Tradičně juchám, když mi přivezou víno. Vyskládat si v předsíni 600 lahví je velká radost, lockdown se náhle líp snáší. Tentokrát mám jeden parádní důvod navíc. Víno mi spedice nakládala ve Francii ve čtvrtek při třinácti stupních nad nulou. Vykládali jsme v pátek doma a bylo zase pěkných 13 stupňů. Ideální lednová teplota pro přepravu vína :-) Vyšlo mi i „přiložení“ stovky lahví burgundského Bertheneta, takže po novoročním výprodeji zase mám Montagny Premier Cru, tentokrát výhradně nový ročník 2019 (módní přehlídka přivezených Berthenetů je na fotce dole). 

Durette změnilo etikety střední „tradiční“ řady vín, pro mě trochu nešťastně. Předloňské etikety byly málo beaujolaiské, ale současné se mi zdají příliš humpolácké, postrádají eleganci (podvědomě se to trochu přenáší i na víno, bohužel). Hned večer jsem napjatě odjistil dvě lahve, které mě před dvěma lety hodně bavily. Fleurie En Voluet jsem před dvěma lety hodnotil jako vůbec nejlepší, Moulin-a-Vent Les Gimarets bylo podobné, ale do Fleurie nu tehdy kousek chyběl. Otevřel jsem rovnou obě lahve, zvědavý, jak moc se nový ročník bude podobat starému.

Především varování těm, kdo si koupili jen jednu lahev od každého vína. Hodně záleží na sklenici! Nalil jsem Fleurie do sedmidecové koule a byl zklamaný, velký objem zdůraznil „zelená“ aromata a typické projevy karbonické macerace, víno mělo málo harmonie. Z tulipánu 402 ml bylo mnohem lepší, celistvější a harmoničtější. Klidně si pocvičte svoje analytické schopnosti s velkou sklenicí, ale když si budete chtít víno v klidu vychutnat, doporučuju menší tulipán.

Fleurie En Voluet 2019, Château de Durette
Moulin-à-Vent Les Gimarets 2019, Château de Durette

Fleurie má světlou rudofialovou barvu, která naznačuje kratší maceraci slupek. Na nose lehká vůně fialek a čeveného ovoce s trochou cassis a koření. Pokud jde o vzhled, je na tom Moulin stejně včetně poznámky o kratší maceraci. Na nose je o kousek plnější, harmoničtější a komplexnější, těžko dokážu pojmenovat jednotlivé složky vůně. Hodně ovocné a celistvé.

Fleurie je (v menší sklence) ovocné s pěknou kyselinou, projevem do peckovin, třešňová a višńová šťáva s dobrou kyselinou, středně plné, s příjemným kořenitým závěrem. Působí lehce včetně alkoholu (13%) a dobře se pije. Moulin je v chuti koncentrovanější, s fialkami a masitým červeným ovocem, ale stejně jako ve vůni i v chuti má celistvý projev. Vyzrálejší ovoce a plnější tělo včetně vyššího alkoholu (14%). 14% je dost na Beaujolais i na moje preference, ale v tomto případě jde alkohol spolu se zralým projevem a první dojem je lepší než u Fleurie (podporuje to i Zlatá medaile z vinařské soutěže v Lyonu 2020). Obě vína jsou mají příjemně čistý projev, jen Moulin jako by měl vyšší ambice a chtěl se měřit s víny mimo Beaujolais.

Celkový dojem je nakonec skoro vyrovnaný: 14% alkoholu vypadá nebezpečně a Fleurie (s 13%) je krásně pitelné, zábavné víno. Moulin dělá lepší první dojem a působí jako serióznější víno, ale projevem se dost odklání od toho, co považuju za „typické Beaujolais.“ Možná je to jen moje rozmazlenost, možná je chyba hledat a zdůvodňovat, které víno je lepší. Kdybych měl otevřené jen jedno z nich, lhostejno které, určitě bych byl spokojený. Spokojenější, než když se nutím analyzovat a hodnotit. (O dvě hodiny později, z lahve Fleurie ubývá rychleji. Přistihl jsem se při spekulaci, že mít víno jen 12% alkoholu, vyhlásím ho rovnou vínem roku :)