Ještě nedávno jsem ukazoval z auta návštěvám nejjižnější vinici mělnické vinařské oblasti, jen kilometr od našeho domu. Naposledy mě trochu mátlo, že při pohledu z auta vinici nevidím, jenže ona byla malá, snad 300 hlav, tak jsem to přešel.

Až na podzim jsem se pana doktora na vinici zeptal : kdepak, tu jsem už na jaře vyklučil! Dvakrát na jaře pomrzla, úroda žádná, nemělo to cenu. Pokývali jsme hlavama a pokrčili rameny, co naděláš? Včera jsem našel ve sklepě lahev, myslím, že mi ji přinesl darem při poslední návštěvě na jaře 2012. Takovej chudáček vobšlej, zaprášenej to je – lahev, ne dárce.

Mohla jsem volit mezi lepšími ženichy, říkávala prý manželka Vančurova plavčického mistra. Já jsem taky šel do sklepa pro něco portugalského a tuhle zaprášenou lahev jsem vzal, jen abych si ve sklepě udělal místo. Nalil jsem si první skleničku a ochutnával ji nad výlevkou, pro jistotu. Jenže Vavřineček byl i přes řádku roků výborný a na Portugalce už nedošlo.

Svatý Vavřinec 2006 samotok. Dnes to bude o vínu ze zaniklé vinice, a protože jsme na wine-blogu, tak napřed povinné cviky: slušně temná karmínově rudá barva, čirá, ale ne úplně jiskrná. Vůně je zpočátku nesmělá, uzavřená. Ovocná a svěží s tóny červeného ovoce, ale ne moc intenzivní. Chuť je jasně svěží, s jemnou kyselinou (jak se dělá MLF v pětadvacítce demižonu?), zřetelně do zralých švestek a s jemným pohlazením tříslovin a koření jako náznakem struktury. Docela husté a výrazné, skoro jistě nefiltrované a jaksi (příjemně) obyčejné, zemité. Spíš kratší dochuť, ale dokonale vyrovnané a vzácně dobře pitelné. Po chvíli se víno nadýchne a v jemné, tlumené dochuti jasně evokuje švestkový koláč – prostě mluví česky :o) Fixem popsaná lahev říká 12,6% alkoholu a samotok.

Dostal jsem víno i s výkladem, ale ten jsem dávno zapomněl. Předpokládám, že to byla malá šarže vyrobená ve skle tím starosvětským způsobem, jakým se dnes už víno asi ani nedělá. S kilem nebo dvěma řepného cukru (mělnický vavřineček sám bez pomoci 12,5% nedá), bez chemie a bez filtrace, bez síry i bez vylepšení přídavkem maďarského Merlotu, moldavského Kagoru nebo italského Montepulciana. Kdepak, pane doktore, takhle se dnes přece víno nedá dělat! Však mě nejvíc překvapilo, jak je po osmi letech Vavřinec svěží a dobrej.

Už jsem tady párkrát psal o současných vínech z Moravy, a když se furiantsky rozhodnu nějaké pochválit, hned mi někdo napíše, že etiketa kecá a víno vyrobil někdo jiný :o) Chtěl jsem skončit tím, že právě kvůli poctivě udělaným vínům, jako je tenhle vavřineček, bych domácí produkci nezatracoval, ale jak už stojí v úvodu… vinice je pryč a nové ročníky nebudou. Svatý Vavřinec!