Je známá pravda, že jedna vlaštovka jaro nedělá. V minulosti jsem už několik biodynamických a autentických vín (nezaměňovat!) do Komunitních Bedýnek propašoval, ale celou šestku jsem ještě nikdy nedal. Až teď :o) První biodynamická Komunitní Bedýnka, s.r.o.

Zkratka BD na wineblogu obvykle neznamená Bytová družstva, ale biodynamiku. Psal jsem o ní v průběhu let víckrát, třeba tady, tady, tady, tady a taky tady. Jsem skeptik a tak mě vnitřní rozpory biodynamiky popuzují. Možná za to může neúčinná snaha některých zastánců BD vyrovnat se s moderní vědou a vysvětlit BD pomocí vědeckých metod a prostředků. Začlenit do vědecky konstruovaného řetězce příčin a následků růstu vinné révy a výroby vína fáze měsíce a další jevy připomínající krkonošské poudačky je kontraproduktivní a vede jen k rozdělení publika na následovníky a nevěřící.

Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, že moderní věda je na tom podobně jako katolická církev ve středověku: její vidění světa je sice univerzální, ale ne nutně jediné, a jiné způsoby vnímání světa ho mohou popisovat stejně dobře. Dlouho jsem chápal biodynamiku jako filosofii vymyšlenou pro vinaře, kterému na dvorku pobíhají v divoké symbioze slepice, psi a další domácí zvířectvo, vinice mu zarůstají plevelem a děti nechodí do školy (jedině do Waldorfské). Zlomila to až Pergolaia 2007 z toskánského biodynamického vinařství Caiarossa: jednak to bylo senzační Sangiovese s ambicemi dostat se do evropské špičky, a jednak mi návštěva ve vinařství ukázala, že je to naprosto moderní podnik vybavený všemi dostupnými technologiemi (které využívá s rozumnou zdrženlivostí). Sklepmistr vystudoval enologii v Beaune a vinohradnictví v Bordeaux, vybavil podnik veškerou moderní technologií a nechal ho certifikovat Demeterem. O měsíčních cyklech a kořenových dnech jsme spolu nikdy nemluvili, ale snad se ho na to někdy zeptám. Ale kdyby ne, lahvované výsledky jsou přesvědčivé.

Tak se dostávám k tomu, že je nutné rozlišovat mezi biodynamickými a autentickými (naturálními?) víny. Ty pojmy jsou spíš intuitivně definované, taky proto, že jsou to všechno živé a bouřlivě se rozvíjející trendy a jejich definice částečně splývají, hlavně proto, že jednotliví vinaři často usilují o vína, která jsou zároveň taková i maková. Když Niki Moser (Weingut Sepp Moser, Rohrendorf) vyrobí Muskat Ottonel, je to biodynamické víno. Jednoduché, neovlivněné technologiemi, přírodní víno. Když navíc nechá rok zrát v bariku bez síry Minimal Veltliner, je to už krok do naturálních vín a trochu úlet z jeho (běžné, i když biodynamické) produkce.

Jak jsem psal v úvodu, jedna vlaštovka jaro nedělá. Jaro dělá první jarní den, jednadvacátý březen! Biodynamických vín jsem v Komunitních Bedýnkách měl několik, ale až tentokrát to bude celá bedýnka. Jaro je pro biodynamiku (jako) dělané!

Co jsem tentokrát poskládal dohromady?

Vína tří vinařství, která už pravidelní účastníci komunitního bedýnkování znají. Toskánská Caiarossa, rakouský Weingut Sepp Moser a Judith Beck. Co mají ta vína společného? To je záludná otázka a každý na ni může odpovědět jinak. Bez složitého teoretizování bych ukázal na jeden společný rys: čistotu výrazu. Schopnost v některých případech interpretovat odrůdu úplně jinak, než je v kraji zvykem (Frankovka, GruVe, Sangiovese). Ale ověřit si to musí každý sám na svůj nos a jazyk :o)

1. Weissburgunder 2013, Judith Beck. Jak líp oslavit jaro než s čerstvě nalahvovaným Pinotem Blanc z loňské sklizně? Je označený jen jako bio-qualitätswein, bio-jakostka. Už jsem o tom psal, Judith Beck nenechala svoje vinařství certifikovat v Demeteru, ale přesto se k biodynamice hlásí a je považovaná za přední rakouskou biodynamičku. Víno leželo pět měsíců ve velkém sudu na hrubých kalech a je prostě dobrý.

