Pokračování zápisků z privátní degustace severoitalského vinařství Cantina d’Isera. Na první pokus jsem tady popsal základní sekt a tři červená z místních odrůd (Marzemino, Teroldego a Lagrein). Isera je v severní Itálii, když jedete z Brenneru přes Bolzano do Trenta, takže krajani, bývalé Rakousko-Uhersko. Úvodní fotku jsem zcizil z webu vinařství. První informace byly tady, takže jdem na bílá vína. Pokračování textu
Třetí dávka poznámek z degustace vzorků sicilské Cantine Arini, tentokrát jen dolihovaná vína. O historii Marsaly jsem už psal před čtyřmi roky tady. Stručně zopakuju, že Marsala sice na Sicílii zdomácněla a považuje se za tradiční produkt, ale vznikla někdy kolem roku 1773 jako výmysl britského obchodníka s vínem Johna Woodhouse, který chtěl vytvořit nápodobu Sherry nebo Madeiry. Bílá vína z tradičních sicilských odrůd (Grillo, Catarratto) podstupují kratší či delší zrání v sudech a stabilizaci přídavkem vinného destilátu. Nejlepší Marsaly (Solera Vergine) jsou směsi několika ročníků, které se přidávají průběžně a lahvují se po pěti a více letech. Všechny Marsaly pocházejí ze západosicilského okresu Trapani, výrobců je jen asi dvacet. Pokračování textu
Poznámky ze soukromé degustace. Dostal jsem jako vzorky průřez produkcí trentinského vinařství Cantina d’Isera (severní Itálie, kousek nad Lago di Garda). Nezaslouženě a nevyžádaně, bůhvíproč si exportní ředitel pan Goossens po dvou letech pamatoval můj obličej i jméno. Takže opíšu pár slov o vinařství a potom vlastní poznámky o vínech. Úvodní fotka je ukradená z webu vinařství. Pokračování textu
Průlet dvěma krabicemi vzorků vín sicilského vinařství Cantine Arini aneb pokračování degustačních poznámek o červených vínech (bílá a dva fortifikáty byly tady). Pokračování textu
V pátek jsem tady avizoval, o co půjde tento týden, a začnu rovnou se sicilským vinařstvím Cantine Arini. Pravidelní čtenáři znají, ostatní si mohou připomenout report z července 2015 tady a tady a následně marsalské bedýnky 2016 tady. Stručná rekapitulace: rodinný podnik založený roku 1952, 30 hektarů a asi 150.000 lahví ročně. Myslím, že to je na sicilské poměry malý podnik. Sídlí přímo v Marsale a patří mezi asi dvacítku místních výrobců fortifikovaného vína Marsala. Pokračování textu
Za dvoudenním výpadkem vinného čtiva je nabitý program, při pátku jen rychlé shrnutí. Ve středu pořádala Italsko-česká obchodní komora prezentaci italských vinařství v Praze na Žofíně. Tentokrát ve velkém sále, se čtyřicítkou vinařů a plnou parádou včetně hodinového Mastercalss na téma Abruzzo. Na úvodní fotce z Masterclass baronka Caterina Cornacchia představuje svoje Montepulciano d’Abruzzo. Pokračování textu
Ve středu jsem nic zveřejňovat nechtěl, abych vás nerozptyloval a neodváděl od objednávání nových šardonkových bedýnek Francoise Bertheneta, francouzského Vinaře roku podle Guide Hachette 2020. Sběhlo se to ale jinak, Šárka Dušková poslala výsledky posledního kola soutěže Prague Wine Trophy o den dříve a já jsem propadl tradičnímu samožerství.
Blíží se Vánoce, na stole bude ryba a k rybě patří Chardonnay. Poslední roky jsem šardonku občas nahrazoval ryzlinkem, ale letos bych chtěl na štědrovečerní stůl vrátit šardonku. A když šardonku, tak Burgundsko. V posledních letech jsem na blogu otevřeně stranil německým a italským vínům, protože ceny burgundských vín na mě působily jako repelent, ale Chardonnay chci pořídit v malé (a ne tak drahé) burgundské oblasti Montagny v Côte Chalonnaise. Pokud jde o kvalitu, výrobce jmenovala ročenka Guide Hachette Vinařem roku 2020. Pokračování textu
Sobota večer, to je poměrně bezpečné otevřít dva ryzlinky, zvlášť když mají 7,5 a 8% alkoholu. Erbesovu Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese říkám soukromě Pomerančový ryzlink. Ležel 11 měsíců v tisícilitrovém sudu na kvasničních kalech a šel do lahve pár dní před začátkem sběru hroznů dalšího ročníku. Pravokořenné vinice a spontánní kvašení, potenciál na dvacet let archivace (potom by bylo nutné vyměnit korek). Strašně dobře se pije i mladé – letos jsem měl první lahev pět dní po nalahvování. Dnes to tedy bude o tom, jak se takový ryzlink vyvine za dva roky. Pokračování textu
Nikdo neumřel a já nechci psát lítostivě, ještěže to můžu svést na datum. Selfíčko je ze San Gimignana z listopadu 2017, pravo je místní vinař Stefano Grandi (Podere Canneta). Lahev mezi námi jsme právě ručně nalahvovali kalnou, nehotovou, nekorektní Vernacciou 2017. První lahev jsem vypil tentýž den večer na laciném penzionu u Poggibonsi (dvě místnosti a cca 20 EUR za noc, heč). Byl jsem z toho vína úplně u vytržení. Navenek se projevovalo jen křídovo-vápencovým zákalem, ale byla z něj cítit energie, potenciál, živost. Dole je Vernaccia na kamenném stole v Poggibonsi vpravo, jedna z mých nejmilejších fotek. Pokračování textu
Pro srovnání jsem si původně otevřel dva suché moselské ryzlinkové kabinety. Poznámky o druhém ryzlinku od Schloss Lieser si zatím nechám pro sebe, přinejmenším než rozluštím základní otázku, je Kabinettstück totéž, co kabinett? S dvoukolejností německých značení a zatřídění přibývá vín, u kterých není zcela jasné, podle kterého systému jsou vlastně zatříděná. Proto se raději budu věnovat jen jednomu ze dvou, kabinetu z Urzigu.
2048 Urziger Wurzgarten Riesling kabinett trocken, Joh. Jos. Christoffel Erben
Pokračování textu
Na konci srpna poptávala Domaine Sanguard-Guyot (Pouilly-Fuissé) brigádníky na sběr hroznů. Nabídka byla na dva týdny a plat (popaměti) něco málo přes 10 EURO na hodinu. Bertrand Celce teď měl fotku z burgundského Monthelie (nahoře), kousek od Meursaultu. Poptávka po zemědělských dělnících se zdá být veliká. Příležitost pro milovníky vína! Další čtení nedoporučuju, některé Bernardovy reporty z Burgundska působí depresivně. Aligoté 15 EUR, Macon Chardonnay 25 EUR. Omg, tam by vinaři měli brigádníkům platit 30 EUR na hodinu! Pokračování textu