Dobrá zpráva je, že známá doporučila detektivku, kde hraje důležitou roli víno. „Jedna ze zápletek popisuje zločinné spolčení, kde Číňani obchodovali s Château Lafitte Rotschild tak, že si v JAR nechali vyrobit láhve, natisknout etikety a dovnitř nalili jihoafrická vína. Prý je nejtěžší zfalšovat korek, ostatní pohodička“ (Deon Meyer, Icarus). Objednal jsem a přečetl. Špatná zpráva je, že to nestálo za to.

Nejlepší částí je vyprávění o tom, jak se polostátní vinařská společnost KWV s koncem jihoafrického apartheidu měnila na moderní vinařskou firmu, od kvót na výkup hroznů k apelačnímu systému. Rád bych přidal nějaké další plus, ale při nejlepší vůli mě nic nenapadá. Postavy nemají charaktery nebo psychologii a jednají neuvážlivě až nevysvětlitelně. Hlavní hrdina Benny Griessel je alkoholik, ale Chandlerův Phil Marlow si uměl panáky whisky mnohem líp užít. V létě jsem nedokázal dočíst sbírku Chandlerových povídek v angličtině, neměl jsem soustředění a vytrvalost. Tentokrát jsem se přinutil díky zápletce s vínem, ale jako čtivo nebo dokonce literaturu to nemůžu doporučit.

Většinu doby jsem měl podezření, že nakladatel platil autora od počtu stránek. Zápletka s vínem se objevuje až kolem třísté stránky (ze 360), chvílemi se zdálo, že autor o víně píše rád (konečně další plus, ale sotva to stačí). Měl jsem pochybnosti o tom, jestli se v devadesátých letech lahvovaly sekty na mobilních lahvovacích linkách, ale tenhle motiv tam je jen letmo nahozený. Když Benny Griesel v závěru najde místo vraždy a vraha díky tomu, že jako čerstvě abstinující alkoholik chce vylít dvě svůdné minilahvičky Jacka Danielse do řeky a na druhém břehu spatří boudu, ve které pozná místo činu, je to sice obrovská pitomost, ale na stránce 338 to už čtenáře nemůže překvapit.

K mému překvapení jsme s autorem vrstevníci. Ke konci knihy, když jsem mlel z posledního jako běžec na dvaatřicátým kilometru, jsem si představoval, že Meyer je ženská. Jihoafrická Agáta Christie, spisovatelka co se nezatěžuje charaktery a má zábavné představy jak z Ordinace na kraji města o tom, jak zamilovaný bílý policajt balí černošskou top manažerku. Charaktery, psychologie, dialogy a vyprávění Meyerovi nejdou, a než dojde na hlavní zápletku, musíte přetrpět 300 stran textu, kde se mísí angličtina s afrikánštinou. Meyer to totiž psal afrikánsky, moje první verze je překlad do angličtiny. Fokkit.

Kdyby to do češtiny převyprávěl J.V.Pleva nebo K.J.Erben, nemuselo by to být tak špatné, ale jestli to vyjde česky teď, tak varuju. Jestli někdo máte obsedantní nutkání a potřebujete si to přečíst, klidně zapůjčím a zorganizuju síť vzájemných zápůjček pro čtenáře blogu. Nejlépe jako bonus k aktuální bedýnce s víny beaujolaiského vinařství Paul Janin! Podrobnosti jsou tady, přihláška je tady.