým blogem :-)
Lumis Brut, Il Colombaio di Santa Chiara
80% Vernaccia di SG a 20% Chardonnay a metoda Charmat, tedy nikoli klasická metoda s druhotným kvašením v lahvi. Organické zemědělství s certifikací, ve vinicích vápenité půdy s různým podílem hlíny a kamení. Podle technického listu se vyrábí jen asi 2000 lahví ročně, 12% alkoholu. Brzká sklizeň na konci srpna (domýšlím si, že kvůli žádoucímu vyššímu podílu kyselin a nižšímu alkoholu), poměrně vysoké výnosy (Vernaccia Luna e Torri z nedávných toskánských bedýnek je na fotce jen tak).
Ve skleničce světlá barva. Vinařství ji popisuje jako slámově žlutou, ale je to nejsvětlejší slámově žlutá, jakou jsem kdy viděl :-) ale Vernacia už je taková. Ve vůni středně plná s květinovými a ovocnými aromaty, v chuti úplně suché, svěží, hodně květinové a jablkové (jablka a málo zralé žluté ovoce). Jablečná kyselina i hořká jablečná jadýrka. Celkový dojem je hodně svěží, s dobrým ostřím kyseliny, jablkový a mladistvě útočný, jednoduchý a velmi mladistvý, neučesaný. Vzhledem k technologii výroby (Charmat) asi nemá smysl čekat, že časem dosáhne elegance nebo obecně vyšší harmonie. Pro nás, co milujeme Vernaccii, je to zajímavé zpestření života a zářez do pažby (teprve druhý sekt z Vernaccie), ale pochybuju, že by to mohlo přilákat a uspokojit milovníky sektů bez vernacciové úchylky. Přesto radostný zážitek a posílám poděkování laskavému donátorovi.
Vláďo, ta citace o divnonedělních věcech … není to Pavel Šrut?
jasně, Šrut. Utkvělo mi to z četby dětem před spaním :-)
Nedařilo se mi to vygooglit, ale ten styl mi přišel jednoznačný. Tak to mám rád – přičichnu k vínu, ochutnám a vím který vinař to dělal :)