Při nedávné degustaci mi jeden účastník pochválil základní ryzlink slovy, „to je perfektní gastronomické víno.“ Musel jsem se ohradit, protože (jak už jsem na blogu kdysi psal) u podobných výroků je potřeba vědět, jaký má mluvčí vztah ke gastronomii. Traduje se totiž, že výraz „gastronomické víno“ nebo „víno perfektní do gastronomie“ vznikl před několika lety v jednom českém velkoobchodě. To jednou přišel somelier (tedy česky prodejce vína) na pravidelný pondělní pohovor s obchodním ředitelem a ten se ho zeptal: „Co chcete dělat s těma dvěma paletama chilckýho Carmenere, co nám už čtvrt roku překáží ve skladu?“  
„To je v prdeli, šéfe,“ pravil ten mladý muž. „Vůbec si s tím nevíme rady. Prodali jsme jen tři kartony a dva nám chtěli vrátit jako reklamaci. Nikomu to nechutná, nikdo to nechce a my nevíme, co s tím.“
Šéf se zamyslel: „A proč to nezkusíte prodat do nějaký blbý restaurace?“
Mladý someliér pravil, že to teda zkusí. Odpoledne si sedl k telefonu se seznamem restaurací v okolí a volal jednu po druhé. „Ahoj Karle, jak se máš? Jo, taky dobře. Hele, mám pro tebe super víno. Premiová chilská značka, skvělý do gastronomie, perfektně se páruje s jídlem. Můžu ti zítra přivézt dva kartony?“
Tohle samozřejmě nemohlo fungovat. Chyběla tomu správná pointa: „Karle, gdyš si vemeš dva kartony nebo víc, máš deset procent slevu!“

Jak to vypadá z druhé strany?
Minulý týden jsem jel kolem nové restaurace v soudedním městě. Přebývá mi několik kartonů italských vín, tak jsem nakoukl. Na menu byla Itálie: čtyři variace na risotto (160 až 200 kaček) a čtyřikrát pasta, dokonce i bistecca fiorentina :-) Vešel jsem a hned se mi představil majitel. Přiznal jsem se, že dovážím italská vína a zeptal se na vinný lístek. Jakou Itálii máte, když ji máte na jídelním lístku?
„Ale my vůbec nenabízíme zahraniční vína. Zkoušeli jsme Španělsko, Francii i Itálii, ale to je strašně drahý, vůbec se to neprodávalo. Nakonec jsme koupili od vinaře XY z Milotic a máme na vinném lístku jen jeho.“
Vinaře XY náhodou znám.  „A to tedy nabízíte milotický Sauvignon k risottu i k pastě?“ (To si hosti risotto řádně okyselí, pomyslel jsem si, ale neřekl.)
„Přesně tak, pane. Víte, já od něj mám speciální ceny. Já to kupuju lahev za 130 korun plus DPH a prodávám mezi 450  a 500. To je perfektní poměr kvality a ceny a toho my se chceme držet, víte? Nabízet perfektní poměr kvality a ceny.“

Z toho vidíte, že jsem napsal čistou pravdu. Použít v podobném případě obrat o „perfektním poměru kvality a ceny“ by mě nikdy nenapadlo. To nevymyslíte. Jak může vinař XY z Milotic dodávat ve 300 kilometrů vzdáleném městě víno po 130 korunách (v zásadě jde o prodej po krabicích, žádné velká množství) a jak vypadá ekonomika takového obchodu, to ani nemá smysl rozebírat. Je to marný,  je to marný, je to marný…

A co vy? Jaké je podle vás perfektní gastronomické víno ?