Archiv pro měsíc: Říjen 2020

Šestileté staré keře z burgundského Montagny

Včera jsem se tady dojímal nad skvělou třináct let starou sladkou rulandou šedou z moravských Hrušek (od Richarda Tichého, to víno je vynikající i druhý den a bylo by hloupé nezmínit vinaře) a lákal na popis burgundské šardonky z roku 2014. Je to trochu reklama (právě už asi popáté nabízím malý komunitní dovoz Berthenetových vín z Montagny), ale ta dvě vína se nedají srovnávat. Moravská šedá byla dělaná v nerezu nebo jiné inertní nádobě a třináct roků jsem od ní nečekal. Berthenetovo Montagny je ze starých keřů a školené v barikových sudech, letitá zkušenost říká, že první roky nemá cenu je pít. Někdy byla dobrá tři roky po sklizni (horké ročníky), ale zrovna 2014 mě zlobila. Měl jsem jich dost odložených pro sebe, ale po každé ochutnávce jsem si na otevřenou krabici psal číslovkou další a další letopočty, protože mi výrazné třísloviny bránily v tom, abych z vína měl radost. Dokud je taninů víc než ovoce, tak to nemá cenu :-)   Pokračování textu

Rulandské šedé 2007 z Moravy a je super!

Všichni tady znáte ten pocit, když vytáhnete z chladničky deset let starou lahev, vezmete si čistou košili a pozvete kamaráda nebo dva, naleštíte sklenice. Potom lahev otevřete, nalijete do skleničky a ochutnáte. A je to zklamání. A je jedno, jestli je to korková vada, nebo je víno zoxidované, nebo třeba prošlo změnami teplot a je utahané a bez chuti, bez očekávaných typických projevů regionu a vinaře. Ještě víc než peníze je to zmařená citová investice. Existuje i opačný případ, kdy otvíráte lahev bez velkých očekávání a ona překvapí. Teď vynechám případy typu velké očekávání = velké zklamání a malé očekávání = příjemné překvapení. Mám na mysli ten vzácný případ, kdy jste před deseti lety koupili pěkné víno a spíš ho zapomněli ve sklepě. A za deset let zjistíte, že to bylo velké víno. Nebudeme si to kazit poznámkama, že takovou lahev po deseti letech obvykle míváme jen jednu, žejo… tak včera jsem ji otevřel. Malý pozůstatek pátých Skleničkovských bedýnek z roku 2012.  Pokračování textu

SKB 90, burgundské Chardonnay

Nové bedýnky, burgundské šardonky k domácímu lockdownování :-) Nejpopulárnější francouzská ročenka Guide Hachette vyhlásila Vinařem roku 2020 vinařství Domaine Jean-Pierre Berthenet z Montagny-les-Buxy (web). Je to dobrá reklama, ale poctivě dodám, že to bylo na základě kolekce vín z ročníku 2017. Píše se rok 2020 a Vinař roku stále platí, ale řeč bude o ročníku 2019. Ano, podobná ocenění jsou ošidná a mohou klamat :-)   Pokračování textu

Italská karanténa a Caiarossa

Jako loajální občan se připravuju na totální lockdown. Pracuju z domova a díky zásobám mi to nedělá velké potíže. Základem je mouka na špagety, rýže na risotto, houby a rajčata. Důležitá je zásoba salsiccie a parmezánu, radost mi dělají květináče s bazalkou v každém supermarketu. K francouzským filmům otvírám Beaujolais, ale italský týden v Lídlu od pondělí to jistí. Se zásobou italských vín ze Skleničkových bedýnek jsem připraven na karanténu.   Pokračování textu

Bubu čili burgundské bubliny

Ve čtvrtek ráno jsem zrušil cestovní plány na zbytek roku. Itálie oznámila, že s okamžitovou platností bude od Čechů požadovat negativní test na Covid-19, takže jsem hodil do koše poznámky k cestě do Itálie. Zrušil jsem i rezervaci ubytování v burgundském Givry, protože nemá cenu si balit na cestu, když se Francie a Německo asi brzy přidají. Velké nákupy potravin jsem jako loajální občan udělal už v srpnu, když Andrej veřejně vyhlásil, že žádné plošné opatrenia něbudú… čekání na páteční oznámení zmatečních vládních omezení jako předehře k totálnímu lockdownu ekonomiky jsem si krátil burgundským Crémantem od Bouthenetů.   Pokračování textu

Středeční Covid Night a degustace Cotes du Rhone

Pár vinných nadšenců se sešlo na soukromé degustaci jednoho malého dovozce vín, který si nejspíš ani nepřeje být jmenován. Nikdo nezpíval a počet osob sedících u stolu nepřekročil šest, ale díky současné vládní politice a komunikaci nikdo neví, co se ještě smí a co už ne, takže si detaily nechám pro sebe. Koštovalo se šestnáct červených z jižní Rhony.   Pokračování textu

Viognier 2018 z italské Umbrie

Před dvěma roky bych se určitě přimlouval za vypití do začátku zimy, ale shodou okolností mi pár lahví v ledničce zůstalo dodnes. Po měsíční nemoci a abstinenci se pomalu vracím k večerním degustacím. Začal jsem povinnou ochutnávkou nově přivezeného Carmignana z Fattoria Ambra a potom už šla bílá vína. Pár Erbesových ryzlinků (po těch se mi během nemoci stýskalo) a jednodušší bílá vína. Slovo jednodušší bych měl dát do uvozovek, protože dva francké Silvanery (Horst Sauer a Trockene Schmitts) přinesly velkou radost, a Sauerův 2019 Müller-Thurgau byl prostě skvělý. Dnes typické rozvláčné poznámky o umbrijském Viognieru.   Pokračování textu