Archiv rubriky: Blog

Vermentino z Bolgheri

Občas jsem nasazoval na apelaci Bolgheri, protože podmínky jsou tak divně postavené a spousta vinařství se v ní jen veze (nabízím, nevnucuju), ale jsou chvilky, kdy si říkám Sláva, díky za ni! Posledně jsem tady líčil spokojenost s Bianco di Pitigliano za pět EUR a přifařil k tomu Rosso di Montescudaio. Kdybych k Pitiglianu přidal dnešní Vermentino z Bolgheri, mohly moje poznámky o Pitiglianu vyznít úplně jinak. Prozradím rovnou, že dnešní vína jsou technicky mnohem perfektnější a čistší, než pondělní Pitigliano. Na úvodní fotce jsou ikonické pinie v zálivu Baratti. Není to už Bolgheri, ale jen o pár kilometrů.  Číst dál

Dvě toskánská vína z apelací, které skoro jistě neznáte

Úvodní fotka není ironická ilustrace titulku, nebo aspoň původně neměla být! V neděli odpoledne jsem to fotil v zálivu Baratti v Toskánsku malým kompaktem s desetinásobným přiblížením, konstrukci plavidla jsem na tu dálku pořádně neviděl. Až doma jsem rozluštil, že to je kanoe s dodatečnou přístavbou včetně stěžně a plachty. Možná krajan, kterému byla Lužnice malá? Ty dvě denominace v titulku jsou Montescudaio a Pitigliano.  Číst dál

Vino sfuso, sudovka

Úvodní panel mě uhranul při první návštěvě nejbližší vinotéky. Kromě klasických sudovek točených z třistalitrových nerezových tanků vinotéka nově nabízí i stáčené sekty. To není konec světa, to je v Itálii běžná věc. V roce 2017 jsem v benátské pizzerii k večeři vyzkoušel stáčené Prosecco, čtvrtlitrový džbánek stál asi 2E. Kupodivu to bylo docela dobré, přesněji řečeno to splňovalo představu o jednoduchém víně k jídlu a čvrtlitrový džbánek si zachoval správnou teplotu přesně po dobu konzumace.  Číst dál

Dvakrát Sorbaiano

První říjnový víkend bývá v toskánském Montescudaio svátek vína, Sagra del Vino Montescudaio. Letos jsem tam zajel v sobotu, bylo zamračeno a tak mám jen pár fotek (úvodní je ilustrační z pondělního plážování). Kromě jiných jsem projel celý sortiment vín Simona Settiho, což je vyjímka: vinař co není členem místního konsorcia. Disident. Je to jasný signál, že nejméně významná toskánská denominace nabývá velikosti :-) Setti je naturální vinař, všechno kvasí spontánně v betonu nebo v kameninových nádobách. Ochutnal jsem dvě oranžová, jedno „falešné rosé“ a čtyři červená a je to, jak už někdy základní naturální produkce bývá, všechno na jedno brdo. Hlavně červená vína si byla navzájem hodně podobná, přestože byla ze čtyř různých vinic a čtyř různých odrůd, vše lahvované separátně, ale podobná si jako vejce.  Číst dál

Dvakrát Vernaccia z vinařství Cappella Sant’Andrea

Na úvodní fotce je zářijová fronta na zmrzlinu na Piazza della Cisterna, San Gimignano. Už čtyřikrát jsem se s Flavií nebo Franceskem z Cappella Sant’Andrea potkal osobně, asi čtyřicetkrát jsem byl v San Gimignanu, ale nikdy jsem nebyl v jejich vinařství. Už jsem se tady o tom rozepisoval, takže jen krátce, nikdy jsem je nenašel. GPS mě vodila po kopcích kolem SanGi, ale ceduli nebo aspoň směrovku k vinařství jsem nikdy nespatřil. Abych se už neopakoval, tak jsem teď při korektuře textu rozklikl Google Maps a našel si to na Street View. Až v zimě bude ve vinařství klid, zkusím tam zajet. Flavia del Seta a Francesco Galgani jsou velcí sympaťáci, kromě révy chovají všelijaká zvířata, vína už dávno dělají organicky.  Číst dál

