Termín cesty vyšel trochu nešťastně, v Toskánsku se právě sbírají hrozny. Přesto jsem dostal na sobotní večer pozvání k degustaci ve vinařství Marchesi Ginori Lisci v Quercetu. Naposledy jsem tady byl před třema roky s francouzským enologem Kenem Lenzim. Dnes vinařství vede Ital Lorenzo Tardivo (na fotce). Byl jsem zvědavý, jak se po dvou letech pod novým šéfem vína změnila, a změnila se k lepšímu. Ne že by se vinařství nějak radikálně změnilo, Lorenzo v něm pracoval jako agronom a enolog už dříve, ale jak vyzrávají vinice nově vysazené v roce 1999, vína se každým rokem zřetelně zlepšují. Můžu to srovnávat od roku 2010 čili od ročníku 2005, a trend od robustnosti k jemnosti a rafinovanosti je patrný. Letos přibylo rosé ze Syrahu a celkově vína překvapila jemností a minerálním projevem. Prošli jsme s Lorenzem všechna vína v aktuální nabídce s odskoky do minulosti i do budoucnosti (Castello Ginori 2012 je už nalahvované, ale ještě se neprodává) a první dojem byl, že ročník 2012 bude podobně skvělý jako 2010. Podrobnější zápisek snad dám později.
Archiv pro měsíc: Září 2015
Mi chiamo Bicchiere
Konečně zase v Toskánsku! Oprašuju Italštinu a zjišťuju, co se změnilo a co zůstalo tak jak to znám z předchozích návštěv. Víc průběžně podle toho, jak se mi kde podaří připojit se k internetu. Dnes jen první objev.
Chianti Classico 2012 DOCG, Podere la Cappella
Nefiltrované a 14,5% alkoholu, hlásí zadní etiketa. Jednoduchá až supermarketová ambaláž, ale víno stálo 18 EUR ve vinotéce s celkově nadprůměrným sortimentem v toskánské Cecině. Nechal jsem si ho doporučit od majitele, otevřel hned po ubytování (na oslavu 1200 kilometrů za dvanáct hodin) a zajásal. Bylo senzační. Typická expresivní vůně, výrazně ovocná chuť s červeným ovocem, toskánskou vyzrálostí a horkem (v tomto případě spíš ovocná než vyprahlá :o) jemně kořenitým závěrem a příjemnými taniny. Taniny překvapily hodně, byly tam spíš jako průkaz odrůdy, nebránily pitelnosti a nevysušovaly chuť, prostě i s rezervou na to, že po dvanácti hodinách za volantem jsem nebyl ve formě, Classico od Capella bylo skvělé. Druhý večer ho piju trochu podchlazené, ale po paměti z prvního večera skleničkovských 91-92 bodů ve stobodovce.
Svaté smrže, Guide Hachett a nízkovoltové ryzlinky
Dnes to bude chvála vín s nízkým alkoholem, ale napřed malá odbočka. Čtvrteční večer bych měl správně otvírat Montagny Premier Cru Saint-Morrilles od Jean-Pierre Bertheneta, ale za chvíli vysvětlím, proč na ně nedošlo. Odpoledne přišla tisková zpráva od Francoise Bertheneta, že hned čtyři jejich vína ročníku 2013 se dostaly do nejznámější francouzské vinné ročenky Guide Hachette 2016 (včetně Montagny 1er Cru Vieilles Vignes, které někteří znáte z dubnových Komunitních bedýnek) a Saint-Morilles rovnou dostalo nejvyšší ocenění zvané Le Coup de Cœur. Myslím, že Saint-Morilles jsou už dávno vyprodané, ale jsem rád, že jsem byl rychlejší než Hachette! Číst dál
Dva Pinoty z alsaského Barru
Na fotce vinař Vincent Stoeffler z Barru. O alsaském vinařství Domaine Stoeffler jsem už psal stručně tady, takže můžu rovnou jít na poznámky z degustace dvou Pinotů, nerezového a barikového. Číst dál
Pozdní sběr s katzenthalským barikovaným Pinotem
Virtuální pan Sklenička dostal několik upozornění, že se od něj po cestě do Alsaska očekává alsaská bedýnka, ale jako jeho autor si nemůžu pomoct. Každoroční jev zvaný vendanges čili sklizeň hroznů prakticky okamžitě po alsaském výletu odvedl pozornost vinařů a objednávka v jednom z navštívených vinařství zůstala nesplněná. Od té doby už uběhly tři týdny, komunikace ustala a zdá se, že praktičtější bude se k tomu nevracet. Číst dál
3 největší omyly
Wine-spectatorský komentátor Matt Kramer si často hraje se symboly moderního věku. Někdy mě ty warholovské pop-artové ozvěny vadí, ale tentokrát mě dostal. Přečtěte si jeho 3 největší omyly o moderních vínech!
