Už jsem o ní psal tady, první lahev jsem dostal v prosinci 2013, ještě se starou etiketou. Za to, že mi v úterý přijela domů zásilka biodynamické Pergolaie 2010, ještě dřív, než se o ní objevila byť jen zmínka na stránkách vinařství nebo jinde na webu, nejspíš může můj mnohaletý zájem a jeden paličský e-mail, který jsem poslal do vinařství v listopadu.     

Chtěl jsem ji už do zářijových bedýnek a taky do soutěže Prague Wine Trophy, kde zabodoval předchozí ročník. Dvakrát jsem musel skousnout odmítnutí (zatím není uvolněná do prodeje…), a když proběhl termín pro přihlášky do soutěže a na Cernilliho webu se objevila recenze na nová vína z Caiarossy, poslal jsem jim naštvanej e-mail. Když jsem stiskl ODESLAT, už jsem toho litoval. Uvědomil jsem si, že za moji nespokojenost může čerstvý rozchod s přítelkyní a že jsem protivnej na všechny strany. I na ty, co za nic nemůžou. Karanténa nutná!

Když mi druhý den přišel e-mail rovnou od ředitele Caiarossy, otvíral jsem ho s napětím. Ale výsledkem korespondence byla brzy potvrzená objednávka na nový ročník Pergolaie, hurá! Popravdě bych tehdejší přítelkyni býval nevyměnil za všechnu Pergolaiu ani za celou Caiarossu, ale možná mi rozchod nakonec přinesl aspoň něco dobrého? Karton Pergolaie 2010 je rozhodně něco, co vás dokáže smířit se stavem světa, jakkoliv nepříznivým. Nebo pro jistotu rovnou dva kartony:o)

Pergolaia 2010 IGT Toscana, Caiarossa

Především nová záklopka i etikety, byť se známými motivy etruských soch, jiná barevnost. Víno jsem večer po příjezdu přelil do karafy a zkouším ho porovnávat s únorovým zápiskem. Světlá granátová barva (opisuju z únorového textu), zřetelně nazrálá nahnědlá s oranžovými záblesky. Vůně je napřed hodně zavřená, ale po chvíli se objevuje náznakově kůže, jemný parfém i ovoce a koření. V chuti suché, plnější, s nečekaně jemnou kyselinou (na Sangiovese!). Stále nacházím závoj tříslovin, jen nejsou „nečekaně důrazné“ (únor), ale už rozpuštěné a hladké. Zpočátku v chuti dominovala zemitost, s provzdušněním a ohřátím se otvírá do ovocných chutí, do nazrálosti a navinulosti. 13,5% alkoholu, to není moc na Toskánsko. Směr vinařství zůstal stejný, tlumí tradiční ostří a robustnost Sangiovese ve prospěch francouzské jemnosti a elegance, tentokrát přistupuje navíc slušná plnost chuti.

Po té dlouhé cestě nemohlo být víno ještě v dobré kondici, ale nemohl jsem odolat. Kdo jste si oblíbili Pergolaiu 2009 nebo 2007 a chcete se zásobit na zimu, napište mi nebo si klikněte na Skleničkův sklep.