K asi nejlepší Vernaccii ze San Gimignana jsem si stylově koupil pizzu z nejlepší picošky v okolí. První dojem je, že to byla správná volba. Když si chcete vychutnat italské víno dokonale italsky, nese to s sebou jedno nebezpečí. Italové popíjejí víno jen k jídlu. Když společnost u stolu dojí a uklízí se talíře, odnesou číšníci i nedopité lahve. Ne snad povinně, zeptají se strávníků, ale ti to odmávnou – když se nejí, tak už se dál nepije. Pan Sklenička toto úskalí obchází chlebovými kůrkami od pizzy. Nikdy je nejím u večeře, ale zabalím si je pokoutně s sebou domů. Potom na hotelu si můžu sednout na balkon, popíjet víno a dožírat okraje od pizzy. Podle dlouholeté zkušenosti je k nim nejlepší právě Vernaccia. Kdo to nevyzkoušel, ten by neměl machrovat, když se mluví o snoubení pokrmů s vínem :-) Pokračování textu
Archiv pro štítek: Vernaccia
Vernaccia od Svaté Kláry
Campo della Pieve 2014, Vernaccia di San Gimignano DOCG, Il Colombaio di Santa Chiara. Ufff, to je dlouhej název! Navíc ještě Vino biologico (= bio certifikace) a 13% alkoholu. Svatá Klára je (asi) nejvýznamnější místní vinice. Pokračování textu
Sekt z Vernaccie di San Gimignano
Blog je mi svědkem, že se nevyžívám v obskurnostech, ale sekt z Vernaccie di San Gimignano bych si nenechal ujít. Volně přitom parafrázuju jednu dámu, se kterou jsem kdysi měl mít první rande. Volala mi odpoledne, že spadla z kola, zpřetrhala si vazy na zádech a má ruku fixovanou v ortéze. Ajaj, takže rande se ruší, povídám. Kdepak, řekla dáma, to bych si v žádném případě nenechala ujít! Není nad to, když víte, co chcete :-)
Palagetto, San Gimignano
Dnes jen stručný průlet fotkama z pražské degustace toskánského vinařství Palagetto. Vína prezentoval (ve skutečnosti ve chvíli, kdy to píšu, ještě stále prezentuje druhé směně návštěvníků degustace Foltýn Wine v restaurantu Nuance) Luka Pattaro, exportní manager vinařství. Pokračování textu
54. bedýnka – Vernaccia di San Gimignano, Toskánsko
Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak se vracím k Vernaccii. Bráním se opakování, ale když píšu o Vernaccii po desáté, už se opakování nedá vyhnout. Není to velká odrůda a zas tak moc se toho o ní nedá napsat. Namátkou jsem o ní psal tady a tady, první písemná zmínka o odrůdě je z roku 1276 (čtyřicet let před narozením Otce Vlasti, který údajně přivezl první révu do Čech), pěstuje ji asi sedmdesát vinařství v okolí toskánského městečka San Gimignano. Jeho siluetu tvoří vysoké středověké věže, pro které se městu říká toskánský Manhattan. A musím připomenout nalebné úzké uličky, náměstí a úžasné zmrzlinářství na náměstí. Pokračování textu
San Gimignano
První den v Toskánsku. Ráno jsem se rychle vykopal z 2+kk s výhledem na moře a vyrazil do vnitrozemí. Do San Gimi je to 75 kilometrů, cestou jsem se stavil na snídani v Ponteginori. Těsně před odjezdem mi doktor zakázal kafe (mimo jiné), ale typické snídani italských pracujících nejde odolat: capuccino a croissant senza niente. Večer mě patron v mazzantském lahůdkářství zdravil vřelým a hlasitým Ciao!, ale ráno v baru měla službu servírka, kterou sice znám už 14 roků, ale Ciao mě stále nezdraví. Na chodníku jsem si vzpomněl na pekařství, které je za rohem, tak jsem tam zašel pro čerstvé měkké cantuccini. Pekařství změnilo majitele a rozšířilo nabídku o malé, ručně dělané dortíky. Hned jsem se ujistil, že otvírají i v sobotu, abych mohl koupit pytel dobrot na cestu a pro dceru. Pokračování textu
Vernaccia a Sangiovese
Když jsem byl v Itálii v červnu 2016 naposledy, asi jsem to přehnal. Na dva dny jsem si naplánoval osm návštěv vinařství v Toskánsku a Umbrii. Nakonec jsem některé vypustil, ale stejně jsem se uštval a přivodil si zdravotní komplikace. Tentokrát jsem se musel poprvé v životě přemlouvat, abych se do Itálie znova vykopal. Nakonec rozhodlo ubytování ve vesnici, kde jsem s dětma strávil několikery prázdniny, apartmán s výhledem na moře a střídmější program. Šoférovat ve čtyřech dnech dvakrát 1200 kilometrů nezapadá do mojí představy ideálního zájezdu, tak jsem si to vylepšil jedním odpočinkovým dnem před odjezdem. Pokračování textu
Vernaccia v zimě (a na kolejích)
Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak se vracím k Vernaccii. Bráním se opakování, ale když píšu o Vernaccii po desáté, už se opakování nedá vyhnout. Není to velká odrůda a zas tak moc se toho o ní nedá napsat. Namátkou jsem o ní psal tady a tady, pěstuje ji odhadem sedmdesát podniků na dvanácti stech hektarech v okolí toskánského městečka San Gimignano. Některá z těch vín jsou slušná a většinu tvoří spíš obyčejná vína, ale kdo jednou navštívil San Gimignano, ten velmi pravděpodobně propadne kouzlu Vernaccie di San Gimignano. Pokračování textu
Nová Vernaccia od Santiniho
Vernaccia di San Gimignano je italská minoritní odrůda a příklad dokonalého spojení odrůdy s marketingem pomocí oblíbené koncepce terroir. Odrůda se pěstuje na pouhých 720 hektarech v okolí toskánského města San Gimignano, to je míň než kolik činí rozloha vinic ve Velkých Bílovicích. Jeden toskánský vinař mi kdysi tvrdil, že roční produkce Vernaccie je jen kolem milionu lahví (z hektarové výměry hádám, že ve skutečnosti je to víc) a že kdyby každý Pražák vypil lahev ročně, už by nic nezbylo. Kdyby se náhodou něco takového mělo stát, doporučuju čtenářům Skleničkova blogu a dobře orientovaným konzumentům obecně Vernacciu od Simona Santiniho :-) protože je vynikající! Pokračování textu
Vernaccia, moje láska
Začalo to nenápadně. Před dvěma týdny mi napsal žernosecký vinař Aleš Svatoš, že jede pracovně do Pisy a ať mu doporučím nějaká vinařství poblíž. Poslal jsem mu kontakty na dvě, o kterých jsem tady už psal, a zapomněl jsem na to. U většiny podobných doporučení se už nedozvím, jestli je poptávající využil. Za týden mi večer zvonil telefon: Pane Skleničko, tak jsme v Sant‘ Andrea a co odtud chcete přivézt? Volba byla jasná, protože Cappella Sant‘ Andrea leží u San Gimignana… Pokračování textu