Úvodní fotka není ironická ilustrace titulku, nebo aspoň původně neměla být! V neděli odpoledne jsem to fotil v zálivu Baratti v Toskánsku malým kompaktem s desetinásobným přiblížením, konstrukci plavidla jsem na tu dálku pořádně neviděl. Až doma jsem rozluštil, že to je kanoe s dodatečnou přístavbou včetně stěžně a plachty. Možná krajan, kterému byla Lužnice malá? Ty dvě denominace v titulku jsou Montescudaio a Pitigliano. Číst dál
Úvodní panel mě uhranul při první návštěvě nejbližší vinotéky. Kromě klasických sudovek točených z třistalitrových nerezových tanků vinotéka nově nabízí i stáčené sekty. To není konec světa, to je v Itálii běžná věc. V roce 2017 jsem v benátské pizzerii k večeři vyzkoušel stáčené Prosecco, čtvrtlitrový džbánek stál asi 2E. Kupodivu to bylo docela dobré, přesněji řečeno to splňovalo představu o jednoduchém víně k jídlu a čvrtlitrový džbánek si zachoval správnou teplotu přesně po dobu konzumace. Číst dál
První říjnový víkend bývá v toskánském Montescudaio svátek vína, Sagra del Vino Montescudaio. Letos jsem tam zajel v sobotu, bylo zamračeno a tak mám jen pár fotek (úvodní je ilustrační z pondělního plážování). Kromě jiných jsem projel celý sortiment vín Simona Settiho, což je vyjímka: vinař co není členem místního konsorcia. Disident. Je to jasný signál, že nejméně významná toskánská denominace nabývá velikosti :-) Setti je naturální vinař, všechno kvasí spontánně v betonu nebo v kameninových nádobách. Ochutnal jsem dvě oranžová, jedno „falešné rosé“ a čtyři červená a je to, jak už někdy základní naturální produkce bývá, všechno na jedno brdo. Hlavně červená vína si byla navzájem hodně podobná, přestože byla ze čtyř různých vinic a čtyř různých odrůd, vše lahvované separátně, ale podobná si jako vejce. Číst dál
V pondělí jsem zajel do San Gimignana pro druhou část letošních vzorků vína. Snažím se průběžně sledovat nejlepší výrobce Vernaccie a letní sezóna mi to kazí. Jezdím do Toskánska přezimovat a na léto se vracím do Čech, protože místní ceny ubytování dramaticky stoupají. Když v květnu odjíždím, polovina těch prestižnějších nových vín se ještě neprodává, a když se v říjnu vracím, základní Vernaccie, které mě zajímají nejvíc, často už začínají sestupnou cestu. Nemusí to tak být vždycky, ale rozhodně je červenec a srpen pro Vernacciu nejlepší. Prostě jsem zajel do SanGi a ve vinotéce nakoupil pár lahví, které v květnu ještě nebyly k mání. Číst dál
Léto v Čechách končilo neslavně. Nic se nedařilo. Šílel jsem z nepovedené instalace plynového kotle. Přesně dva měsíce po instalaci, po pěti naléhavých reklamacích a třech opravách kotel přestal téct. Dva dny poté jsem se na všechno vykašlal a uprchl zpátky do Toskánska.
