Týden v Čechách po dvou měsících v Toskánsku byl problematický. Přijel jsem domů a překvapilo mě, jak rychle zmizí některé automatismy. Procházel jsem dům, otvírám dveře a po paměti sáhnu za dveře rozsvítit světlo, ale vypínač tam není. Nevyrostl jsem, nezmenšil jsem se, ale zřejmě už po paměti automaticky sahám tam, kde je vypínač v Itálii. Není to poprvé, co jsem byl dva měsíce jinde, ale nikdy dřív se mi to nestalo.
V říjnu a v listopadu mě překvapovalo, jak málo se v Čechách bloguje o víně. Potom jsem za týden v Čechách nenapsal nic. Něco se dá svést na únavu z cesty a pracovní zátěž (přivezl jsem toskánské bedýnky, balil, rozvážel a rozesílal víno), ale větší podíl na tom má stres a zima. Připadal jsem si unavený a bez nápadů, vína jsem pil a nenapsal nic. Po návratu do Itálie se cítím líp. Florencie mě přivítala modrou oblohou a pálícím sluncem, mořský vzduch mi okamžitě zlepšil dýchání i spánek. Když jsem se po třech dnech vydal na výlet do Volterry, byla modrá obloha čili azzurro, odpoledne patnáct stupňů, radost žít! Hned jsem cítil chuť sepsat něco na blog… nechte Prahu a střední Čechy Eskymákům!
Místní kamarádce jsem přivezl nákup z Čech, mák a povidla, a dostal za to lahev sicilského červeného. První dojem z etikety byl pochmurný (=supermarketová lahev), ale je to Nerello Mascalese, aktuálně populární sicilská odrůda, kterou často nevídám, takže jsem nakonec lahev vděčně vzal.
Nerello Mascalese IGT Terre Siciliane, Fattoria Buon Amore
Fattoria Buon Amore je nejspíš privátní značka oblíbeného diskontního řetězce D-Più, na etiketě dokonce ani není uvedený ročník. Když vezmu v potaz své původní nejhorší očekávání, tak víno je nakonec docela dobré nebo přinejmenším slušné. Temně rudá barva s výrazným fialovým odstínem, na nose třešně, višně a sud. V chuti to sice není žádný ohňostroj, ale je to velmi dobře vyvážené, s dobrou kyselinou, třešňovovišňové, středně plné, koncentrované, s pěknými a spíš měkkými taniny v závěru. Je to jednoduché, ale téměř dokonale složené, harmonické. 13,5% alkoholu.
Chardonnay 2024 Alto Adige DOC, Elena Walch
Ve volterském COOPu mají zajímavý výběr vín, který se často odlišuje od nabídky okolních poboček, a to včetně nízkých cen. Asi šest jihotyrolských vín bylo zlevněných, že jsem si po roce vybral zase zrovna šardonku od Eleny Walch, jsem zjistil až doma. Ale před rokem to byl ročník 2023, takže můžu psát nové poznámky. Jinak Elena Walch je považovaná za špičkového výrobce (***), má 65 hektarů vinic a roční produkci přes půl milionu lahví. Založila v roce 1988 Elena, dnes podnik vedou její dcery. Daniele Cernilli píše, že specialitou vinařství je Tramín. Suchým Tramínům se obvykle vyhýbám, tak to sem opisuju, abych se příště v COOPu pochlapil a vzal Tramín.
Chardonnay je (samozřejmě :-)) ve stylizované burgundské lahvi a s uzávěrem z korkové drti. Ve skleničce je bledá slámově žlutá barva, na nose středně intenzivní ovocná vůně, krásně čistá a proměnlivá s teplotou, od jablek až po tropické ovoce. V chuti je šardonka úplně suchá (aspoň pocitově, zároveň je středně plná, což by mohlo znamenat pár gramů zbytkového cukru), hodně ovocná, jablíčková a zároveň příjemně kořenitá. Výborná kyselina a ovocný projev ukazuje na dokonalou zralost hroznů, není ani trochu přezrálé, projevem hodně ovocné a spíš na kyselině, ale s důrazným alkoholem (13%). Podle degustace je to jasně nerezovka kvašená s chlazením, podle kořenitého projevu s krátkou macerací slupek (to hádám). Je to samozřejmě úplně jiné než burgundské šardonky, je to osobité a asi by se dalo naslepo tipovat Tyrolsko, protože to má hodně ovocný a severní projev. Taky dokonalou čistotu, je to velká radost a bezvadná ukázka toho, jak může vypadat základní víno špičkového vinařství.