Dvě mladé Vernaccie ze San Gimignana

V pondělí jsem zajel do San Gimignana pro druhou část letošních vzorků vína. Snažím se průběžně sledovat nejlepší výrobce Vernaccie a letní sezóna mi to kazí. Jezdím do Toskánska přezimovat a na léto se vracím do Čech, protože místní ceny ubytování dramaticky stoupají. Když v květnu odjíždím, polovina těch prestižnějších nových vín se ještě neprodává, a když se v říjnu vracím, základní Vernaccie, které mě zajímají nejvíc, často už začínají sestupnou cestu. Nemusí to tak být vždycky, ale rozhodně je červenec a srpen pro Vernacciu nejlepší. Prostě jsem zajel do SanGi a ve vinotéce nakoupil pár lahví, které v květnu ještě nebyly k mání.  Číst dál

Dvakrát Fattoria Il Palagio, Castel San Gimignano

Fattoria Il Palagio bylo první vinařství, do kterého jsem kdy v Itálii zašel. Bylo to v květnu 2003 a když jsem se tam včera po čtyřech letech zase vrátil, bylo to s velkou dávkou nostalgie. Tu ještě podpořila mladičká slečna, která mě přivítala. Zeptala se, jestli jsem tam poprvé, řekl jsem že ne, že už jsem tam byl mnohokrát. Chtěl jsem říct, že když jsem tam byl poprvé, ještě nebyla na světě, ale hned mě napadlo, že by to bylo jen žoviálně buranské a ovládl jsem se. V Itálii se všichni chovají tak zdvořile a srdečně, že jim to nechci kazit.  Číst dál

Bentornato

Léto v Čechách končilo neslavně. Nic se nedařilo. Šílel jsem z nepovedené instalace plynového kotle. Přesně dva měsíce po instalaci, po pěti naléhavých reklamacích a třech opravách kotel přestal téct. Dva dny poté jsem se na všechno vykašlal a uprchl zpátky do Toskánska.

Co bylo už mě nezajímá
přišel čas rázně změnit klima
Oko snad ještě slzy prolévá
však v srdci – jaká úleva…
(Angiolo Poliziano)

Číst dál

Skeptický zářijový výběr z hroznů

Neflákám se, ale nepíšu. Nejde mi to. Snažím se během léta opravit pár věcí na baráku a na co sáhnu, to se obrátí v katastrofu. Výměna plynového kotle se zvrtla s něco nepochopitelného a strašného, soukromě mohu poradit tři firmy v okolí Prahy, od kterých NIKDY nekupovat plynový kotel. Výměna starého auta za nové neskončila podobně jen díky tomu, že jsem postupně odmítl šest nabídek a rezignoval na výměnu. Zdá se mi to, nebo je nová generace aut opravdu horší než ta předchozí? Se závistí hledím na jih a už bych dávno byl v Toskánsku, kdyby mi kondenzát z kotle netekl komínem do baráku a instalační firma mě neujišťovala, že to je v pohodě.  Číst dál

Vin Santo ze San Gimignana

Měl to být inovativní příspěvek, dvakrát toskánské Vin Santo od dvou různých výrobců. Samozřejmě chápu, že toskánské slaďáky nikoho nezajímají atd… ale vypadalo to jako vyjímečná příležitost. Nakonec z toho bude jen jedno Vin Santo. Druhá láhev (Vin Santo di Carmignano 2013, Fattoria Ambra) má sice poškozenou etiketu zrovna v místě, kde byla trojka (2013), ale těsně před otevřením jsem zjistil, že má i zadní etiketu a tam je trojka nepoškozená. Takže s trochou tolerance ji ještě můžu prodat nebo darovat, a otevření jsem odložil. Darování je ostatně osud všech toskánských slaďáků, co jsem dovezl. Bylo jich několik krabic od různých výrobců a všechny jsem rozdal, nikdo nikdy nic nekoupil. Můžeme se chlácholit, že za to může cena (350 ml lahvička typicky za 900 kaček), ale já bych si vsadil na neznalost.  Číst dál