Život není peříčko! Pod stromečkem byl Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, a abych nepřišel o (nezaslouženou) dobrou pověst náročného čtenáře, rozhodl jsem se knihu dočíst i poté, co jsem s vypětím všech sil přečetl první tři díly ze sedmi. Byl to boj o každou stránku a úlevu přinesla až závěrečná selanka, kdy hrdinové očividně spěli ke smrti. Dočetl jsem jen díky pověsti knihy jako Velkého Románu o okupaci 1968. Nechci si hrát na Paliva, ale otravují mě knihy, které v každé kapitole napřed vytyčí tézi, poučení, a potom k ní doplní příběh tak, aby tézi potvrzoval. Duše má povahu příběhu (nikoli teze) a já jsem vyrostl na knihách Škvoreckého. Jeho popisy české reality ve Lvíčeti a Miráklu můžu číst pořád dokola, protože mi svoji tézi nevnucují, zůstává nevyslovená, a každý čtenář si z četby může odnést jiné poučení (kdyby tedy poučení bylo to, co čtenář hledá). A navíc miluju vyprávění a dobré vypravěče jako je Škvorecký. Es muss sein!   Číst dál →