Když má vinařství skladem i předchozí ročník, může to dnes přinášet různé problémy, hlavně když se to snoubí s post-kovidovým růstem cen. Jak mi řekl jeden italský someliér, u Vernaccii musíš s růstem cen počítat, protože to je víno se sedm set let starou historií a nové Consorzio di Vernaccia si je toho vědomé. Problém je, že málo Čechů zná Vernaccii a skoro nikdo z nich nečetl verše, kterými ji Dante oslavoval. Mají Vernaccii zařazenou ve škatulce levné letní pití k pizze (sám jsem k tomu přispěl několika komentáři).   Pokračování textu →

Dnes vzpomínka na červnové Toskánsko s Fattorií San Donato. Brzy po návratu jsem doma otvíral lahev Riservy 2017, ale zbytečně jsem ji chladil a první den byl zklamaný. Donutilo mě to zamyslet se nad drobnými variacemi servisu a vzpomněl jsem si, že vinař mi nenaléval barikovanou Riservu z chladničky, ale nevychlazenou. A nejspíš ji měl otevřenou několik dní, moc turistů tehdy ještě v Sangi nebylo. Stereotypní snaha chladit bílá vína občas škodí zážitkům při konzumaci! Samozřejmě jsem si z Toskánska přivezl i další zážitky a poučení. Taky návyk na modrou oblohu a výrazné světlo: celý den si teď doma rozsvěcím.   Pokračování textu →

Před týdnem mě zaujala Vernaccia 2019 a Chianti 2018 z Fattorie San Donato. Po několika dnech jsem tam zajel, přechutnal celý sortiment a přivezl si dvě bílá vína na podrobnější zkoumání doma.

Vernaccia di San Gimignano 2020 DOCG, Fattoria San Donato
Pokračování textu →

V úterý jsem zavolal Stefanu Grandimu, bývalému dodavateli Vernaccie di San Gimignano, a ve středu jsem se za ním rozjel. Vzal jsem s sebou jako dárek lahev Pouilly-Fumé, snad to bylo z vín, které mám doma, nejblíž tomu, co Stefano jako vinař dělal. Před dvěma roky prodal vinice a odešel do důchodu. Nic jsem od toho nečekal, byla to jen zdvořilostní návštěva. Stefano se ke mně vždycky choval vstřícně. Z pohledu exportéra jsem byl maličký zákazník, ale naše malé obchody vždy probíhaly velmi přátelsky.   Pokračování textu →

Vernaccia Simona Santiniho je jedno z nejčastěji popisovaných vín na blogu (a je to taky jedna z nejlepších Vernaccií v Sangi). Objevil jsem ji někdy v letech 2009 – 2010 a v roce 2012 jsem ji dovezl ve dvanáctých bedýnkách tady. Tehdy ještě za 249 Kč. Později se ukázalo, že Santini hledá větší dovozce a jeho vína začal vozit Wine & Food Market. Napřed mě to namíchlo, ale dnes jsem rád, že zrovna Santiniho Vernaccia je v ČR běžně k dostání. Santini myslím zdražoval a současná maloochodní cena 349 Kč je asi korektní.   Pokračování textu →

Nikdo neumřel a já nechci psát lítostivě, ještěže to můžu svést na datum. Selfíčko je ze San Gimignana z listopadu 2017, pravo je místní vinař Stefano Grandi (Podere Canneta). Lahev mezi námi jsme právě ručně nalahvovali kalnou, nehotovou, nekorektní Vernacciou 2017. První lahev jsem vypil tentýž den večer na laciném penzionu u Poggibonsi (dvě místnosti a cca 20 EUR za noc, heč). Byl jsem z toho vína úplně u vytržení. Navenek se projevovalo jen křídovo-vápencovým zákalem, ale byla z něj cítit energie, potenciál, živost. Dole je Vernaccia na kamenném stole v Poggibonsi vpravo, jedna z mých nejmilejších fotek.   Pokračování textu →

Jestli si myslíte, že v pondělí bylo horko, tak nevíte co to je rozvážet po Praze toskánské víno :-) Dříve jsem si myslel, že když se ručička na ukazateli teploty motoru dostane do červeného pole, musím auto zastavit a motor vypnout. Pak mě někdo z internetu poučil, že to je úplně blbě, protože se tím taky vypne čerpadlo chlazení a motor se dál ohřívá. Nejlepší je jet dál a pustit naplno topení v kabině! To odvede přebytečné teplo z motoru a jeho teplota rychle klesne. Dobrý řidič proto s sebou vozí lahev chlazené minerálky :-) Šťastnou cestu! Pokračování textu →