Archiv štítku: Pinot

Mosela potřetí, zpátky doma

V moselském Urzigu nápadně vzrostl počet cedulí i velkých plakátů zvoucích kolemjdoucí na degustace do vinařství. Stefan Erbes s nelibostí komentoval americká dovozní cla, ale bez ohledu na cla nebo COVID nová budova vinařství Karl Erbes v Hubertus Hohe utěšeně roste. Nakládal jsem víno ve středu v sedm ráno, letní vedra jsou příliš velká pro přepravu vína. Doma jsem vykládal před třetí, klimatizace jela celou cestu naplno a já prochladl. Ale lahve v krabicích byly na dotek studené, takže dobrý!   Číst dál

Alsasko a pravidelné návraty


Pravidelní čtenáři vědí, že mě Cave de Hunawihr a jejich Pinot Noir 8 provází už dlouho. Asi od roku 2006, kdy jsem byl v Alsasku poprvé. Soukromé fotky dokazují, že jsem tehdy byl i hunawihrském družstvu, ale Pinot 8 jsem asi objevil až později. Tehdy (pro mě) byly alsaské Pinoty Noir nečitelné a bez jednotného stylu, Osmička si už přes deset let drží jasnou linii. Na blogu by se našly degustační poznámky k mnoha ročníkům, co bych dneska dal za jednu vertikální ochutnávku všech ročníků popsaných na blogu.   Číst dál

Pijeme doma a Pinot z burgundského Santenay

K současné koronavirové nákaze a způsobům, jak ji překonat, jednu poznámku. Když je společnost rozdělená prezidentskou volbou 50/50 a trestním stíháním premiéra 70/30, tak ji ani čínská nákaza nesjedností. Rozdělená společnost bude společnému nepříteli čelit mnohem hůř, než společnost „táhnoucí za jeden provaz,“ abych použil známé klišé. Když premiérovi 70% obyvatel nevěří, nezačnou mu věřit ani poté, co zavře hranice a zruší svobodu shromažďování. Falešné výzvy ke sjednocení nepomohou a v časech ohrožení se teprve ukáže, jak velká chyba bylo, že společnost nechala na místě premiéra člověka trestně stíhaného, vydíratelného, s břemenem pochybností a nedůvěry. Teď už se jen můžeme dohadovat a věštit, kdo v krizi ztratí víc – jeho podporovatelé nebo oponenti?   Číst dál

Pinot Noir a Gamay z Loiry


Znovu je na etiketě odrůda (Pinot Noir) – jak nefrancouzské! Na zadní etiketě zase, navíc zmínka o ekologickém certifikátu Terra Vitis a o 13% alkoholu. Dvě dnešní odrůdy, tedy Pinot Noir i Gamay jsou (spolu se Sauvignonem) v centrální Loiřě tradiční, žádné kuriozity. Vápencový pás, který proslavil Burgundsko, se táhne Evropou od Pálavy na východě přes francký Escherndorf, burgundské Beaune a loirské Sancerre až k Doveru (a kdovíkamještě aneb Evropská Unie v praxi :-) Na úvodní fotce z února 2013 vinař Marc Thibault před starou stodolou v Pougny, kde mají výrobní halu.  Číst dál

Pinot z roku 2006 a řeči o archivaci jako bonus

To si tak deset let archivujete víno v chladničce. Potom ho otevřete a za pár hodin je fuč. Když je výborné, je všechno v pořádku. Jestli bylo obyčejné nebo slabší, je to velké zklamání. Protože vás to stálo deset let v drahé chladničce a potom… nic. Pro mě silný argument proti archivaci, protože znám spoustu vín, která jsou výborná bez čekání a strčí do kapsy hodně vín s pětinásobnou pořizovací cenou i po deseti letech prvotřídní archivace. Něco jiného je, když máte možnost nakoupit přímo od výrobce deset nebo dvacet let stará vína. Většina lidí takovou možnost přeskakuje jako nezajímavou a málo vzrušující, a nadšeně nakupuje vína z anonymních švýcarských aukcí (proslulých nadpolovičním podílem padělků) nebo si sami „založí“ šest drahých lahví do sklepa a čekají, co z toho bude za deset let. I třicet let po pádu husákovského socialismu jsme národ bastlířů… stručně řečeno, archivace se hodně přeceňuje :-)   Číst dál

Dvakrát červené od Petra Kočaříka

Když jsem přechutnával Kočaříkova vína na Praha pije víno, obdivoval jsem preciznost a čistotu. Teď jsem dostal darem jeho Pinot Noir 2018, odhadem základní Pinot, a obdivuju zase. Podle mých (nespolehlivých) vzpomínek je to o třídu níž než Kočaříkův Pinot Novosady a další pecky, ale sud je tak perfektně použitý, že jsem si lámal hlavu, jestli to popsat jako barrique nebo ne. Po letech přebarikované Moravy to myslím jako uznání, Kočaříkův Pinot je ze sudu lehce oxi, zaoblený, ale bez agresivních taninů. Navrhuju nový marketingový termín, vedle „bez přidané síry“ by se mohlo uplatnit i „bez přidaných taninů“ (a v tomto případě mám na mysli i jen přirozené taniny z dubových sudů).   Číst dál

Víkendový přelet nad otevřenými lahvemi


Minulý týden se mi sešlo dost zajímavých lahví, ale povinnost volá! a musel jsem otvírat vína s ohledem na plánované prezentace. Ještě nemám potvrzenou restauraci ani menu, ale už pracuju na párování s vínem :-) Před rokem jsem si zoufal, že večeři se Stefanem Erbesem a šesti devadesátoletními ryzlinky z vinice Erdener Prälat už ničím nepřekonám, ale ještě jednou se pokusím. Ve hře je pětichodové menu a jedenáct ryzlinků v pondělí 27. ledna 2020. Zapište si do svých i-phonů!   Číst dál

Aligoté a jednoduchý Pinot Noir z Burgundska

Aligoté, vrať se, vše odpuštěno! Aligoté je burgundská Popelka a sám jsem několikrát radil nováčkům, ať Aligoté vynechají. Chardonnay je prostě ušlechtilejší odrůda, jenže… občas se objeví víno, které odrůdu rehabilituje a vyvrátí předsudky. S rostoucími cenami v Burgundsku se nabízí stále větší prostor pro Aligoté, ovšem mnohé vzorky se zdají vzorně naplňovat burgundskou vinařskou poučku, že hlavním důvodem pěstování Aligoté je koktejl jménem Kir.

Číst dál

SKB 80, francouzský Vinař roku 2020 a jeho Chardonnay

Blíží se Vánoce, na stole bude ryba a k rybě patří Chardonnay. Poslední roky jsem šardonku občas nahrazoval ryzlinkem, ale letos bych chtěl na štědrovečerní stůl vrátit šardonku. A když šardonku, tak Burgundsko. V posledních letech jsem na blogu otevřeně stranil německým a italským vínům, protože ceny burgundských vín na mě působily jako repelent, ale Chardonnay chci pořídit v malé (a ne tak drahé) burgundské oblasti Montagny v Côte Chalonnaise. Pokud jde o kvalitu, výrobce jmenovala ročenka Guide Hachette Vinařem roku 2020.  Číst dál

Dvakrát Premier Cru, Pinot Noir a Sylván

P1200998 Maranges Hill
Jen zpaměti lovím, že vinice Premier Cru tvoří asi polovinu celé rozlohy apelace Maranges (to je hodně, jinak Maranges AOC má jen 156 hektarů). K vínu i k vinařství mám velkou náklonnost, ve vinařství jsem byl poprvé v roce 2007 a byla to pro mě důležitá návštěva. Poprvé  ještě s Markem Bouthenetem, po čase v roce 2015 jsem s jeho synem Antoinem degustoval La Fussière a bylo úplně jiné než ve letech 2007 a 2009. Tipoval jsem, že Antoine změnil výrobní postup a nechal odstopkovat hrozny, a uhodl jsem. Antoine převzal vedení podniku a přinejmenším u La Fussière nechává kvasit odstopkované bobule. První dojem v roce 2015 byl přitažlivě ovocný, v dalších letech se vlivem ročníku víno měnilo.   Číst dál

Krásný šum Pinotu Noir

BL P1430531 Crémant

Crémant de Bourgogne Brut, Marc Bouthenet
Před čtyřmi lety jsem měl (dřívější ročník) v bedýnkách nazvaných Naslouchejte šumu! Do té doby jsem Crémanty z Pinotu Noir nemusel, ale na tomhle mě zaujaly dvě věci: byl dokonale odrůdový a zároveň měl typické charakteristiky Bouthenetových tichých Pinotů: ovoce, kyselinu a mineralitu. A do třetice, což tady ocení málokdo, pro Boutheneta ho vyrábí Louis Picamelot, nejobdivovanější burgundský výrobce Crémantů. Antoine Clerc mi prozradil, že do Maconu k Picamelotovi vozí sklizené hrozny a všechno ostatní už za ně dělá Picamelot. Dokonce (prý) uchovává zásobu tichých vín z předchozích ročníků jako základ pro míchání různých ročníků. Takže klasický šampaňský postup, přesto dodám, že v různých ročnících bývají různé sklizně a v případě problémů se jako první škrtá Crémant – jako v ročníku 2016, který zničily kroupy.   Číst dál