Co přijely Sauvignony z Villargeau, jsem v jednom kole. Dva dny jsem rozesílal balíky poštou a rozvážel víno (jen jedna policejní kontrola, díky), ve středu jsem zajel do Pardubic a odvezl svou 93-letou matku na očkování. Jet na otočku Mělník – Pardubice kvůli injekci vypadá jako hloupý podnik, ale mnohem horší byla dvouměsíční snaha matku zaregistrovat na šílených webech, které pro ten účel vytvořila naše státní správa. První kolo jem vzdal poté, co ušatý zmatkář řekl v TV, že registrace fungují výborně. Tento víkend po několika hodinách napětí to už prošlo. Číst si při čekání na matku v očkovacím středisku velezrádné žvanění ruského noka na Hradě bylo jako třešnička na dortu.
Omlouvám se za odbočení, aktuální současnost se procpala na wine blog jako rozlitá Coca-Cola do klávesnice notebooku. Cílevědomě zkoumám přivezené Sauvignony z Villargeau (a od Treuilleta), ale večerní degustace po dni stráveném balením vína účastníkům a rozvážením krabic mají spíš zdravotně očistný charakter a degustační poznámky jen zřídka vypovídají o vínech samých. Chtěl jsem napsat alespoň manuál, návod k použití, tak teď alespoň základní body. (Na spodní fotce Marc Thibault z Villargeau.)
Začnu odzadu: Chicago 2018. Čisté Gamay a podle toho je potřeba s ním zacházet. Podchladit a nenechat ohřát. Jasně že to zkusíte… a zjistíte, že vystoupily třísloviny, víno je plnější a nudné. Když je zase zchladíte, stane se z něj (docela:) zábavné pití.
Už jsem tady psal několikrát o dokonalém párování loirských Sauvignonů a jídla. S kamarádem jsme si v Sancerre dali pečená kachní prsa a já jsem zjistil, že doma je dělám líp. Tudy cesta nevede (ledaže pro loirský Pinot Noir, brzy vyzkouším). Ve středu večer jsem znova zkoušel zatím nejlepší objev: francouzskou bílou bagetu s kozí Lučinou (původně Chevreux) a uzeným lososem. Doporučuju střídmě zakápnout lososa citronem nebo limetkou. Sám jsem lil citron nestřídmě a bylo to výborné.
Fernand & Sons 2018, Coteaux du Giennois, Domaine de Villargeau
Osmnáctek jsem se trochu obával. Před rokem byly bohaté, ovocné, robustní a opojné jako baroko nebo empír… skeptik ve mně říkal, že to nemůže vydržet. Marc Thibault odložil lahvování obou vín na později, nezbývalo než čekat nebo objednat dvakrát známý ročník. Podle Fernanda a synů to vypadá, že se to vyplatilo, skepticismus byl poražen.
Ve skleničce je světlá citronově žlutá barva, na nose citrusy, žluté ovoce, pěkná zralost. Loňská opulentnost už není zdaleka tak okázalá, v chuti je víno zralé a bohatě ovocné, ale už to není tak přehnané. Citrusy, bílé broskve, zelené jablko, perfektní kyselina jako most. Stále si drží perfektní čistotu, ale svěžest začíná ustupovat stejně jako původně trochu přehnaná plnost. Za mě vynikající Sauvignon s lehkým minerálním závěrem, aktuálně perfektně vyladěný k pití.