Dvakrát Montepulciano od Barone Cornacchia

První dvě červená z páteční zásilky z italského Abruzza.

Montepulciano d’Abruzzo Casanova 2018, Barone Cornacchia
První pohled patřil údaji o alkoholu na zadní etiketě (14%). Montepulciano je odrůda, která dává (až) 14 kilogramů hroznů na keř, temnou barvu a vysoký alkohol. Pokud jde o temnou barvu, za všechny výklady mluví temné rosé Cerasuolo – žádný losos, ale téměř krvavá třešňová barva. A to se obecně rosé (alespoň v našich zeměpisných oblastech, paní Cornacchia jsem se na Abruzzo neptal) dělá ze samotoku, aby se zahustila barva červeného vína. Mám pocit, že Montepulciano to nepotřebuje. Barone Cornacchia omezují úrodu a snaží se o vyměnit vyšší sklizeň za lepší kvalitu, ale odrůda Montepulciano má problematickou pověst díky tunám zaměnitelných supermarketových vín s temnou barvou, vysokým alkoholem (a tříslovinami).

Ve skleničce je temná rudá s fialovým okrajem, na nose hodně zralé červené ovoce (třešně) a lesní plody, s okysličením přijde středomořské koření. Čistá vůně, střední intenzita. V chuti překvapí nástup kyseliny, po bílých vínech konečně razantní :-) svěží projev jde v ovoci do peckovin a lesních plodů. Popsal bych to jako marmeládový projev, ale kyselina to drží ve svěží podobě. Houževnaté taniny v pozadí, popisované chutě stojí o samotě a všechno dohromady je to ještě nespojené. Technicky vzato je to víno školené v 3000litrovém sudu. O předchozím ročníku jsem si v listopadu soukromě poznačil „téměř dokonalé,“ tak bych osmnáctce dal ještě tři až šest měsíců času.

Vigna Le Coste 2016 Montepulciano d’Abruzzo Riserva, Barone Cornacchia
Ujídal jsem z hrnku lžičkou čerstvě umixované bazalkové pesto, usrkával Vigna Le Coste 2016, a dokonalost byla blízko, blizoučko. Vzhledem je to typické Montepulciano, temné, husté a hluboké. Rudočerná hmota a fialový okraj. Ve vůni se mísí navinulá třešňová vůně, melouny cantaloupe a čerstvý perník se dřevem, vůně je hustá a chlupatá, intenzivní a přitažlivá. V chuti hluboké, třešňové, s dobrou kyselinou a lehce přezrálými tóny, masité a kořenité (kmín, hřebíček, skořice). V závěru ještě třísloviny stahují pusu a přidávají vínu zbytečně váhu. Kyselina je samozřejmě úplně jinde než u moravských červených, v Abruzzu jsou průměrné roční teploty 14 stupňů. Odrůda Montepulciano vynahrazuje slabší kyseliny vyšším alkoholem, ale tohle víno má jemnost a harmonii, která by se mohla líbit i středoevropanům. Zajímavý slaný závěr slibuje, že tohle bude to pravé do letních veder.

Líp se pije chladnější, ale má nakročeno na dalších deset let archivace. 14% alkoholu a víno do italských veder. Jestli mi zbyde karton, odložím ho a napíšu na něj 2025.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *