Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.

Jako dobrý, no, ale teď v květnu už jsou obsazené stánky u cesty, kde místní zemědělci prodávají rajčata, třešně, papriky, melouny, hrášek, broskve, meruňky… všechno dnes nebo včera utržené a já si nemůžu pomoct. Potom v sámošce kromě ryby koupím i dva sekty, protože Riesling a Vermentino, oboje za 2,70 E, no nekupte to.

Oltrepò Pavese Riesling Spumante Brut
Výrobce ani nemá cenu luštit na zadní etiketě, skoro jistě je to jen lahvovací linka určená k anonymizaci supermarketových dodavatelů. Ve skleničce je bledě žlutá barva, bouřlivé počáteční perlení a potom utrum. Na nose je jen neurčitě ovocná vůně, slabší intenzita, ale čisté, bez vyrušování. V chuti je to trochu mdlý meruňkový ryzlink s 12% alkoholu, já jako milovník německých ryzlinků bych chtěl víc kyseliny, ale není to úplně bez svěžesti, v chuti je to čisté a za 2,70 E vlastně až moc dobrý.

Kalanara Vermentino Isola dei Nuraghi IGT Vino Spumante Brut, CA.SA.MA
Výrobce je (asi?) družstvo, ale je to družstvo v Algheru, Sardinie. Ve skleničce je bledě žlutá barva a drobné vytrvalé perlení, na nose málo důrazná hroznová / slaně mořská vůně, nic co by vás vytrhlo z židle, ale taky nic co by odporovalo očekávání, která můžete mít od sardského Vermentina. V chuti je to podobné, nevýrazné, možná s malým zbytkovým cukrem kvůli plnosti chuti ale dosti suché, neurčitě ovocné. 11,5% alkoholu a samozřejmě bych se přimlouval za víc kyseliny, ale je to udělané v tradici italského Prosecca a za 2,70 E bez výhrad. Technicky čisté, v zásadě odrůdové, byť odrůdy (ani ničeho jiného) tam není moc, ke grilované pražmě k obědu úplně v pořádku.

Berte to jen jako povzdech nad italskými nákupy potravin. Mimochodem některé potraviny, které Italové považují za základní (třeba gorgonzola), mají čtyřprocentní sazbu DPH :-) Obvykle tady popisuju ambicioznější vína a dnešní dva sekty by se do kategorie fine wines nedostaly, ale k italskémmu životnímu stylu patří.

Připomínám nabídku degustace italských vín v pondělí 9. června v Praze 4 (tady). Laciné sekty na seznamu nejsou, ale možná vezmu supermarketové Prosecco na ukrácení času pro ty, co přijdou dříve – jestli ho sám nevypiju ještě před devátým červnem!