Nikdo neumřel a já nechci psát lítostivě, ještěže to můžu svést na datum. Selfíčko je ze San Gimignana z listopadu 2017, pravo je místní vinař Stefano Grandi (Podere Canneta). Lahev mezi námi jsme právě ručně nalahvovali kalnou, nehotovou, nekorektní Vernacciou 2017. První lahev jsem vypil tentýž den večer na laciném penzionu u Poggibonsi (dvě místnosti a cca 20 EUR za noc, heč). Byl jsem z toho vína úplně u vytržení. Navenek se projevovalo jen křídovo-vápencovým zákalem, ale byla z něj cítit energie, potenciál, živost. Dole je Vernaccia na kamenném stole v Poggibonsi vpravo, jedna z mých nejmilejších fotek. Pokračování textu
Archiv pro štítek: Vernaccia
Lumis, neročníkový sekt z Vernaccie
Ve včerejším blogu jsem avizoval, že se asi odmlčím a budu se prázdninově věnovat zásobám Silvanerů, Rieslingů, Vernaccie a Sangiovese z dávných i nedávných bedýnek, ale člověk míní… v pondělí jsem vezl dvanáct objednaných lahví Vernaccie čtenáři, který se po týdnu vrátil z Toskánska a na moje doporučení si domluvil návštěvu v San Gimignanu, ve vinařství Il Colombaio di Santa Chiara (česky Holubník Svaté Kláry, vyjímečně bez legrace). Pokračování textu
Základní Vernaccia do tropického počasí
Jestli si myslíte, že v pondělí bylo horko, tak nevíte co to je rozvážet po Praze toskánské víno :-) Dříve jsem si myslel, že když se ručička na ukazateli teploty motoru dostane do červeného pole, musím auto zastavit a motor vypnout. Pak mě někdo z internetu poučil, že to je úplně blbě, protože se tím taky vypne čerpadlo chlazení a motor se dál ohřívá. Nejlepší je jet dál a pustit naplno topení v kabině! To odvede přebytečné teplo z motoru a jeho teplota rychle klesne. Dobrý řidič proto s sebou vozí lahev chlazené minerálky :-) Šťastnou cestu! Pokračování textu
Vernaccia přijela!
Zemětřesení se italsky řekne terremoto. Naučil jsem se to slovo v sobotu ráno, protože dva malé otřesy zasáhly San Gimignano v noci na sobotu. Nic vážného, místní vtipkovali na Facebooku ve stylu „Protřepat, nemíchat!“ Vína ze San Gimignana přijela už v pátek v poledne, takže jsem měl dobrý důvod ke kontrole. Pokračování textu
SKB 76 Toskánsko je nejvíc!
Titulní slogan padl před několika lety v komentářích na blogu, tak si ho přivlastňuju. Když jde o Itálii, Toskánsko je nejvíc – je nejvíc italské, turistické i vinařské. Asi nemá cenu to vykládat někomu, kdo nemá rád Itálii a Toskánsko, a tím jsem snad všechny takové odradil a můžu už mluvit jen ke svým :-) Prázdniny jsou za rohem a já se rychle snažím dát dohromady bedýnku a dovézt víno, které je pro mě srdeční záležitostí. Léto je tady a doma ani lahev Vernaccie di San Gimignano. Pokračování textu
Konečně nová Vernaccia 2018
Santini umí! Pochmurnou náladu tří ledových mužů léčím vínem a myšlenkami na Itálii. Zařizuju dovoz sangioveských bedýnek z Gracciana (dnes se mělo nakládat, ale potvrzené to ještě nemám) a otvírám staré italské lahve z dřívějších bedýnek. Od kamaráda jsem dostal vzorek nové Vernaccie di San Gimignano 2018 od Santiniho a po devíti letech mi došlo, co znamená název vinařství. Po nedávném propíjení se spoustou vápencových vín z franckého Escherndorfu mě trkla jistá podobnost projevu a zadal jsem Calcina do slovníku. A je to tak, je to vápno. Santinimu roste Vernaccia na vápencové půdě. Pokračování textu
Poučení z krizového vývoje
Titulek patří textu o nelineárním a nepředvídaném vývoji tří jednotlivých lahví, ale když už jsem měl titulek, napadla mě nová témata. V pondělí večer právě uzavírám objednávky do franckých bedýnek čili výběr vín Weingut Horst Sauer. Je to dřina, ale nakonec to zřejmě vyjde. Zdá se, že původní účastníci bedýnek si zvykli a nakupovat víno tímto způsobem (spojit dohromady objednávky několika desítek amatérských degustátorů) už není tak vzrušující jako před pár lety. Přesto jde o německé Vinařství roku 2018 a myslím si, že přihlášení účastníci nebudou zklamaní. Pokračování textu
Mešní víno? Luna a Věže San Gimignana
O víkendu začala tropická vedra, vína ze San Gimignana přijela ve čtvrtek, právě včas. O snoubení vín s počasím se moc nemluví, ale věc se zdá být jasně daná původem vína. Hrozny vypěstované v rozpálené krajině dávají víno, které se hodí do vedra. Obvykle pomáhá vyšší kyselina (u základní Vernaccie se neodbourává jablečná) a slané chutě čili mineralita. V pondělí večer jsem vařil těstoviny s bazalkovým pestem a parmezánem, otvíral jsem k tomu postupně několik vín. Francii, Maďarsko, všechno marnost. Sebelepší víno nefunguje s nevhodným jídlem, lokální kuchyně se vždycky vyvíjí souběžně s místními víny. Když teď přemýšlím o červnové bedýnce, hodila by se mi spolehlivá předpověď počasí. Pokračování textu
Mi piace Vernaccia!
