Dnes jen pár fotek z podzimního kola IWSP v Hiltonu. Na první fotce úvodní sestava zahajovací řízené degustace. Na Masterclass s Lukou Gardinim jsem se těšil, protože jsem se chtěl zeptat na soutěž BIWA (Best Italian Wine Award). O jejím prvním ročníku jsem okouzleně psal. Každoroční žebříček padesáti nejlepších italských vín bývá skvěle vybraný a Luca Gardini je jedním ze dvou otců soutěže.   

Gardini se nakonec omluvil pro nemoc a degustaci vedla jeho kolegyně Sissi Baratella. Energií mi připomněla Aničku Lennoxovou, a tu energii věnovala prezentovaným vínům a jejich vinařům, kteří se degustace zúčastnili a vína uváděli.

Margherita Pallecchi z montepulcianského vinařství Poliziano měla na degustaci vynikající Asinone 2014 (dodatečná aktualizace: dnes vyšel seznam toskánských vín oceněných Třemi Skleničkami – Tre Bicchieri Gambero Rosso. Je tam i Asinone 2014). Mluvila i o názvu vinařství a spojovala ho se středověkým florentským básníkem Polizianem. Později jsem zašel předegustovat všechna čtyři vína, která přivezla a vyprávěl jí příběh českého překladu Polizianových Rispetti e dispetti. O českém překladu nevěděla a očividně ji to bavilo.

Italských vinařů přijela opět velká návštěva, za všechny jen degustační set toskánského vinařství Villa Travignoli z Chianti Rufina. Ze sedmi podoblastí Chianti je to ta asi nejmíň známá a nejvíc podceňovaná, ale mně se jejich otevřené, lehce oxidativní projevy vůně a mírně zemité chutě hodně líbily. A samozřejmě že přesně ty projevy, které jsem si pro sebe vyhodnotil jako typické pro Chianti Rufina, mělo i jejich Calice del Conte čili bordeauxská směs mezinárodních odrůd.

Pro mě největší překvapení přišlo ze Španělska. S prezidentem mezinárodní distribuční firmy Enoteca Nederland Patrickem Dieterichem jsme dlouho mluvili o Tenutě di Gracciano della Seta (poslední dva roky jsem zařizoval asi čtvrt procenta exportu Gracciana a pan Dieterich přes devadesát procent). Došlo i na možnost, že by do Prahy přijel majitel Gracciana nebo někdo z vinařství. Nakonec mi pan Dieterich poradil, ať se zastavím u Celler de Capcanes ze španělské apelace Montsant.

Jürgen Wagner, ve Španělsku žijící Němec, prezentoval asi šest vín, a jedno z nich mě dostalo. La nit de les garnatxes, čistá Garnacha ve čtyřech provedeních podle půdního složení. Na písku, na hlíně, na vápenci a na břidlici. Jedna odrůda, stejně staré výsadby, stejná vinifikace, čtyři různá vína. Čistá radost z koštování a srovnávání. Pamatuju si jen kořenité závěry chutí a některé rozdíly: z hlíny (jílu) jsou vína s plně ovocným projevem, z vápence robustní a z břidlice hladce ovocná. To bych si chtěl vyzkoušet znova. U košer vína Peraj Ha’abib mám poznámku dokonalé.

Vrtalo mi to hlavou a druhý den jsem napsal dlouholetému účastníku Komunitních bedýnek, o kterém vím, že má Španělsko doslova prochozené. „Byl jsem u nich dvakrát,“ napsal mi a dodal další příběhy, které Jürgen Wagner vůbec nezmínil. Španělskou bedýnku jsem neplánoval dříve než s pořadovým číslem 100, ale kdo ví. Capcanes a Monsant vypadaly skvěle, ale počkám si na ceník.