Nevhodné degustační sklo je pro mě jen symbol marného hifistického snažení a příprava ke druhému bodu. Příliš starostí o postup a málo o výsledek, tam je to už řečené naplno. A nečekejte, že k vám víno přijde samo se sloganem Revoluce nebude v televizi! Jak jsem založením spíš skeptik, tak jsem mu to tentokrát sežral všechno!
Biodynamický Sylvaner z Husserenu
Už i na soutěžích vína se prosazuje srovnávací metoda, kdy hodnotitelé posuzují několik vín najednou, aby je mohli mezi sebou porovnávat a líp najít špičky. Tak jsem si taky k nedopitým vzorkům Sylvánského z bergholtzského vinařství Dirler-Cadé otevřel Sylván od husserenských biodynamiků Kuentz-Bas. Číst dál
Dva Pinoty od alsaských Kuentz-Bas
Důvěřuj, ale prověřuj! platí i pro degustační poznámky. Určitě to znáte, že některé dojmy jaksi nedrží v čase a že víno, ze kterého jste byli nadšení při degustaci ve vinařství někdy chutná doma jinak. I proto jsem při návštěvě u alsaských biodynamiků Kuentz-Bas koupil krabici vzorků k domácímu ověřování. V Husserenu jsem byl nadšený, ale měl jsem za sebou sedm set kilometrů za volantem a degustaci ihned po příjezdu, to bych byl jistě nadšený i z obyčejnějších zážitků, než biodynamicky vyrobené Grand Cru. Číst dál
Horká vana a alsaský Sylván
Nejde o párování vína s oblíbenými činnostmi, ostatně si už dávno neberu víno do vany. Dnes o vínu z vyšší, terroirové řady bergholtzského vinařství Dirler-Cadé, Sylvaner Heisse Wanne 2012. A na začátku odbočím k obecnostem a dopovím jednu myšlenku z předchozího článku, o 98 položkách na ceníku vinařství Dirler-Cadé.
Dva alsaské Sylvány z Bergholtzu
Teď jsem spočítal, že ceník pro návštěvníky alsaského vinařství Dirler-Cadé čítá neuvěřitelných 98 položek. Jen Sylvanerů mají v prodeji šest, místo aktuálního ročníku 2013 (jojo, Dirler-Cadé neprodává zatím žádnou čtrnáctku) zvolil pan Dirler „klasický“ ročník 2012 a já si k tomu pro srovnání přikoupil i ročník 2009 a teplou vanu (čili Sylvaner Heisse Wanne 2012). Pojďte s panem Skleničkou na návštěvu do alsaského Bergholtzu… Číst dál
Překvapivý i úžasný Pinot
Irituje mě už tím, že na etiketě není „Pinot Blanc,“ ale jen „Pinot.“ Jinak s bio- i biodynamickým certifikátem, už dobrých sedmnáct let, jak mi v Bergholtzu zdůraznil Jean-Pierre Dirler. Bohužel jsem to pojal jako zážitkovou degustaci a nepsal si poznámky. Pan Dirler vína střídmě, ale zajímavě komentoval a teď by se mi poznámky hodily…
Číst dál
První dojmy z Alsaska
Byl jsem v Alsasku počtvrté (zastávky při cestách do Burgundska nepočítám), takže můžu něco srovnávat. Když jsem tady byl dva týdny v roce 2006, byl jsem přinejlepším nadějný začátečník, takže některá srovnání by nutně byla jen o mně a o tom, nakolik jsem se za ty roky změnil sám. Až bolestně jsem si to uvědomoval, když jsem teď přijel do Bergholtzu do vinařství Dirler-Cadé. To je v Alsasku absolutní špička, měl jsem o nich něco předem načteného a tak. Na místě jsem si vzpomněl, že jsem kolem projel už v roce 2003 a znova v roce 2006, zastavil jsem o pár metrů dál a dal degustaci v jiném nejmenovaném vinařství. To se mi nijak zvlášť nelíbilo, ale podobné první dojmy jsou prostě určující a zapíšou se hluboko. Zastavit o sto metrů dřív v Dirler-Cadé už v roce 2003, asi bych viděl Alsasko jinak… Číst dál