Archiv pro štítek: Vernaccia

Bojový pokřik Dionýsových Bakchantek na čtyři?

Pravidelní čtenáři vědí, že pana Skleničku ve skutečnosti na víně nepřitahuje 14% alkoholu, ale luštění kulturních a historických souvislostí. Díky tomu se dozvěděl, kdo to byl Arnolfo di Cambio nebo jak souvisí toskánský básník Carducci se Sassicaiou (o tom možná už brzo na blogu). Pro někoho, kdo otvírá, případně nalévá přátelům, lahev vína Arnolfo di Cambio nebo Guidalberto, jsou to nesmírně cenné informace. Bohužel jsou zcela zbytečné pro zbytek lidstva, kterému často stačí poznat levou ruku od pravé a vědět, který den v týdnu právě je. Ještě tak by se daly využít na degustaci italských vín, kterou teď kvůli Covidu raději nebudu pořádat. Dnes jen poznámky o posledních třech degustovaných vínech vinařství Panizzi z toskánského San Gimignana, která se nevešla do říjnové bedýnky. Vyluštění hádanky pokřiku Dionýsových Bakchantek z titulku je hned v následujícím odstavci.  Pokračování textu

Big Manifesto Vernaccia a Pinot Nero ze San Gimignana

Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016, Panizzi
Další Vernaccia od Panizzi, tentokrát jejich vlajková loď neboli Big Manifesto, jak říká obchodní ředitelka Camelia Lazar (na úvodní fotce s enologem Walterem Sovranem). Velký manifest to je, ve všech ohledech. Ročník 2017 má diplom Tre Bicchieri Gambero Rosso pro rok 2022, ale ještě se neprodává. Teprve teď v listopadu Panizzi uvolnili do prodeje ročník 2016.   Pokračování textu

Vernaccia Santa Margherita, Panizzi

Obliba ani hlubší znalost nějakého regionu, odrůdy nebo konkrétního vinaře nás nechrání před omyly. Vína Panizzi jsem ochutnával s obchodní ředitelkou vinařství a následně ještě „doma“ v Mazzantě celé lahve, takže bych si měl být jistý. Když jsem před týdnem přivezl malou bedýnkovou dodávku a otvíral lahve doma, pod šedivou oblohou a v úplně jiné atmosféře, byl jsem napjatý. I letos jsem si doma některé volby vyčítal a divil se, ale s Panizzi ne. Naopak dvě vína se mi doma zdála mnohem lepší než při dvou toskánských degustacích. Prvním z nich je Vernaccia Vigna Santa Margherita 2020 DOCG.   Pokračování textu

Vernaccia z Montenidoli a Novello z Banfi

Vernaccia Tradizionale 2020 DOCG, Montenidoli
„Jdeme zpátky ke staré Vernaccii, v minulosti vinifikované jako červené víno. V minulosti jste museli čekat s otevřením lahve až na podzim, a když víno nebylo dost žluté, přidali jste do něj karamel, aby mělo lepší barvu. I dnes je to bohaté, energické a příjemné bílé víno.“ Tolik komentář vinařství jako varování, protože opis „bílé víno vinifikované jako červené“ je definice oranžového. Vzhled vína skutečně připomíná oxidaci nebo delší maceraci slupek, ale je to stále poctivá žlutá a ne oranžová. Můj toskánský consiglieri Fabio řadí Montenidoli a Panizzi k sangimignanské špičce, tak jsem neodolal.    Pokračování textu

Dvě vína k jídlu, Chianti a Vernaccia

Dnešní příspěvek bude jen vedlejším účinkem jednoho vaření. Začnu zeširoka: v pondělí odpoledne jsem zaplatil fakturu Panizzi za vína do aktuální toskánské bedýnky. Potom jsem podlehl lázeňské atmosféře a lenosti. Nechtělo se mi ani sprchovat a místo toho jsem se šel vykoupat do moře. Vzduch měl 18 stupňů a bylo zataženo, ale dvě stě metrů jsem dal. Tím byla daná omluva za nicnedělání (ale byl jsem si zaplavat!) a bylo nutné vyřešit jídlo. To jsem vymyslel při odpolední kávě v místním baru. Zajel jsem do sámošky pro salsicciu s tím, že budou klasické tagliatelle. Nakupování v Itálii je rozkoš. K salsiccii jsem přikoupil půl kila hroznů, čtvrt kila gorgonzoly s mascarpone a čtvrt kila křupavých chlebových placek s kurkumou a bylinkami (senzační k vínu!).   Pokračování textu

100+1, Panizzi a San Gimignano

I Pán Bůh sedmý den odpočíval po té robotě… a pan Sklenička si potřeboval rozmyslet, jak s bedýnkami dál. Ne že by rozmýšlení pomohlo, ale odjet na čtyři týdny do Toskánska vždycky pomůže, a narazit na vynikající a neznámá vína pomůže dvojnásob! Jako obvykle přitom pomohly i v září vyhlašované výsledky dvou hlavních itaských vinařských ročenek. Letos k jediné pravidelně oceňované Vernaccii z Il Colombaio di Santa Chiara přibyly dvě, od Montenidoli a Panizzi. Můj italský consiglieri Fabio tvrdí, že všechna tři vinařství patří do úzké sangimignanské špičky.    Pokračování textu

