Léto v Čechách končilo neslavně. Nic se nedařilo. Šílel jsem z nepovedené instalace plynového kotle. Přesně dva měsíce po instalaci, po pěti naléhavých reklamacích a třech opravách kotel přestal téct. Dva dny poté jsem se na všechno vykašlal a uprchl zpátky do Toskánska.
Co bylo už mě nezajímá
přišel čas rázně změnit klima
Oko snad ještě slzy prolévá
však v srdci – jaká úleva…
(Angiolo Poliziano)
Neflákám se, ale nepíšu. Nejde mi to. Snažím se během léta opravit pár věcí na baráku a na co sáhnu, to se obrátí v katastrofu. Výměna plynového kotle se zvrtla s něco nepochopitelného a strašného, soukromě mohu poradit tři firmy v okolí Prahy, od kterých NIKDY nekupovat plynový kotel. Výměna starého auta za nové neskončila podobně jen díky tomu, že jsem postupně odmítl šest nabídek a rezignoval na výměnu. Zdá se mi to, nebo je nová generace aut opravdu horší než ta předchozí? Se závistí hledím na jih a už bych dávno byl v Toskánsku, kdyby mi kondenzát z kotle netekl komínem do baráku a instalační firma mě neujišťovala, že to je v pohodě. Číst dál
Srpen a vedro, okurková sezóna, neprodává se víno, nečtou se blogy a tak se ani nepíšou. Úvodem ilustrační fotka od facebookového přítele Enrika. Připomíná mi italský svátek Ferragosto, který byl minulý pátek. Už jsem tady o něm psal, tak se nebudu opakovat. Většinu z vás by současná italská vedra nelákala, ale Ferragosto mimo jiné přináší i Palio, koňské dostihy na hlavním sienském náměstí… a fotka z mého oblíbeného baru v toskánských Macanticích, kde na velkoplošné obrazovce místní fotbaloví fanoušci sledují Palio, mě rozesmutnila. Ještě je co pít, ve sklepě mám dost krabic toskánských vín, ale už stříhám metr. Číst dál
Do vedra raději otvírám vína s nižším alkoholem, ale už dva týdny přemýšlím o vynikajícím Chianti Colli Senesi 2022 od Panizzi se 14,5% alkoholu. Spočítal jsem si, že přídavek 60 mililitrů vody srazí alkohol asi o procento. Bál jsem se, že až naředím víno vodou, pukne zem a vzplane nebe, ale nic se nestalo :-) Výsledek není lepší než původní víno, ale má znatelně míň alkoholu a to je hlavní. Není zač! Číst dál
Dnes to bude zcela neambiciózní příspěvek ve stylu „ještě jsem naživu.“ Ve čtvrtek jsem vyhlásil nové francké bedýnky Horsta Sauera. V pátek přišlo tolik objednávek, že bylo jasné, že bedýnka bude. Za celý víkend potom už jenom jedna. Bedýnka bude, ale hraje se o to, kolik vína přivezu. Čím víc, tím líp, takže stručně, objednávejte! Taky jsem letos pro samé špagety a ragú neměl chřest. Až poslední víkend chřestové sezóny jsem zajel do Hostína pro čerstvý. V sobotu bylo pečené kachní prso a vařený chřest s parmezánem. Žádný veltlín ani ryzlink, víno jde za masem: Ghemme Ai Livelli 2019 od Mazzoniho. Není to ideální snoubení, jen improvizace. Ai Livelli mi Tiziano otevřel, když jsem u něj byl letos v březnu poprvé a byl jsem nadšený. Dostal jsem k nákupu lahev jako dárek, kachní prsa byla jen záminka pro otevření speciální lahve. Číst dál
Už týden jsem z Itálie zpátky v Čechách. Odvykám si od plážování, tedy pravidelných procházek u moře, chybí mi usměvavé prodavačky a prodavači, chybí mi slunce a cypřiše. Místo toho postupně sekám zahradu, uklízím domácí nepořádek a chodím po doktorech. Nestěžuju si, ale už se těším, až budu v říjnu říkat, že jsem zpátky doma v Toskánsku. Číst dál
Plánoval jsem, že se poslední dny v Toskánsku budu zabývat jen úklidem a balením, ale dva dny před odjezdem jsem náhodou našel Vermentino 2024 od Montepescini. To si už asi nepamatujete, je to třicetihektarové vinařství v sienských kopcích (Murlo) s německou spolumajitelkou, která mě v březnu 2024 pozvala na návštěvu. Z degustace vín mě víc bavila základní řada než jejich prestižní kusy, ale při pohledu na lahev jsem si okamžitě vzpomněl, jak mě tehdy mrzelo, že už nebyla ani lahev Vermentina. Letos jsem našel lahev v sámošce, zřejmě se opakuje stejný scénář jako před rokem a vinařství prodalo všechna nenasmlouvaná vína řetězcům. Číst dál
Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.
Číst dál
(Na úvodní fotce květ citroníku, protože později v textu o tom padne zmínka. Je to jako ve filmu, upozornění na to, jaké bude vyřešení zápletky a k čemu děj směřuje :-) Tady v Itálii běží čas rychleji. Alespoň podle nového úlovku ze supermarketu, Greco di Tufo DOCG 2024 z vinařství Mastroberardino. Myslel jsem si, že mám už druhý nebo třetí ročník, ale zagůgloval jsem vlastní blog a našel poznámky o Greco 2021. Bez ohledu na to, že moje oblíbená vinařská ročenka dává vinařství nejvyšší možný rating (***), základní vína jsou běžně k dostání ve dvou místních největších supermarketových řetězcích, což je věc, kterou si v Itálii pochvaluju. Díky místní nabídce jsem vyzkoušel i konkurenční vinařství Feudi di San Gregorio a taky pěkný. Italský jih mě od roku 2022 začíná lákat… Číst dál
Toskánské Velikonoce byly pod mrakem, ale hned po Velikonocích se konečně vyčasilo. Jaro se tady ohlašuje mnoha příznaky a projevy, některé jsou pro cizince ze studeného českého království matoucí – třeba sousedova třešeň kvetla v půlce února. Jedním z příznaků jara je, že paďouři jedou do San Quirico d’Orcia a fotí cypřiše. Ve středu nás tam bylo spousta, fotky dám někdy příště :-) Ale definitivní a vědecky přesvědčivý důkaz jara je, že rozkvete Ginestra (úvodní fotka, někde u Pienzy). To jsou ty dvoumetrové keře se žlutými květy, budou svítit podél silnic celé léto. Číst dál
Užívám si v Itálii špatného počasí a velikonočních slev, v tomto případě seriózně vypadající bubliny za necelých 9 EURO. Pokud jde o balení, etikety, prostě prezentaci, zatím se mi zdá italský design a kvalita v souladu. Nejen že seriózní vína jsou odpovídajícím způsobem zabalená, ale když někde objevím nápadně blbou nebo odfláknutou etiketu, bývá u toho cenovka 2,90 EURO. Úvodní fotka je z pátečního plážování, kontext dodám za chvíli v článku.
Číst dál
Koutek nářků a stížností. Cestou do Itálie jsem zastavil na německé benzince. Jedno EURO za toalety jsem zaplatil, ale 3,60 za základní espresso jsem nedal a jel dál. Na první pumpě za Brennerem byly toalety zadara a kafe za 1,60. Kdyby Italové začali ještě dělat ryzlinky a sylvány na německé úrovni (to je jako na Mosele nebo ve Frankách), tak bych Německo… ále nic. Číst dál