Po nedávné chvále Morellina z vinařství Podere 414 tady jsem se otočil do čečinského COOPu a ulovil Badilante 2021 ze stejného vinařství. První zádrhel byl přeložit název. Google Translator nabízí jako převod Lopatáře, mně se víc líbí Kopáč. Název má odkazovat k dělníkům, kteří kultivovali panenské vinice Maremmy, viz obrázek. Číst dál
Ve středu jsem si udělal výlet do blízkého Lajatica a Teatro del Silencio. Přivezl jsem asi 150 fotek, takže se nabízelo udělat dnes fotoseriál. Dám jen dvě fotky, protože jsem dával fotoseriály z Teatro del Silencio už dvakrát a ve středu napočítal jen dvě nové sochy. Moje oblíbené abstraktní kovové plastiky párů, které si navzájem dělají radost, zůstaly na místě, jen trochu rezivějí. Změnila se dominanta divadla a samozřejmě se podle ročních dob a počasí mění celá krajina do které je Divadlo Ticha zasazené. Číst dál
Hned na začátku prozradím dva kritické body, 14,5% alkoholu a barikové sudy. Včera jsem vychválil Pinot Nero s 12,5% za nízký alkohol, takže mám důvod k opatrnosti. Zrovna tak jsem chválil základní nerezové Chianti CS 2020 za lehký projev a příjemnou pitelnost, a Vertunno se očividně umisťuje někam jinam, na opačný konec stupnice. Ale je to nejspíš tak, že vinařství záměrně rozdělilo hrozny a vyrobilo dvě vína s odlišným projevem. Číst dál
Dnes se naučíme nové italské slovíčko: Terremoto! Už od středečního rána se na Facebooku objevovaly zprávy o zemětřesení v San Gimignanu, nakonec to vypadá na 4,2 stupně Richterovy stupnice s centrem u blízkého Poggibonsi. Tak hezkou dovolenou všem! 4,2 stupně není úplná tragédie, ale… střední Itálie zažívá otřesy často, Amatrice není zas tak daleko a jako notorický hledač nemovitostí mohu dosvěčit, že nedávná historie zemětřesení v některých regionech výrazně ovlivňuje ceny nemovitostí. Číst dál
Léto je tady, říká teploměr. K moři se nechystám, zatím se musím spokojit s víny z teplých krajin. Kdo už máte domluvené dva týdny v San Gimignanu, klidně tenhle článek přeskočte. Pro všechny ostatní je tu nová bedýnka. Vernaccii di San Gimignano od Panizzi jsem přivezl už dvakrát a vždycky s tím byly termínové problémy: střední třídu čili Vigna Santa Margherita 2022 začne Panizzi prodávat až v červenci, jenže v minulých letech tou dobou už měli vyprodanou základní Vernaccii. Letos jsem domluvil, že mi nechají Santa Margheritu už v červnu. Buď to vyjde, nebo mi nakonec pošlou předchozí ročník. Každopádně chci ještě před začátkem prázdnin přivézt jejich Vernaccii. A Pinot Nero. Číst dál
Už jsem se tady párkrát zmiňoval, že moje sympatie k barikovým sudům s věkem mizí a že dávám přednost lehčím vínům. Stobodovka OIV neboduje parametr „pitelnost,“ a tak se při bodovém hodnocení víc prosazují strukturovaná barikovaná vína (a občas na to můžeme bezmocně žbrblat). Ale možná to žbrblání není úplně bezmocné, protože časy se mění a s trochou dobré vůle se dají najít první vlaštovky změny (nebo bílé holubice naděje, kdybych chtěl bejt patetickej :-) Číst dál
