Maďarština bývala pro Čechy zdrojem pubertálních vtipů, podobně dnes luštím etikety maďarských vín. Olaszrizling je poměrně jednoduchá zkomolenina Vlašského ryzlinku, ale tím asi podobnost maďarštiny s ostatními evropskými jazyky končí (kamarádka kdysi říkala, že jediné slovo, které zní stejně v češtině i maďarštině je makový koláč). Scifista by mohl přeložit Fekete Pince jako Temný sklep, ale doslovně to je Vinařství Černý a správně Vinařství Fekete. (Některé věci není třeba gůglovat, když znáte v každém jazyce několik zásadních kleteb a nadávek. Já jsem se na vojně naučil fekete ördög, takže brnkačka.) Zvláštní požehnání  je, že Maďaři nevymysleli vlastní číslovky, používají standardní arabské číslice. Ročník 2012.  

Profesionální překladatelé někdy píší o tom, že chyby v překladu dokáže rozeznat jen profesionální překladatel (podobně jako někteří vinaři říkávali, že víno může hodnotit jen vinař). Argumentují vším možným včetně slovesných vidů, což je věc, které nikdo na světě nerozumí kromě překladatelů a vrcholových sportovců (viz slavná sportovní mantra My se budeme soustředit sami na sebe). Jako amatér v tom mám jasno i bez překladatelů: když si v některých detektivkách Rexe Stouta Nero Wolfe a Archie Goodwin vykají a v jiných tykají, někde se stala chyba. Profesionální překladatel by mohl argumentovat, že anglické you are se může přeložit tykáním i vykáním, ale mně je to jasné – ještě že to autor nepsal finsky nebo maďarsky! V angličtině si to přečtu sám. Některé jemnosti přeskočím, například barvu polobotek a materiál knoflíků na vestě zavražděného na straně 48, ale že to šampaňské otrávila paní Robilotti, to je nakonec jasné. Nemusíte být profesionální překladatel nebo vinař, abyste poznali, co je důležité a co není.

Olaszrizling 2012, Somlói, Fekete Pince
Na etiketě je toho víc, ale špatně se to luští. Tak především Aranyhegy-dülö je tři a půl hektarová vinice Aranyhegu, místní cru. Zřejmě poslední ročník, který sám nalahvoval devadesátiletý pan Fekete, než odešel do důchodu a předal vedení vinařství následovníkům. Ve skleničce přímo svítí sytá citronově žlutá barva, intenzivní a čirá. Ve vůni jsou vyzrálá herbální aromata až do podzimního listí, minerální a náznakem i chemické vůně (barvy a laky). V chuti nazrálé, suché, s dobrou kyselinou a zralými herbálními chutěmi, intenzivní mineralitou a celkově vyšší koncentrací. Zadní etiketa mluví o typických aromatech odrůdy, ale já tam cítím víc vinici než odrůdu – ze svěžesti mladého vlašáku zbyla jen pěkná kyselina, odrůdové znaky nazrály, ale vinice a její minerální projevy vystupují do popředí. Štěrkové kamení a živičné chutě v jemně ušlechtilém provedení. 13,5% alkoholu je na vlašák hodně, ale už o kousek výš jsem napsal, že dává větší smysl se na víno dívat jako na obraz vinice než odrůdy. Takže celkový projev je harmonický, strohý, alkohol zakomponovaný a neruší. Pokud jde o archivaci, pro mě je víno zralé až až a obávám se, že  s další archivací už bude ztrácet svěžest. Ale já určitě nejsem expert na vlašáky, Somló jsem nikdy neviděl a zrovna otázku pít víno mladé nebo staré? si řeší každý z nás po svém :-) Za sebe jen dopovím, že je to výborný a zajímavý vlašák s výrazným minerálním projevem.