Winemaker’s Dinner se Stefanem Erbesem jsem avizoval už na začátku ledna tady. Bylo tam celé menu, pravidelným a občasným návštěvníkům živého vydání Skleničkova blogu jsem potom poslal i kompletní seznam včetně vín, dva ryzlinky ke každému chodu. Dnes jen rychlý výběr obrázku z mobilu,na úvodní fotce příprava stolů a první návštěvníci. Pokračování textu
Wine Spectator / AFP via Getty Images
Beaujolais má smůlu, Donald T. kolem sebe kope jako postřelený kůň. Za normálních okolností by zpráva o odchodu Georgese Dubœufa plnila titulky (přece jen to byl motor kampaně Beaujolais Nouveau), ale tentokrát mu všechnu slávu bohužel sebral Donald T. O americkém vládním návrhu na zvýšení dovozních cel potravin z EU (včetně vín) z 25 na 100% se šuškalo už dříve, ale teď to prasklo. Komentář Wine Spectatoru naznačuje, že jde o zástupnou válku, vedlejší účinek sporů mezi evropským Airbusem a americkým Boeingem. Bejvávalo, že se Shatterhandova pěst a Vinnetouova puška daly snadno rozeznat o odlišit od neurvalých způsobů a záludných zbraní zrádných Komančů a zlých loupeživých banditů, ale v zářivé současnosti to jaksi splývá v jedno. Zabití (nebo vražda?) Sulejmáního jako by smazalo rozdíly mezi dobrem a zlem (jediný rozumný závěr v Čechách udělal jeden Pirát tady). Každý fandíme tomu svému týmu už jen ze setrvačnosti, protože naši otcové a dědové byli sparťani, tak komu jinýmu bysme měli fandit? Pokračování textu
Klídek, pohoda. Dnes to bude jen takové plácání, nic vážného. Leda až nakonec. Díl první, Slovan všude bratry má: Francesco Annibali vychválil italskou restauraci odhadem někde v Collio, napůl cesty mezi slovinskou Vipavou a Terstem. Vlastně na tom není o moc víc než slovanský název restaurace, Devetak 1870. Možná si Italové myslí, že jde o nějaký slovinský kulinářský temín, ale my délesloužící poctivci, kteří jsme to neusimulovalí na modrou knížku, my víme svoje. Pokračování textu
Sobota večer, to je poměrně bezpečné otevřít dva ryzlinky, zvlášť když mají 7,5 a 8% alkoholu. Erbesovu Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese říkám soukromě Pomerančový ryzlink. Ležel 11 měsíců v tisícilitrovém sudu na kvasničních kalech a šel do lahve pár dní před začátkem sběru hroznů dalšího ročníku. Pravokořenné vinice a spontánní kvašení, potenciál na dvacet let archivace (potom by bylo nutné vyměnit korek). Strašně dobře se pije i mladé – letos jsem měl první lahev pět dní po nalahvování. Dnes to tedy bude o tom, jak se takový ryzlink vyvine za dva roky. Pokračování textu
Pro srovnání jsem si původně otevřel dva suché moselské ryzlinkové kabinety. Poznámky o druhém ryzlinku od Schloss Lieser si zatím nechám pro sebe, přinejmenším než rozluštím základní otázku, je Kabinettstück totéž, co kabinett? S dvoukolejností německých značení a zatřídění přibývá vín, u kterých není zcela jasné, podle kterého systému jsou vlastně zatříděná. Proto se raději budu věnovat jen jednomu ze dvou, kabinetu z Urzigu.
2048 Urziger Wurzgarten Riesling kabinett trocken, Joh. Jos. Christoffel Erben
Pokračování textu
2018 Graacher Himmelreich Riesling Kabinett**, Josef Bernard-Kieren
K otevření první lahve došlo na penzionu v moselském Ürzigu a předcházely mu úvahy typu Stojí to za to vozit domů? Někdy v roce 2014 jsem se do vinařství vypravil a přechutnal (téměř) všechno. Hledal jsem „pro sichr“ levnější vína, kdyby Stefan Erbes rychle vyprodal suché ryzlinky, což se tehdy stávalo. Tentokrát jsem nakoupil v bernkastelské vinotéce za neuvěřitelných 7,30 EURO. To je perfektní nákup pro cesťáka na hotelu, ale nijak to neodpovídá na úvodní otázku: Stojí to za to vozit domů?
