Začnu varováním před ukvapenými závěry. Posledních několik dnů jsem blog vynechával, po drobných zdravotních potížích jsem si naordinoval abstinenci. Bez úspěchu, špatný spánek, ranní bolení hlavy podobné kocovině a další nezdravé příznaky neustoupily. Někdy to nejjednodušší vysvětlení nemusí být správné. Nově tedy přemýšlím o dalších pravděpodobnějších důvodech potíží jako je Covid, zanedbaný sex a přílišné odloučení od Itálie. Silniční atlas Itálie už je zase na stole a s ním i náhodná koupě, Sangiovese z toskánské Maremmy. (Úvodní fotka je z náhodné říjnové zastávky v Maremmě.)

Toskánsko není homogenní vinařská oblast a podobně jako celá Itálie se rozpadá do mnoha sub-regionů. Maremma je nejjižnější z nich a kdysi jsem vtipkoval, že je to ta nejnudnější ze všech toskánských podoblastí. To je sice plus minus pravda, ale říjnový výlet z Vady do Orvieta (vinařský itinerář by byl Montescudaio DOC – Bolgheri DOC – Morellino di Scansano DOCG – Orvieto Classico DOC a zpátky) můj pohled na Maremmu vylepšil. Jednak je to nesmírně malebná oblast, jednak mě zaujalo množství vinic na červené půdě. To v zásadě znamená obsah kysličníků kovů v půdě a krom toho, že to pěkně vypadá, to často dává vzniknout vynikajícím vínům. Mezi moje první objevy v Toskánsku patřilo vinařství Caiarossa (Červená půda) a vinice Terrarossa (Červená zem), červené půdy burgundského Cortonu jsou taky nápadné. (Na spodní fotce jsou Terme Saturnia, teplé prameny v Maremmě.)

Doba nepřeje ukvapeným závěrům, ale z dvojího průjezdu Maremmnou jsem si přivezl víru v lepší budoucnost místních vín. S Maremmou se spojuje fakt o vysušených bažinách u Grosseta, což se zdá být trochu zavádějící informace. Grosseto sice k Maremmě patří, ale místní víno se pěstuje spíš v kopcovitém terénu jižně od Grosseta. A mimochodem, údolí mezi Montepulcianem a Cortonou bylo před dvěma sty lety taky samá bažina. Nechal je (prý) odvodnit a vysušit místní arcibiskup, který si usmyslel, že tam bude pěstovat obilí. A dneska ty bažiny proti Vino Nobile di Montepulciano taky nikdo nevytahuje :-)

Battiferro 2018 Morellino di Scansano DOCG, Grillesino
Doma jsem se dočetl, že Grillesino je poměrně mladé vinařství (založeno 1997) s vlastnickým podílem rodiny Antinori. Hledal jsem souvislost názvu s dikobrazem na etiketě a nenašel, Battiferro je podle dovozce název vinice. Složení je Sangiovese s deseti procenty Cabernetu Sauvignon, což je zrada: čekal jsem čisté Sangiovese, ale kabernet se ve směsi hodně prosazuje. (Na webu dovozce jsem našel inspiraci pro žebříček TOP 10 zavádějících informací, větu „Maremma se nachází v jižní části Toskánska a mají zde původ taková vína jako například Sassicaia či Ornellaia.“). Ale pojďme na degustační poznámky. (Na spodní fotce z náhodné zastávky je úplně jiné vinařství v Maremmě.)

Ambaláž je klasická supermarketová, korek z drti a nevýrazná etiketa, která neposkytuje téměř žádnou informaci o víně. Ve skleničce je světlejší rudá barva, na nose jednoduchá odrůdová vůně, málo intenzivní a zpočátku až selská. To se vymíchá, ale v zásadě je to jednoduchá třešnová vůně. V chuti úplně suché, spíš lehké, středně plné. Slušná kyselina, tenčí ovocné tělo, kterému dodává plnost a kořenitost Cabernet Sauvignon, lehce minerální a v závěru trochu tříslovin. 13% alkoholu. Zpočátku mě víno spíš nebavilo, ale když po sobě čtu poznámky, tak musím ocenit strukturu. V chuti víno působí jednoduše (už jsem to napsal několikrát výše), ale celý průběh od nástupu kyseliny přes ovoce, lehké koření a taniny je hladký, sladěný, příjemný, bez chybičky. Battiferro v mých očích nepozvedne Maremmu mezi Chianti Classico a Brunello, ale jako supermarketové víno (cena 299 Kč) je to vlastně dobré.