Normálně bych po Vánocích měl nasysleno spoustu degustačních poznámek, ale letos byly první Vánoce bez vína. Z malého nachlazení, které se začalo projevovat v Itálii, se vyklubala parádní chřipka. Vrátil jsem se z Itálie až v pátek, takže jsem nestihl doktora, ale z okolností bylo jasné, že to je klasický Covid. Rozvinulo se to rychle, nakonec jsem ani neposílal žádná vánoční přání a padl. Po týdnu s Paralenem se mi vrací chuť na víno. Čich ani chuť nezmizely a opatrně zkouším první vína. Šťastný nový rok všem a hlavně zdraví! Číst dál
Archiv rubriky: Blog
Rub a líc, Maremma a San Gimignano
Není v tom žádný hluboký záměr, jen se mi sešly poznámky o dvou toskánských vínech, které formálně vypadají jako úplné protipóly. Bílé a červené, mezinárodní odrůdy a typická autochtonní Vernaccia, jedno víno s nejasným projevem a potenciálem projevit se za několik roků a druhé příliš zralé. Nic víc v tom není, jen jsem dnes podnikl několik výhodných nákupů, protože jsem přijel jen s malým baťůžkem a bez náhradních oděvů, vyhříval se na slunci a šel si zaplavat do studeného Tyrhénského moře. Číst dál
Dva sekty z toskánské Maremmy
Ještě jednou letos zdravím z Toskánska. Na poslední chvíli mě zlákaly levné letenky do Pisy (přímý let 95 minut, zpáteční letenka 760 kaček). Když jsem k tomu našel i půjčovnu aut, která mi na šest dnů nechá Fiátka za 15 EUR celkem, bleskově jsem objednal a odjel plážovat. V přímořské Cecině je patnáct stupňů a azzurro, rajčata za 3 EURO jsou voňavá a cappuccino zdražilo na 1,5 EURO. Ostatně jsem si vždycky myslel, že vánoční úklid je barbarský zvyk nehodný jednadvacátého století. Číst dál
Dva moselské pozdní sběry z Würzgarten
Asi deset roků to bylo moje bílé hauswein, víno pro všechny příležitosti, ale po červencové degustaci v Ürzigu jsem Erbesovy Alte Reben neobjednal. Tehdejší degustační poznámky nebudu zveřejňovat, protože byste si zapamatovali jen je. Kyselina a cukr byly odtržené a praly se mezi sebou, následek nedávného lahvování, a nebavilo mě to. Až v říjnu jsem si s sebou do Toskánska přibalil degustační bedýnku Erbesových ryzlinků a bylo to jako přes kopírák. Vína se až zázračně zharmonizovala, chutě se spojily a většinou naznačovaly, že ryzlinky mají před sebou ještě delší cestu a budou se dál zlepšovat. Bylo to tak nápadné, že až návodné: jestli se o tolik sladily a scelily kabinety, co potom Spätlese? Neměl jsem ani lahev Alte Reben, ale vsadil jsem na to, že z vyšších kyselin a cukrů se bude zlepšovat ještě líp a koupil několik krabic. Číst dál
Mladý ryzlink z Erdener Treppchen
Nestalo se mi to poprvé, ale letos to bylo překvapení. Objednal jsem Erbesovy moselské ryzlinky ještě z podzimního Toskánska, kde ještě prvního prosince neklesly noční teploty pod dvanáct stupňů. Doma v Čechách jsem zjistil, že sněží a mrzne a že musím dopravu o týden odložit, jestli nechci víno zchladit a najít na dně vysrážené krystalky vinného kamene. Počkal jsem si na víkendové oteplení a vykládal v úterý brzy ráno. Radostně hlásím, že jsem v úterý rozeslal všechny bedýnky mimopražským účastníkům poštou a do konce týdne rozvezu Prahu. Číst dál
Rulandské a Vavřinec ze Bzence
