Dvě vína střední třídy z katalánského vinařství Celler de Capçanes. Původně jsem si chtěl odpočinout od vysokých alkoholů a těžších kořenitých vín. Ve středu večer jsem otvíral dvě mladá vína ročníku 2017, ale nakonec se mi o nich nechtělo psát. Beaujolais 2017 bylo slušné, ale trochu mladistvě divoké, a svatomartinský Vavřinec s 13% alkoholu a přeextrahovanou antracitovou barvou jsem asi nepochopil. Chtěl jsem to vylepšit katalánským Pinotem Noir 2013, ale tím jsem to pokazil úplně. Není nad severské Pinoty od Mercurey výš, ale dám mu druhou šanci zítra.   

Costers del Gravet 2014, Montsant D.O., Celler de Capçanes
Jestli mi něco na vínech z Capçanes kazí náladu (kromě už zmiňovaného vyššího alkoholu), tak je to pestrost lahví. Mění se od robustní burgundské lahve přes klasické bordeaux až po extrémně štíhlé, protáhlé bordeauxské tvary. Costers je ten případ, taková píšťala. Stylizovaná „ručně psaná“ etiketa, ale náplň už je v pořádku.

Je to směs tří odrůd, Grenache (60%), Cabernet Sauvignon (25%) a Samsó čili Carrignan (15%). Grenache a Carrignan z vinic více než 40 let starých, Cabernet Sauvignon z výsadeb 15-25 let starých, různá podloží. Costers znamená svahy. Vinice jsou na severovýchodních svazích a žulových terasách, takže réva je vystavená slunci dopoledne, ale skrytá ve stínu po páté odpoledne. To má za následek nižší noční teploty, vyšší kyseliny, delší vyzrávání hroznů a pozdější sklizeň. Taky lepší strukturu a vyzrálost tříslovin. Sklízí se o dva týdny později než na opačné, slunné straně údolí. Jo a vinice jsou vysazené na hlavu, jen Cabernet Sauvignon je na drátěnce.

Spontánní kvašení (bez přidání selektovaných kvasinek) při řízené teplotě, všechny odrůdy kvasí odděleně v tancích a vyzrávají rok v barikových sudech.  Asi tři týdny macerace slupek. Bez číření, lahvované s lehkou filtrací. 14,5% alkoholu.

Ve skleničce světlejší rudofialová barva, na nose ještě hodně mladého barikového sudu, hodně zralé ovoce a glycerinové aroma. Je to docela elegantní, ale taky hodně parfémové až umělé. V chuti středně plné s odbouranou kyselinou jablečnou, zralé červené ovoce, svěží projev. Středně tělnaté s výrazným kořeněným závěrem – hřebíček, skořice, kmín a spousta dalších aromat, která nedokážu rozlišit. Teplé, s pěkným ovocným projevem, glycerinem a skutečně vyzrálými jemnými taniny (viz výše). Bodové hodnocení raději nebudu psát, protože se Španělskem po deseti letech blogu teprve začínám. Ale jestli taky se Španělskem začínáte, Costers del Gravet je slušný začátek. (Dvě krajinky v tomto příspěvku jsou fotky vinařství Celler de Capçanes. Mám dojem, že ty fotky sluncem rozpálené krajiny a červených kovových půd hodně napovídají. Bez nich by bylo pochopení místních vín mnohem těžší.)

Znovu to napíšu: druhý den je víno jasně lepší. První den mě trochu otravovala přemíra podnětů, nabušenost. Spousta koření, nápadný glycerin a vyšší alkohol. Druhý den je víno mnohem klidnější a víc srovnané. Kdo má rád robustní vína s vyšším alkoholem, měl by vypít první den. My ostatní máme karafy a celý druhý den :-) Středomořský charakter, zralost a kořenitost trvají i druhý den, ale už to není tak vtíravé. Ale to není nic překvapivého, že dobrému vínu čas prospívá.

Vall del Calàs 2014, Montsant D.O., Celler de Capçanes
Další červené se 14,5% alkoholu a bio-certifikátem. Podle technického listu směs 50% Merlotu, 35% Garnacha a 15% Tempranillo. Nízké výnosy kolem 1 kg na keř. Spontánní kvašení s řízenou teplotou, všechny odrůdy separátně. 2-4 týdny macerace slupek, následně 12 měsíců ve francouzských barikových sudech (nových až dvakrát použitých), po závěrečném smíchání ještě 6 měsíců v tanku. Různá podloží, různě staré vinice. Podle poznámek z vinařství „Merlot dozrává v Capçanes jako poslední ze všech odrůd. Sklízí se poslední dva říjnové týdny. To mu dává téměř maskulinní projev a seriozní strukturu taninů.“ Téměř mě to odradilo, protože jsem měl chuť na něco jemnějšího, určitě ne žádnou rytírnu. Ale dopadlo to dobře.

Ve skleničce středně plná tmavorudá barva s nahnědlým odstínem. Na nose příjemně ovocné, zralé třešně, lehkost ale i zralost, jemné koření (hlavně vanilka), tentokrát příjemně tlumené a od počátku harmonické. V chuti středně plné (lehčí než bylo očekávání), zrale ovocné s příjemnou kyselinou a komplexním projevem, umírněné a pěkně sladěné koření v závěru. Stejně jako u předchozího vína glycerinová nasládlost, ale první dojem je lehčí, tlumenější a harmoničtější (nebo si už na vyšší alkohol a španělské koření zvykám?). Lehčí projev dává víc prostoru minerálnímu závěru. Nic světoborného, pěkná střední třída. Tak se mi to líbí :-)