Úvodem pár fotek z prosincové Volterry. První je loňský pohled z hradeb nad antickým amfiteátrem. Z panoramatu nápadně vystupuje chrám svatých Giusta a Clementa. Zajel jsem tam a obdivoval staré architekty: nejenže vystavili majestátní bok chrámu pohledům z města, ale zároveň vstup září v odpoledním slunci.
Kromě nutného kalendáře 2026 a senzační šardonky od Elena Walch jsem koupil i Vernaccii dosud neznámého výrobce. Senzační nebyla, ale stála 6-7 EURO, takže žádná tragédie. Jen jsem se ujistil, že moje TOP 5 Vernaccií stále platí. Do třetice blízký pohled na Chiesa dei Santi Giusto e Clemente, dole. Je to jako s vínem: pokaždé, když se napijete, chutná jinak :-)
Primo Angelo Vernaccia di San Gimignano DOCG 2024, Podere Arcangelo
Malý či středně velký výrobce v Capezzano poblíž SanGi, včetně agriturisma a restaurace. Klasická bordeauxská lahev a plastový uzávěr. Ve skleničce je výrazná, plná slámově žlutá barva, nápadná na mladou Vernaccii. Zajímavý nos, kde se mísí svěží tóny broskví a žlutého ovoce s lehce oxidativním jablíčkovým projevem, není to vyhraněné ani jedním směrem. V chuti slušná kyselina, žluté ovoce a jablíčka podobně jako ve vůni, úplně suché a od počátku lehká vápencová mineralita. Za mě je to nevyhraněný hybrid, trochu tradiční Vernaccia s moderní technologií (z degustace je jasné, že to je klasická nerezovka, odstopkované hrozny a odkalený mošt) a zároveń částečná rezignace na svěžest, s moderní technologií by to mohlo být čistší a veselejší. 12,5% alkoholu, není to skvělé a není to ani špatné. Podobná vína v rozsahu 85 až 87 bodů se hodnotí nejhůř.
Somnium Vermentino Costa Toscana Bianco IGT 2024, La Regola
La Regola je asi nejbližší vinařství od mého toskánského zimoviště, jen se zatím neúspěšně potýkám s jeho zařazením. Podle nejdůvěryhodnějších italských vinařských ročenek patří sedmdesátieurový Cabernet Franc La Regola k nejlepším italským vínům. Jednou jsem si ho koupil, vypil a žádný dojem na mě neudělal. Za to se raduju se základním pětkrát levnějším Vermentinem Steccaia. Ale co čekat od člověka, který začínal s Buškem z Velhartic a Třemi Gráciemi, žejo. Každopádně jsem si teď koupil ještě nižší verzi Vermentina, (zřejmě?) určenou pro supermarkety, protože na webu ani ve vinařství Sen (Somnium) nenajdete.
Klasická burgundská lahev a odfláknutá, typicky supermarketová etiketa, což je škoda, protože etikety ostatních vín velmi stylově ztvárnil místní umělec Stefano Tonelli, který podobnými kresbami vyzdobil městečko Montescudaio i vrata vinařství La Regola. Ve skleničce je středně plná slámově žlutá barva, tak akorát bledá / plná na mladé Vermentino (nebo šardonku). Na nose tak akorát zralé hrozny, s rozmícháním citrusy. V chuti úplně suché, středně plné, s kamenitou mineralitou a citrusovou kyselinou, středně dlouhé. Projevem je to úplně typické minerálni Vermentino, harmonické, svěží a silné, zároveň je strohé a jednoduché, prostě ta harmonie není příliš náročná a projev nijak jemný. Projevem spíš málo zralé ovoce až skoro zralé, žádné přezrálé tóny a 12,5% alkoholu. Do devadesáti bodů tomu dost chybí, ale stejně je to zábava a radost. K jídlu nebo jako aperitivo ke klábosení s kamarády super. Až někdy bude pršet (ano, i v Toskánsku někdy pršívá), měl bych si koupit obě Vermentina z La Regola, Steccaiu a Somnium, a srovnávat.