Srpen a vedro, okurková sezóna, neprodává se víno, nečtou se blogy a tak se ani nepíšou. Úvodem ilustrační fotka od facebookového přítele Enrika. Připomíná mi italský svátek Ferragosto, který byl minulý pátek. Už jsem tady o něm psal, tak se nebudu opakovat. Většinu z vás by současná italská vedra nelákala, ale Ferragosto mimo jiné přináší i Palio, koňské dostihy na hlavním sienském náměstí… a fotka z mého oblíbeného baru v toskánských Macanticích, kde na velkoplošné obrazovce místní fotbaloví fanoušci sledují Palio, mě rozesmutnila. Ještě je co pít, ve sklepě mám dost krabic toskánských vín, ale už stříhám metr.
Často se vedou plamenné diskuze o bodovém hodnocení vín na soutěžích a testech. Pokročilí amatéři hlavně v Čechách si stěžují, že parkerovských 97 bodů pro XYZ je přestřelené, pořadatelé soutěží naopak pořádají pro hodnotitele školicí degustace s víny hodnocenými 95+, aby se domácí hodnotitelé probudili a začali hodnotit v souladu se současnými mezinárodními standardy, protože, ehm, ty standardy se nastavují jinde bez ohledu na náš souhlas nebo nesouhlas. Tenhle obrázek jsem si stáhl z Facebooku. Očividně nemá žádnou souvistost s hodnocením vín, ale bůhvíproč mi to připomnělo diskuze o stobodovce :-)
2024 Röttinger Feuerstein Silvaner Kabinett trocken, Weingut Poth
Vinařství je na hlavní třídě v Röttingenu, jezdím kolem k Hofmannům. Vždycky dupnu na brzdu a koupím pár lahví pro srovnání. Nemám žádné reference v podobě vinařských ročenek nebo umístění ze soutěží, prostě jen jezdím kolem. Vždycky chci poslední ročník. Před rokem mi na počkání nalepili etikety, letos jsem si vyprosil jen Silvaner bez etiket. Třeba ve Francii by to byl problém, nesmí se to, ale s věkem asi už vypadám důvěryhodněji a dostal jsem lahev bez problémů.
Takže s výhradou čerstvě nalahvovaného vína, které se vlastně ještě ani neprodávalo. Ambaláž. Mně se ty Bocksbeutely čím dál víc líbí. Nesdílím názory škarohlídů, že (lahve) překáží ve sklepě nebo v chladničce, je to krásná sochařina. A čistá lahev bez etikety nechá ještě víc vyniknout tvaru. Krása! Vzhled: typicky odrůdový, citrusovo-zelenkavý. Nechci se moc rozepisovat, mám víno na zahradě s okrovým plotem mezi smrky a tújemi, takže vzhled zrcadlí všechny odrazy a odlesky okolí, ale vypadá to jako typický sylván :-) Vůně: středně intenzivní, citrusová, s rozmícháním nastupují i typické travnaté tóny. Není to žádná hitparáda harmonie, prostě mladý neučesaný sylván. Chuť. Úplně suché s pěknou kyselinou, plnější v ovoci, tak akorát zralé citrusy a žluté ovoce, jen málo travnatých tónů, spíš strohý ale důrazný vápencový projev minerality. Velmi pravděpodobně se víno ještě otevře a zlepší, je to brzy po lahvování, ale teď bych to popsal jako zemitý a neučesaný projev. Odhadem 12% alkoholu, zaplatil jsem 8 E.
2024 Erdener Treppchen Riesling kabinett trocken „Blauschiefer,“ Karl Erbes
Pozor, reklama, čtěte opatrně, protože tohle víno dovážím a prodávám. Po dvou měsících jsem s návštěvou otevřel mladý moselský ryzlink a byl úplně jiný, než jak jsem si pamatoval z června. Bledá světle žlutá barva se nezměnila, bezově citrusový nos taky ne, ale v chuti je to úplně jiné víno. Slušná kyselina, zralé citrusy, plné tělo, zmizely kvasniční tóny, ale víno získalo plnost a zralejší ovocný projev. Částečně za to asi může malý zbytkový cukr, ale na moselský ryzlink s 11,5% alkoholu je to hooodně plné, i minerální závěr není moc výrazný po tak tělnaté chuti. OK, 11,5% na moselský kabinet není tak málo, ale stylově je víno výrazně jinde než dřívější Erbesovy kabinety a (asi) se zúročily Stefanovy experimenty s delším ležením na kvasničních kalech.