Ve včerejším blogu jsem avizoval, že se asi odmlčím a budu se prázdninově věnovat zásobám Silvanerů, Rieslingů, Vernaccie a Sangiovese z dávných i nedávných bedýnek, ale člověk míní… v pondělí jsem vezl dvanáct objednaných lahví Vernaccie čtenáři, který se po týdnu vrátil z Toskánska a na moje doporučení si domluvil návštěvu v San Gimignanu, ve vinařství Il Colombaio di Santa Chiara (česky Holubník Svaté Kláry, vyjímečně bez legrace). Pokračování textu
Jestli si myslíte, že v pondělí bylo horko, tak nevíte co to je rozvážet po Praze toskánské víno :-) Dříve jsem si myslel, že když se ručička na ukazateli teploty motoru dostane do červeného pole, musím auto zastavit a motor vypnout. Pak mě někdo z internetu poučil, že to je úplně blbě, protože se tím taky vypne čerpadlo chlazení a motor se dál ohřívá. Nejlepší je jet dál a pustit naplno topení v kabině! To odvede přebytečné teplo z motoru a jeho teplota rychle klesne. Dobrý řidič proto s sebou vozí lahev chlazené minerálky :-) Šťastnou cestu! Pokračování textu
Zemětřesení se italsky řekne terremoto. Naučil jsem se to slovo v sobotu ráno, protože dva malé otřesy zasáhly San Gimignano v noci na sobotu. Nic vážného, místní vtipkovali na Facebooku ve stylu „Protřepat, nemíchat!“ Vína ze San Gimignana přijela už v pátek v poledne, takže jsem měl dobrý důvod ke kontrole. Pokračování textu
Titulní slogan padl před několika lety v komentářích na blogu, tak si ho přivlastňuju. Když jde o Itálii, Toskánsko je nejvíc – je nejvíc italské, turistické i vinařské. Asi nemá cenu to vykládat někomu, kdo nemá rád Itálii a Toskánsko, a tím jsem snad všechny takové odradil a můžu už mluvit jen ke svým :-) Prázdniny jsou za rohem a já se rychle snažím dát dohromady bedýnku a dovézt víno, které je pro mě srdeční záležitostí. Léto je tady a doma ani lahev Vernaccie di San Gimignano. Pokračování textu
Santini umí! Pochmurnou náladu tří ledových mužů léčím vínem a myšlenkami na Itálii. Zařizuju dovoz sangioveských bedýnek z Gracciana (dnes se mělo nakládat, ale potvrzené to ještě nemám) a otvírám staré italské lahve z dřívějších bedýnek. Od kamaráda jsem dostal vzorek nové Vernaccie di San Gimignano 2018 od Santiniho a po devíti letech mi došlo, co znamená název vinařství. Po nedávném propíjení se spoustou vápencových vín z franckého Escherndorfu mě trkla jistá podobnost projevu a zadal jsem Calcina do slovníku. A je to tak, je to vápno. Santinimu roste Vernaccia na vápencové půdě. Pokračování textu
Titulek patří textu o nelineárním a nepředvídaném vývoji tří jednotlivých lahví, ale když už jsem měl titulek, napadla mě nová témata. V pondělí večer právě uzavírám objednávky do franckých bedýnek čili výběr vín Weingut Horst Sauer. Je to dřina, ale nakonec to zřejmě vyjde. Zdá se, že původní účastníci bedýnek si zvykli a nakupovat víno tímto způsobem (spojit dohromady objednávky několika desítek amatérských degustátorů) už není tak vzrušující jako před pár lety. Přesto jde o německé Vinařství roku 2018 a myslím si, že přihlášení účastníci nebudou zklamaní. Pokračování textu