Co bylo už mě nezajímá
přišel čas rázně změnit klima
Oko snad ještě slzy prolévá
však v srdci – jaká úleva…
(Angiolo Poliziano)
Neflákám se, ale nepíšu. Nejde mi to. Snažím se během léta opravit pár věcí na baráku a na co sáhnu, to se obrátí v katastrofu. Výměna plynového kotle se zvrtla s něco nepochopitelného a strašného, soukromě mohu poradit tři firmy v okolí Prahy, od kterých NIKDY nekupovat plynový kotel. Výměna starého auta za nové neskončila podobně jen díky tomu, že jsem postupně odmítl šest nabídek a rezignoval na výměnu. Zdá se mi to, nebo je nová generace aut opravdu horší než ta předchozí? Se závistí hledím na jih a už bych dávno byl v Toskánsku, kdyby mi kondenzát z kotle netekl komínem do baráku a instalační firma mě neujišťovala, že to je v pohodě. Číst dál
Srpen a vedro, okurková sezóna, neprodává se víno, nečtou se blogy a tak se ani nepíšou. Úvodem ilustrační fotka od facebookového přítele Enrika. Připomíná mi italský svátek Ferragosto, který byl minulý pátek. Už jsem tady o něm psal, tak se nebudu opakovat. Většinu z vás by současná italská vedra nelákala, ale Ferragosto mimo jiné přináší i Palio, koňské dostihy na hlavním sienském náměstí… a fotka z mého oblíbeného baru v toskánských Macanticích, kde na velkoplošné obrazovce místní fotbaloví fanoušci sledují Palio, mě rozesmutnila. Ještě je co pít, ve sklepě mám dost krabic toskánských vín, ale už stříhám metr. Číst dál
Do vedra raději otvírám vína s nižším alkoholem, ale už dva týdny přemýšlím o vynikajícím Chianti Colli Senesi 2022 od Panizzi se 14,5% alkoholu. Spočítal jsem si, že přídavek 60 mililitrů vody srazí alkohol asi o procento. Bál jsem se, že až naředím víno vodou, pukne zem a vzplane nebe, ale nic se nestalo :-) Výsledek není lepší než původní víno, ale má znatelně míň alkoholu a to je hlavní. Není zač! Číst dál
Dnes to bude zcela neambiciózní příspěvek ve stylu „ještě jsem naživu.“ Ve čtvrtek jsem vyhlásil nové francké bedýnky Horsta Sauera. V pátek přišlo tolik objednávek, že bylo jasné, že bedýnka bude. Za celý víkend potom už jenom jedna. Bedýnka bude, ale hraje se o to, kolik vína přivezu. Čím víc, tím líp, takže stručně, objednávejte! Taky jsem letos pro samé špagety a ragú neměl chřest. Až poslední víkend chřestové sezóny jsem zajel do Hostína pro čerstvý. V sobotu bylo pečené kachní prso a vařený chřest s parmezánem. Žádný veltlín ani ryzlink, víno jde za masem: Ghemme Ai Livelli 2019 od Mazzoniho. Není to ideální snoubení, jen improvizace. Ai Livelli mi Tiziano otevřel, když jsem u něj byl letos v březnu poprvé a byl jsem nadšený. Dostal jsem k nákupu lahev jako dárek, kachní prsa byla jen záminka pro otevření speciální lahve. Číst dál
Už týden jsem z Itálie zpátky v Čechách. Odvykám si od plážování, tedy pravidelných procházek u moře, chybí mi usměvavé prodavačky a prodavači, chybí mi slunce a cypřiše. Místo toho postupně sekám zahradu, uklízím domácí nepořádek a chodím po doktorech. Nestěžuju si, ale už se těším, až budu v říjnu říkat, že jsem zpátky doma v Toskánsku. Číst dál
Plánoval jsem, že se poslední dny v Toskánsku budu zabývat jen úklidem a balením, ale dva dny před odjezdem jsem náhodou našel Vermentino 2024 od Montepescini. To si už asi nepamatujete, je to třicetihektarové vinařství v sienských kopcích (Murlo) s německou spolumajitelkou, která mě v březnu 2024 pozvala na návštěvu. Z degustace vín mě víc bavila základní řada než jejich prestižní kusy, ale při pohledu na lahev jsem si okamžitě vzpomněl, jak mě tehdy mrzelo, že už nebyla ani lahev Vermentina. Letos jsem našel lahev v sámošce, zřejmě se opakuje stejný scénář jako před rokem a vinařství prodalo všechna nenasmlouvaná vína řetězcům. Číst dál
Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.
Číst dál