Úvodem dvě dobré zprávy: Vino Nobile 2020 je už teď dobře pitelné (to neznamená, že se nebude zlepšovat, ale když jsem otevřel lahev tři hodiny po vyložení palety, neshledal jsem žádné překážky) a je výrazně lepší, než Rosso 2022. Sice jsem psal, že Rosso z Gracciana je docela dospělé víno a tak, ale v přímém srovnání je rozdíl jasný: za mě je Vino Nobile velké víno. Před rokem jsem musel nakoupit větší než obvyklou zásobu vín z Gracciana na sklad a rozhodl se pro Vino Nobile. Díky tomu se z něho stalo moje domácí víno neboli vino de la casa. Bylo vždy poruce a nebál jsem se ho otvírat, a na kvalitu (i kvantitu!) se snadno zvyká. Ročník 2019 byl zpočátku trochu moc kořenitý, drsný a živý a až teď na jaře začal být přístupnější (možná v tom hrálo roli to, že jsem si na něj zvykl). Ročník 2020 lahvovali v prosinci 22 a na konci května se jeví elegantnější a přístupnější, než devatenáctka před rokem. Může to znamenat kratší vývoj dvacítky, ale devatenáctka je už vyprodaná a tak mě její dlouhověkost nemusí zajímat. Číst dál
Na etiketě Rosato 2014 je ještě 13,5% alkoholu, v poznámkách mám Rosato 2018 s 12,5% alkoholu. Ve skutečnosti nejsou toskánská rosé se 14% alkoholu žádnou vyjímkou a rovnou dodám, že mě nebaví. Do aktuální toskánské bedýnky jsem rosé zařadil jen kvůli pestrosti a zbyla na mě jediná lahev. Byla to chyba, ale kdo mohl tušit, že Giuseppe Rigoli udělá lehké rosé s 11,5% alkoholu? Číst dál
Čtvrteční dlouhé čekání na náklaďák se zásilkou vín mi vynahradily první zprávy, přišel jsem o stresy spojené se sledováním hokeje. První prohlídka odhalila nevídanou věc, letošné rosé ze Sangiovese čili Rosato di Toscana má pouhých 11,5% alkoholu. Jsem zvědavý, ale první den otvírám základní Rosso di Montepulciano. Obvykle do něj jdou hrozny z mladých vinic, které se ještě nekvalifikují na Vino Nobile. V roce 2015 pro mě bylo Rosso rozhodující při úvahách o dovozu, po degustaci asi desítky vinařství jsem usoudil, že Rosso z Gracciana je nejlepší nebo alespoň nejlíp pitelné a nejvíc se blíží úrovni Vino Nobile. Přesto jsou kvalitativní (i cenové) úrovně poměrně jasně dané a kdo z účastníků aktuální toskánské bedýnky si otevře současně trojici Rosso – Vino Nobile – Riserva, ten dostane jasný příklad toho, co jsem tady nedávno psal o tom, že v celé Evropě už vinaři jasně definují kvalitu ve třech krocích. Číst dál
Před rokem jsem vyhlašoval bedýnku z Gracciana / Montepulciana 28. února, čtyři dny po ruském vpádu na Ukrajinu. Pokud jde o obchody, dopadlo to špatně, protože se přihlásila necelá třetina obvyklých účastníků. Ruská válka proti Západu rozkolísala trhy i měnové kurzy a znejistila kdekoho. Pokud jde o víno, dopadlo to skvěle. Risknul jsem to a víno přivezl s minimálními objednávkami a s tím, že přinejhorším všechno vypiju sám. To se úplně nesplnilo, během roku se o Vino Nobile přihlásila spousta dalších zájemců. Na druhou stranu jsem „navíc“ objednal většinou střední třídu čili Vino Nobile di Montepulciano 2019 a moje životní úroveň výrazně stoupla. Kdykoliv jsem dostal chuť na červené a nebyl si jistý, co vybrat, vzal jsem Vino Nobile. Číst dál
Jak řekli, tak udělali: posledně jsem doporučoval kupovat Chianti Classico od San Giorgio a Lapi po krabicích a už mám krabici doma. Dal jsem si poradit a přikoupil na zkoušku lahev cru Bandecca. Degustaci jsem začal kontrolou základního Chianti Classico 2019. Měl jsem v paměti, že jsem ho v pondělí vychválil za strohou a střídmou eleganci. Dnes už mi tak strohé nepřipadalo, hlavně kořenitý závěr byl epresivnější a „správně tradiční,“ jak si Chianti Classico představujete. Takže jsem napřed usoudil, že jsem dostal nový ročník s trochu zralejším projevem, ale chyba na chybu. Byl to stejný ročník, jen jsem asi lahev otvíral při vyšší teplotě. Nebudu psát žádné korekce k původnímu popisu, stále je to lehčí a míň epresivní než ta nejvíc oceňovaná Chianti Classico, ale taky se mi stále moc líbí. Číst dál