2. Zweigelt 2012, Judith Beck. Nízké hektarové výnosy (40 hl/ha), stejně jako u všech jejích vín spontánní kvašení a deset měsíců v použitých malých sudech. Výsledkem je koncentrované víno s ovocným projevem, živé a svěží, s hladkými taniny. Animální podtón z (jinak ovocné) vůně vymícháte několikerým zakroužením a jaro je tady!

3. Blaufränkisch 2012, Judith Beck. Jestli jste ještě nepili barikovanou Frankovku z Golsu, tak možná nevíte, jaký potenciál tahle podceňovaná odrůda má. Komunitní Bedýnka šesti Frankovek by nebyla od věci :o) Na rozdíl od loňských rakouských bedýnek, kdy jsem překupoval zbytky od dvou domácích dovozců, tentokrát můžu dodat i další Frankovky 2012 přímo z vinařství.

4. Muskat Ottonel 2013, Sepp Moser. Před rokem jsem ho měl v lednových bedýnkách, potom dostal stříbrnou medaili na Prague Wine Trophy. Čistý projev odrůdy, neovlivněný sklepním zpracováním. Tak snad nebude vadit, že jsem Muskat 2013 ještě neochutnal, lahvovali ho až ve čtvrtek 6. března :o) Kdyby se mi nelíbil, vezmu místo něj Moserův Grüner Veltliner von den Terrassen 2013, osvědčenou značku :o)

5. Grüner Veltliner Breiter Rain 2011/12, Erste Lage, Sepp Moser. Psal jsem o něm víckrát, vlastně si ho cením víc, než Minimal Veltliner. Exkurze do naturálních vín, veltlín dělaný nezvyklým způsobem. Rok v bariku (údaje o každém ročníku se mění, předchozí ročníky byly školené v pětistovkách, 2011 jsem tipoval na malý sud), s odbouranou kyselinou jablečnou a silným pepřovým závěrem, který může být způsobený i delší macerací na slupkách. Na soutěži ho neocenili, ale já mu věřím. Dodatečně: poznámky Richarda Stávka, degustátora z nejpovolanějších, najdete tady. Vyzkoušejte sami. Pokud vás výlety do autentických vín nebaví, nabídnu náhradu – Moserův Zweigelt Reserve 2010. V prosinci jsem o něm psal, že má ještě hodně tříslovin a doporučoval jsem celoroční archivaci, ale začátek března rozháněl třísloviny jako vítr mraky a do prázdnin už bude Zweigelt příjemně pitelný.

6. Pergolaia 2009, vinařství Caiarossa. Toskánské Sangiovese (s malou příměsí Merlotu, Cabernetu Sauvignon a Franc). Psal jsem o ní několikrát, naposledy v listopadu dostala na soutěži Prague Wine trophy 91 bodů a cenu pro nejlepší „neznačkové“ Sangiovese.

Jak to vychází cenově?

1. Weissburgunder 2013, Judith Beck – 270 Kč

2. Zweigelt 2012, Judith Beck – 270 Kč

3. Blaufränkisch 2012, Judith Beck – 270 Kč

4. Muskat Ottonel 2013, Sepp Moser – 240 Kč

5. Grüner Veltliner Breiter Rain 2011/12, Sepp Moser – 450 Kč

6. Pergolaia 2009, Caiarossa – 450 Kč

celkem 1950 Kč. Protože všechna vína dovážím sám přímo od výrobců, snížím cenu u Moserova Breiter Rain na 390 Kč a nabídnu bedýnku za 1890 kaček. S EURO za 28 Kč to prostě lepší nebude :o( Pro méně rozhazovačné povahy mám nabídku v duchu dvourychlostních bedýnek: Pergolaiu nahradím Frankovkou ze starých vinic, Blaufränkisch Alte Lagen 2011, Judith Beck za 360 Kč a celá bedýnka potom bude stát rovných 1800 Kč.

Pro ty, kdo už Moserova vína i Pergolaiu znají, dám redukovanou nabídku jarní biodynamické bedýnky od Judith Beck: Weissburgunda 2013, Zweigelt 2012 a Blaufränkisch 2012 (to všechno dvakrát) za 1620 Kč.

Organizace bude stejná jako u předchozích čtyřiadvaceti bedýnkovacích akcí: některá vína už mám, ostatní přivezu podle počtu přihlášek v týdnu po 17. březnu a do 21. března bych měl začít bedýnky rozdělovat. V Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Zlíně, Bratislavě, Hradci Králové, Plzni, Českých Budějovicích a Ústí nad Labem v Uložence.cz, v ostatních místech s Českou Poštou (a přirážkou 160 Kč za poštovné). Budu chtít zase platbu předem. Na první jarní den už budou moci první účastníci otevřít biodynamická vína z Komunitní Bedýnky :o) Přihlásit se můžete tady!