Podobnými fotkami začínalo několik mých reportů z toskánských dovolených: padesát kilometrů před cílem jsem nakoupil u Baldisserotta v Castel San Gimi několik vín a brzy po ubytování jsem otvíral Vernacciu od Santiniho nebo od Stefana Grandiho. Tentokrát sice sedím doma, víno přijelo za mnou, ale s ním i vzpomínky na všechny cypřišové aleje, dlouhé večerní stíny na kopcích, na pizzy sežrané v Oasi Verde a La Ventola, rajčata, zmrzliny i kafe, a že jich za ty roky bylo :-) Taky na Florencii a Sienu, a nejvíc samozřejmě na Volterru – k té mám úplně zvláštní vztah. Některá vína mají magickou moc připomenout vám vzpomínky zasuté a radostné, s lahví vína si někdy kupujete celoživotní vzpomínky na nějakou zemi. Mi piace Vernaccia!
Pokračování textu
Vernaccia di San Gimignano se vrací
Léto je za rohem, ale napřed pár slov o mém oblíbeném vinaři. Stefano Grandi z toskánského San Gimignana, vinař a majitel Podere Canneta, je boží člověk. Už jsem tady psal jeho vánoční odpovědi na moje oznámení, že jsem za tři týdny před Vánocemi vyprodal jeho vína: Budu o svátcích myslet na všechny, kdo ve vaší krásné Praze pijou moje vína… V dubnu jsem mu zase psal, jak je na tom s lahvováním: Tady je skoro léto, horko a slunečno, výborné počasí, kdybyste chtěl přijet. Vernacciu jsem nalahvoval před třemi týdny, už ji prodávám. Pokračování textu
Toskánské Vánoce s Vernacciou di San Gimignano a s Vino Nobile
Resumé listopadové cesty do Toskánska je jednoduché. Cílem bylo navštívit dvě nová vinařství a potvrdit si dojmy z předchozích degustací jejich vín. To se splnilo, jen jsem místo většího nákupu přivezl jen po krabici vzorků. Znova mě dostaly dvě vína z Vernaccie di San Gimignano. Pokračování textu
Vernaccia a tajemný holubník Svaté Kláry
K asi nejlepší Vernaccii ze San Gimignana jsem si stylově koupil pizzu z nejlepší picošky v okolí. První dojem je, že to byla správná volba. Když si chcete vychutnat italské víno dokonale italsky, nese to s sebou jedno nebezpečí. Italové popíjejí víno jen k jídlu. Když společnost u stolu dojí a uklízí se talíře, odnesou číšníci i nedopité lahve. Ne snad povinně, zeptají se strávníků, ale ti to odmávnou – když se nejí, tak už se dál nepije. Pan Sklenička toto úskalí obchází chlebovými kůrkami od pizzy. Nikdy je nejím u večeře, ale zabalím si je pokoutně s sebou domů. Potom na hotelu si můžu sednout na balkon, popíjet víno a dožírat okraje od pizzy. Podle dlouholeté zkušenosti je k nim nejlepší právě Vernaccia. Kdo to nevyzkoušel, ten by neměl machrovat, když se mluví o snoubení pokrmů s vínem :-) Pokračování textu