2017 Erdener Treppchen Riesling kabinett, Karl Erbes
Klasický lehký ovocný kabinet s nízkým alkoholem a vyšším zbytkovým cukrem. Postupem času Erbesovi přestali přidávat selektované kvasinky a omezili filtraci suchých vín. Erdener Treppchen kabinet je sladký a tedy filtrovaný, ale přesto má ve vůni lehká kvasnicová aromata.
V průběhu let přijel Stefan Erbes šestkrát do Prahy a pokaždé jsme udělali degustaci pro zákazníky. Při druhé nebo třetí návštěvě nabídl, že s sebou vezme sudový vzorek kabinetu. Několikrát to padlo na Erdener Treppchen a tak mohli návštěvníci degustací vyzkoušet i nehotový, kalný moselský kabinet ze sudu. Podobně jako hotové, nalahvované moselské ryzlinky uchvacují čistotou a ovocným projevem, kalné vzorky bodovaly bohatstvím chutí a koncentrací. Sedimentace a filtrace chuťový projev omezí, ale husté kalné kabinety mě na degustacích bavily možná nejvíc.
Ve skleničce je světlá citrusová barva, na nose hlavně bezový květ, jemně kvasnicové tóny a jen slabě citrusy. V chuti vynikající citrusová kyselina, physalis, medové tóny a plnější ovocný projev s grepovou hořčinkou (nahořklý závěr připomíná i pomerančovou kůru) a jemnou mineralitou. Shrnutí jsem napsal už na začátku: lehký kabinet s ovocným projevem a 7,5% alkoholu. Krásně pitelný a přitažlivý, nekomplikované pití pro pracujícího člověka, který přišel unavený z práce a ráno musí brzy vstát a sednout za volant.
2017 Ürziger Würzgarten Riesling kabinett, Karl Erbes
Buď se v Erbesových kabinetech v ročníku 2017 skutečně objevují kvasniční aromata nebo mám zostřené vnímání kvasnic. Snad to rozhodnou příští zákazníci Erbesových kabinetů. Vyšší citlivost na kvasniční aromata je teoreticky možná, protože jsem přešel na domácí těsto. Začal jsem s domácí pizzou a brzy přešel i na rohlíky a podobné drobnosti. Čuchám k těstu a učím se nové vůně. Nové heslo Ani halíř Babišovi jsem z šunky a poctivých kosteleckých párků rozšířil i na rohlíky a chleba z Penamu. Maso od řezníka, pečivo vlastní. Ani kačku za párečky, ani halíř Babišovi!
Kabinet 2017 z Ürziger Würzgarten překvapil už před rokem. V předchozích ročnících jsem ho prezentoval jako Víno k žehlení, víno pro řidiče – nízkoalkoholový lehký a hodně sladký ryzlink, skvěle pitelný, příjemný, ale trochu řídký a s nejasným charakterem. V dubnu 2018 byla sedmnáctka sladká, ale pevná, sevřená, sošná, skoro maskulinní – žádné víno k žehlení :-) Přičítal jsem to mládí vína a čekal, že se časem rozmělní, ale po roce v něm nacházím stejný projev, stejné vlastnosti. Před rokem se v té sevřenosti a houževnatosti zbytkový cukr skoro ztrácel, dnes je projev uvolněnější a cukr zřejmější, ale pevnost výrazu zůstala.
Ve skleničce je světlá citronová barva, na nose zpočátku kvasniční aromata (jsou tam!), s rozmícháním lehké citrusové a minerální tóny. Jo, já vím, že mineralitu nejde vnímat nosem, ale možná si jen spojuju známá kvasniční a citrusová aromata s očekávanými břidlicovými. Lidský mozek je bludiště a lidská zkušenost nepřenosná. Každopádně je vůně zajímavá a vzhledem ke komerčnímu významu vína (40% produkce vinařství podle objemu) jsou kvasniční vůně dost překvapivé na to, že většina vína jede do Ameriky.
V chuti výrazný nástup citrusové kyseliny, následovaný hutným zralým ovocem. Citrusy a tropické plody, ananas a mango a mix svěžích a botryticky vyzrálých chutí. Teď po roce od lahvování je to ještě trochu divočina – že to je mix málo zralých hroznů s přezrálými pozná myslím každý konzument s nějakou větší zkušeností – ale víno je poměrně hutné, koncentrované a tipoval bych velký archivační potenciál. Dá se to pít po deckách jen tak k žehlení, ale dají se taky objevovat chutě a souzvuky chutí, především v ovocné rovině. Svěžest a zralost, kyselé hrozny a sladké rozinky. 8,5% alkoholu, moselská čistota a trochu netypicky robustní, pevné a plné v těle. Jestli jsem si u předchozího kabinetu stýskal po hustotě a koncentraci, kterou filtrace ze sudových vzorků ořízla, tak tady jí zůstalo nečekaně hodně.