Něco jako splněný sen

To si tak odpoledne vyjedete na degustaci do San Gimignana jen na základě jedné otevřené lahve, takže máte jen střídmá očekávání. Na začátku dostanete marketingový informační mix, který dobře znáte z jiných zdrojů: o osmi stech letech historie Vernaccie di San Gimignano, že se ta vína skvěle hodí k archivaci a dvacet nebo třicet let jim může jen prospět, že Vernaccie umí výborně odrážet terroir a tak. Všechny ty řeči, které obvykle znamenají jen to, že Vernaccia bude dražší. A potom vám nalejou první a druhý vzorek a vy strnete, protože se všechny ty omílané řeči potvrdí a ukážou jako pravdivé. Před třetím vzorkem se dozvíte, že tohle víno by při hodnocení naslepo porazilo drahé burgundské šardonky. Oddechnete si, že je teď konečně přistihnete při přehánění, ale kdepak… zase je to pravda. Jejich Vernaccie jsou vynikající a úplně jiné než všechno, co jsem zatím ze SanGi znal.

Jako první v San Gimignanu (a zatím jediní) dělají Pinot Nero a je dobrý. Vinařství se jmenuje Panizzi a snad o něm ještě napíšu víc. Bylo to trochu jako sen a trochu jako zázrak.

Vernaccia 2020 od Panizzi

Náhodný nákup ve vinotéce. Pamatoval jsem si, že Panizzi byli jedním ze tří držitelů Tre Bicchieri 2022 Gambero Rosso za Vernaccii, ale samozřejmě to bylo jiné víno (Riserva 2017). Jinak jsem o nich nevěděl nic. Profesionálně dokonalý web zdůrazňuje „respekt ke spotřebiteli a k přírodě,“ organickou certifikaci, až na závěr zmiňuje velikost vinic (60 hektarů). Následně jsem našel, že moje lahev je nejzákladnější základka, směs hroznů ze čtyř vinic v okolí San Gimignana (Larniano, Montagnana, Santa Margherita, Lazzeretto). Pohled na e-shop budí obavy, nové vedení Consorzio di Vernaccia se snaží odstartovat zvyšování cen. Na jednu stranu je jasné, že ceny mezi šesti a osmi EURO za víno, které před sedmi sty lety opěvoval Dante nejsou udržitelné, na druhou stranu základní Vernaccia za 13 EURO narušuje můj vnitřní mír a pocit rovnováhy vesmíru.   Pokračování textu

Dvakrát Vernaccia

Clara Stella 2020 Vernaccia di San Gimignano DOCG, Cappella Santa Andrea
Jasná hvězda je základní Vernaccia z bioprodukce, pojmenovaná po dceři protagonistů vinařství (na rodinný charakter vinařství upozorňují i graficky čisté symboly na zadní etiketě, otisky dlaní všech tří :). Z ochutnávek v předchozích letech jsem si pamatoval jejich výborné Rialto, ale ze zvědavosti jsem koupil základku.   Pokračování textu

Dvakrát Vernaccia z hory Olivetské

Začnu strašně banálně, víno jsem koupil díky úvodní fotce. Vracel jsem se v pátek kolem SanGi z jedné návštěvy, krásně vylezlo slunce a pohled na hodinky říkal, že nejlepší fotky sangimignanského panoráma budou ze Santa Lucie. Zajel jsem tam, drze odstavil auto na parkovišti vyhrazeném pro hosty místního agriturisma a fotil. Při návratu jsem si přečetl ceduli parkoviště a došlo mi, že jsem zastavil u vinařství, které jsem v minulosti marně hledal.    Pokračování textu

Selvabianca 2020 od Svaté Kláry

Selvabianca 2020 Vernaccia di San Gimignano DOCG, Il Colombaio di Santa Chiara
Úlovek z volterské vinotéky, bratru za 15 EURO. To už stojí za zmínku: na webu vinařství stojí Selvabianca 13 EURO. Nedávné CiFRA 2018 od DueMani jsem koupil ve vinotéce za 30E, na webu vinařství je za 28. Italové prostě umí obchodovat. Turistovi se nevyplatí kvůli dvěma EURO jet padesát kilometrů do vinařství a vinař dá vinotéce takovou obchodní marži, aby se jí vyplatilo prodávat víno plus minus za cenu vinařství. Spokojení jsou nakonec všichni, i já jako zákazník. Jinak je to Vernaccia z údajně nejlepšího místního vinařství. Letos dostala Tre Bicchieri Gambero Rosso Riserva Albereta z Colombaia, ale ta stojí ve vinařství 28 EURO.     Pokračování textu

Dvakrát Itálie za 193,50 Kč, různé výsledky

Nákupy v supermarketech mají jednu dobře známou nevýhodu: člověk občas přinese něco úplně jiného, než chtěl. Dnes jsem šel do MAKRO pro německé ryzlinky jen tak na vyzkoušení. Místo toho jsem přinesl Vernaccii, Trebbiano, jeden rakouský ryzlink a čtyři kachní prsa. Vlastně jsem nedopadl špatně: místo německých ryzlinků budu zkoušet neznámá bílá vína ze střední Itálie. Poslední měsíc jsem v MAKRO koupil několik zajímavých vín, tak schválně, jestli jsem tentokrát svoje štěstí nepokoušel příliš.   Pokračování textu