Pokud jde o víno jako průmyslové odvětví, jsme ve špatných dobách. To je zároveň dobrá i špatná zpráva. Z dlouhodobého hlediska je to samozřejmě špatně, protože prodeje klesají a to se musí projevit na hospodaření výrobců. Aby bylo jasno, nedotkne se to těch nejdražších vín a jejich výrobců, protože ve špatných dobách bohatí bohatnou a prodeje luxusního zboží rostou. Dotkne se to především producentů levných vín a časem i producentů střední třídy. Nechtěl bych dnes být v kůži investora, který koupil vinařství a teď po něm chce banka splácet úvěr. A už vůbec ne v kůži vinaře, který si v kovidových časech postavil nový provoz nebo penzion, potom přišla ruská invaze na Ukrajinu a s ní pád prodeje. A banka chce splácet úvěr. Číst dál
Levné Vermentino ze sámošky
CalaForte 2022 Vermentino IGT Toscana, Frescobaldi
Číst dál
Castello Ginori po dvanácti letech
Nedávno mi to připomněl jeden nostalgický komentář, jakože kde jsou ty (krásné) časy, kdy jsem dovážel vína Marchesi Ginori Lisci. Byly to úplné začátky mých dovozních pokusů a maličké objemy, ale jsem rád, že na to někdo ještě vzpomíná. Můj vkus se za dvanáct let posunul k lehčím vínům, ale když jsem v Toskánsku, většinou si najdu záminku zajet do Querceta a koupit si tam lahev nebo dvě. Naposledy teď v neděli. Číst dál
Dva večery se starými známými víny, Vernaccia a Sangiovese
Den za dnem plyne Vše je jiné
zdáli nám chladná Věčnost kyne
To je jen vtip, verše florentského renesančního básníka Angiola Poliziana z roku 2009. Hodí se k cucání toskánských vín na terase domu se zapadajícím sluncem a s hukotem moře v pozadí. Číst dál
Pár fotek z cesty, Isola Santa a Castiglione
Ještě než začnu nudit fotkama z Castiglione, jedna z Isola Santa. To je malá a špatně přístupná oblast v apuánských Alpách na severu Toskánska. Musel jsem přejet horský hřeben (1000 m.n.m.) a sjet zase pár set metrů dolů, mistrovství světa ve slalomu na serpentinách. Podle střech Isola Santa vypadá na břidlici a je to schované v hlubokém kaňonu, takže teoreticky by tady mohly být první vinice ryzlinku v Toskánsku! Číst dál
Třikrát Rigoloccio, Maremma
Jak tady vždycky vzdychám nad červeně zbarvenou půdou ve vinicích, protože to značí výskyt kysličníků kovů a mívá to blahodárný vliv na víno, tak v okolí vinařství Rigoloccio (Maremma, Toskánsko, Itálie) se od konce devatenáctého století těžil pyrit a půda je tam hnědočervená. Je to docela nové vinařství, založené roku 2002, procházející překotnými změnami. V roce 2002 si dva kamarádi koupili 23 hektarů půdy pod Monte Calvo poblíž obce Gavorrano (provincie Grossetto, Toskánsko). Devět hektarů z toho byly vinice a oni se rozhodli vyrábět bordeauxské směsky. Pozvali si k tomu enologa Fabrizia Moltarda, který pracoval pro Marchese de‘ Frescobaldi a Angela Gaju. Až v posledních letech začali vína sami lahvovat a prodávat, v době do které spadá Covid, ruská válka proti Ukrajině a nově i palestinská válka proti Izraeli. Nic bych o tom nevěděl, kdybych v pátek večer po návratu z výletu do Castiglione della Pescaia nedostal klasický e-mail s nabídkou vzorků, jakých od Covidu chodí desítky. Obvykle zůstanou bez odpovědi, ale došlo mi, že jsem ten den jel dvakrát kolem odesilatele. Odepsal jsem, ráno jsme si zatelefonovali a odpoledne jsem tam jel na degustaci. Číst dál
To nejlepší z Castagnetto Carducci (kromě Carducciho)
V neděli vidím, že na českém Facebooku je nejpopulárnějším tématem sníh, ale pokusím se připravit sérii fotek z Toskánska. Budou to samé banality z výletu do blízkého Castagnetto Carducci. Dokonce ani nemám siluetu města vystavenou západnímu slunci, jen tuhle fotku nových domů. Číst dál