Pokračování textu
První pokus dobýt obrázky z foťáku. Na úvod železný most čili železňák ve Wehlenu. Takže stráň za mostem jsou Sluneční hodiny čili Wehlener Sonnenuhr. Abych neměl dvakrát za sebou na titulním obrázku stejný pohled, schoval jsem nejslibnější pokus až do článku. Stačí rozkliknout a fotky se zvětší. Pokračování textu
2014er Riesling Escherndorf Ortswein, Egon Schäffer
Ještě se dobře pamatuju, že jsem byl původně z vína rozpačitý. Líbila se mi čistota, ale neskousl jsem oxidativní projev. Úplně jsem nedokázal poznat, jestli je to oxidativně postavené (udělané, imho není) nebo naoxidované v lahvi (taky ne). Nejspíš víno vznikalo ve velkém sudu s delším ležením na kvasničních kalech, ty kvasnicové projevy se snadno zamění za oxidaci. Podle 18 měsíců starých poznámek se trochu posunulo, oxidativní projevy se prohloubily, a nejspíš jsem k nim náhle tolerantnější.
O víkendu jsem řešil cestu do Německa. Objednávky moselských ryzlinků se sešly a bylo jasné, že pojedu. Kdo byste se chtěli ještě přidat s objednávkou ryzlinků na Vánoce, a speciálně doporučuju 2018 Urziger Wurzgarten Spatlese co leželo 11 měsíců v sudu na kvasnicích, nabídka je tady a tady. V pátek na to padla jedna z posledních lahví moselského ryzlinkového sektu 2015, v sobotu jsem šel do Franků.
2017er Escherndorfer Lump Riesling S. trocken, Horst Sauer
Pokračování textu
Vypozoroval jsem, že účastníci Skleničkových bedýnek dávají přednost novým, neznámým vínům. Nic proti tomu, objevování nového je zábava, ale úvodem dám příklad toho, jak se vyplatí opakované nákupy v jednom vinařství. Sám si pochvaluju, že při dalších návštěvách ve vinařství se dozvím víc o vinicích a sklepních postupech, občas to přináší další výhody. Minulé pondělí Erbesovi nalahvovali Traubensaft, čerstvý hroznový džus, a ve čtvrtek večer mi doručovací služba přivezla šest lahví. Úplně jsem na to zapomněl až do středečního poledne, kdy z vinařství přišel e-mail s oznámením o zahájení prodeje posledního vína z loňské sklizně. Tím je 2018 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese, který nalahvovali taky před týdnem, po jedenácti měsících v dubovém sudu na jemných kvasničních kalech. Erbesovi ho lahvují každoročně těsně před začátkem sběru hroznů, aby si uvolnili sudy na nový ročník. Takže v pondělí se taky začaly sbíral hrozny, úvodní fotka je ze soboty. Pokračování textu
Opakování, matka moudrosti. Myslel jsem, že v neděli večer budu ochutnávat a následně upíjet jen rekreačně. Dnešní ryzlink jsem už měl několikrát a byl jsem si jistý, že už jsem o něm psal. Nakonec jsem našel jen první zmínku ze srpnové degustace tady. Projeli jsme se Stefanem Erbesem celý ročník 2018 a když jsem mu pochválil Erdener Treppchen Auslese, Stefan řekl: Zrovna včera jsem otevřel lahev Auslese z roku 2013. To bylo po nalahvování úplně stejné jako aktuální ročník, tak si to ochutnej. Uvidíš, kam se 2018 posune za pět roků!
Pokračování textu
Degustační poznámky z výběru vín na soutěž. Vypadá to náramně, ale nese to s sebou spoustu obtíží. Jalově čekám, až mi ve Florencii naloží paletu vína, nic s tím nemůžu udělat a jen čekám na telefon :-) Když mě omrzelo opravovat střechu a plot nebo sbírat v lese houby, otevřel jsem si baterii lahví a vybíral, která vína poslat soutěžit. Obtíž je s tím, že mi potom doma zbyde deset otevřených lahví (a co s nimi, žejo) a že za každý soutěžní vzorek se platí přihlašovací poplatek. Proto je dobré vybírat konzervativně a na jistotu. Jistota je ovšem u soutěžních hodnocení nonsens, protože nikdo neuhodne, jak která porota rozhodne. V počátcích jsem míval štěstí, ale několikrát už mi poroty zadupaly do země vína, na která bych přísahal (nejmíň jednou jsem byl přitom jako jeden z hodnotitelů). Když mi v srpnu Stefan Erbes nabízel do soutěže (zadarmo) Erdenského Preláta, vzpomněl jsem si na jeden takový případ a odpověděl: To si ho raději vypijeme sami! Přesto pořád pokouším štěstí. V říjnu se na PWT budou hodnotit (mimo jiné) slaďáky a Sangiovese, takže jsem vytáhl vzorky toskánského Vino Nobile z Gracciana. Pokračování textu