O víkendu začala tropická vedra, vína ze San Gimignana přijela ve čtvrtek, právě včas. O snoubení vín s počasím se moc nemluví, ale věc se zdá být jasně daná původem vína. Hrozny vypěstované v rozpálené krajině dávají víno, které se hodí do vedra. Obvykle pomáhá vyšší kyselina (u základní Vernaccie se neodbourává jablečná) a slané chutě čili mineralita. V pondělí večer jsem vařil těstoviny s bazalkovým pestem a parmezánem, otvíral jsem k tomu postupně několik vín. Francii, Maďarsko, všechno marnost. Sebelepší víno nefunguje s nevhodným jídlem, lokální kuchyně se vždycky vyvíjí souběžně s místními víny. Když teď přemýšlím o červnové bedýnce, hodila by se mi spolehlivá předpověď počasí. Pokračování textu
Podobnými fotkami začínalo několik mých reportů z toskánských dovolených: padesát kilometrů před cílem jsem nakoupil u Baldisserotta v Castel San Gimi několik vín a brzy po ubytování jsem otvíral Vernacciu od Santiniho nebo od Stefana Grandiho. Tentokrát sice sedím doma, víno přijelo za mnou, ale s ním i vzpomínky na všechny cypřišové aleje, dlouhé večerní stíny na kopcích, na pizzy sežrané v Oasi Verde a La Ventola, rajčata, zmrzliny i kafe, a že jich za ty roky bylo :-) Taky na Florencii a Sienu, a nejvíc samozřejmě na Volterru – k té mám úplně zvláštní vztah. Některá vína mají magickou moc připomenout vám vzpomínky zasuté a radostné, s lahví vína si někdy kupujete celoživotní vzpomínky na nějakou zemi. Mi piace Vernaccia!
Pokračování textu
Léto je za rohem, ale napřed pár slov o mém oblíbeném vinaři. Stefano Grandi z toskánského San Gimignana, vinař a majitel Podere Canneta, je boží člověk. Už jsem tady psal jeho vánoční odpovědi na moje oznámení, že jsem za tři týdny před Vánocemi vyprodal jeho vína: Budu o svátcích myslet na všechny, kdo ve vaší krásné Praze pijou moje vína… V dubnu jsem mu zase psal, jak je na tom s lahvováním: Tady je skoro léto, horko a slunečno, výborné počasí, kdybyste chtěl přijet. Vernacciu jsem nalahvoval před třemi týdny, už ji prodávám. Pokračování textu
Resumé listopadové cesty do Toskánska je jednoduché. Cílem bylo navštívit dvě nová vinařství a potvrdit si dojmy z předchozích degustací jejich vín. To se splnilo, jen jsem místo většího nákupu přivezl jen po krabici vzorků. Znova mě dostaly dvě vína z Vernaccie di San Gimignano. Pokračování textu
K asi nejlepší Vernaccii ze San Gimignana jsem si stylově koupil pizzu z nejlepší picošky v okolí. První dojem je, že to byla správná volba. Když si chcete vychutnat italské víno dokonale italsky, nese to s sebou jedno nebezpečí. Italové popíjejí víno jen k jídlu. Když společnost u stolu dojí a uklízí se talíře, odnesou číšníci i nedopité lahve. Ne snad povinně, zeptají se strávníků, ale ti to odmávnou – když se nejí, tak už se dál nepije. Pan Sklenička toto úskalí obchází chlebovými kůrkami od pizzy. Nikdy je nejím u večeře, ale zabalím si je pokoutně s sebou domů. Potom na hotelu si můžu sednout na balkon, popíjet víno a dožírat okraje od pizzy. Podle dlouholeté zkušenosti je k nim nejlepší právě Vernaccia. Kdo to nevyzkoušel, ten by neměl machrovat, když se mluví o snoubení pokrmů s vínem :-) Pokračování textu
Campo della Pieve 2014, Vernaccia di San Gimignano DOCG, Il Colombaio di Santa Chiara. Ufff, to je dlouhej název! Navíc ještě Vino biologico (= bio certifikace) a 13% alkoholu. Svatá Klára je (asi) nejvýznamnější místní vinice. Pokračování textu