Osladit si nedělní večer ryzlinkem

V neděli odpoledne jsem si otevřel Les Genets Gris 2018 z Domaine de Villargeau. Mám ho zafixvaný jako krásně nazrálý, ovocný a v těle plný Sauvignon, ale pročítání objednávek a ceníků moselských ryzlinků způsobilo, že mi v puse zkysl. Vystoupila kyselina a jinak běžná kořenitost ztěžkla, co se to děje? Za chvilku mi došlo, že to je následek přemýšlení, jestli z Mosely přivézt Auslese z Erdenského Preláta 2019 jako feinherb nebo slaďák. Bylo jasné, že problém jen v mojí hlavě, tak jsem ve sklepě našel a otevřel poslední lahev sladkého ryzlinku  z roku 2013. Taky jsem našel v ceníkách neuvěřitelnou kombinaci: tři Auslese třicet let stará. Erdener Treppchen 1990, Urziger Wurzgarten 1990 a Erdener Pralat 1990 od stejného vinařství… to by byla degustace! Ten ceník mám doma už přes rok. Jak to, že mě to nenapadlo dřív? 

Nejlíp se degustace vymýšlí, když je zákaz shromažďování. Můžu vymýšlet a plánovat bez toho, že bych to musel uskutečnit. Co bych dnes dal za odpoledne strávené s kyselými bílými v boršické sokolovně nebo naopak se sladkými lepidly v kulturáku někde na znojemsku v obci, jejíž jméno jsem už rád zapomněl :-) Cokoli je lepší, než šest týdnů večerního popíjení o samotě doma! To není nic proti (jinak vesměs vynikajícím) vínům, která jsem většinu z posledních šesti týdnů doma pil, ale zákaz vycházení ukázal, jak moc je víno společenská záležitost a že dobrá společnost je víc než dobré víno. Celá sezóna moravských koštů je odepsaná (možná to stihli v Křepicích a Židlochovicích, ale o moc víc ne) a neodvážím se věštit, jak to bude příští rok. Zajímal jsem se o to, jestli bude každoroční prvomájový košt mladých vín v moselském Urzigu, ale zjistil jsem, že s ubytováním a restauracemi je to v Německu stejné jako u nás. Vína pro květnovou ryzlinkovou bedýnku bude muset přivézt spedice.

2013 Erdener Treppchen Riesling Auslese, Karl Erbes
Krabici velmi kultivovaných slaďáků jsem si přivezl před rokem po ochutnávce ve vinařství. O nákup byl malý zájem, nejmíň polovinu jsem vypil sám. Nelituju, ledaže při větším zájmu byvh jich býval přivezl ještě víc. Tradiční moselská etiketa, s dalším ročníkem vinařství zavedlo graficky čistší a reprezentativnější etikety. Ve skleničce je zářivá a hodně plná citronově žlutá barva, na nose lípa a hodně zralé citrusy (citron a pomeranč). Středně intenzivní vůně, hodně nazrálá a harmonická, jen lehce botrytické tóny. V puse pěkná citrusová kyselina do mandarinek a pomerančů, v závěru lehce doslana a projevem právě uprostřed přechodu od mladické svěžesti k aristokratické vznešenosti :-) prostě kyselina a zbytkový cukr jsou už spojené a cukr nevyčnívá, dominuje čistota a harmonie, s osmi procenty alkoholu víno působí lehce a dobře se pije. A vinný kámen na dvě sklenice, poprvé ze tří nebo čtyř lahví, které jsem otvíral.

S tisíci texty na blogu je těžké psát něco o nadšení… pamatoval jsem si to víno silnější a energičtější, překvapil mě vinný kámen v závěru, ale stejně je to ryzlink k zapamatování. Mladá vína z šedé břidlice Erdener Treppchen bývají tenká a minerální, málo ovocná, ale některé ročníky se vybarví hodně do ovoce, jako právě 2013.

Přihlášky do aktuální bedýnky moselských ryzlinků nového ročníku 2019 jsou otevřené, uzávěrka je v úterý. Kdo se chcete přidat a dovézt karton lahví od Erbesů, přihlaste se! Podrobnosti jsou tady, přihláška tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *