V posledním roce jsem na blogu jen okrajově zmiňoval dva italské kabernety: nejslavnější Sassicaiu jsem nechal hádat v novoročním kvízu a nedávno sardský Marchesi di Villamarina. Mlsná mě honí, když pomyslím na obě zmiňovaná vína, ale povinnost mě dohnala otevřít třetí a mnohem skromnější, Macchion del Lupo z loňských prázdninových bedýnek. Předem se omlouvám, jestli dnes budu rozvláčný a upovídaný, ale snad to aspoň někteří dočtou:o) Pokračování textu
Omlouvám se za bulvární titulek, ale je to tak: Vermentino od Sella&Mosca bylo jedno z prvních bílých, ke kterým mě zlákaly police COOPu v toskánské Vadě. Myslím, že „La Cala“ je jen exportní nálepka, v italských supermarketech je víno označené jen jako „Vermentino di Sardegna,“ ale vsadím se, že jde o stejné víno. S cenou mezi 5 a 6 EUR to byla karta vyhrávačka mých prvních italských dovolených. Pokračování textu
Ceppeto 2010, Chianti Classico DOCG, Mannucci Droandi
Na etiketě bukolický obrázek Bakcha, kterého satyr a pastevec napájejí z měchu vínem, na zadní etiketě logo organického zemědělství a 14% alkoholu. Nedávno jsem tady psal o jejich vínu z autochtonní odrůdy Foglia Tonda, kterou Roberto Giulio Droandi vysadil na experimentální vinici a následně pomáhal zachraňovat a znovuobjevovat, dnes díky hledání vín do nové toskánské bedýnky mám jeho Chi Classico.
Snažím se na blogu filtrovat negativní informace. O tom, co se sestřelilo, ukradlo nebo srazilo se dočtete podrobně jinde. Dnes budu chválit jen málo, pokusím se to vynahradit zvýšeným úsilím ve zbytku roku.
Co mám na létě rád? Že si můžu ráno ke snídani udělat kafe a natrhat si na zahradě jen tak do pusy maliny a rybíz (teď mi nové maliny dozrávají už k večeři :o). Že si žiju jako když jsem byl malej kluk a měl prázdniny. V sobotu jsem jel ještě dopoledne vykoupat se k písáku, ale břehy byly už skoro obsazený. Než začalo slunce pálit, párkrát jsem si zaplaval a jel domů. Cestou jsem od místního zemědělce koupil rajčata, okurky a broskve. Léto! Pokračování textu
Kde se vám může stát, že dostanete pozvánku na tiskovku a degustaci vín („V příloze je novinářská pozvánka. Tak když budeš mít čas, rádi tě uvidíme…“) a po vystátí fronty vás vyhodí pod záminkou zkasírování vstupného? Kdo neuhodl správnou odpověď, vyhrává děravou fusekli, a tím končí můj referát o čtvrteční degustaci moravského sdružení V8 v pražském Alcronu. Je jasné, že pokud jde o moravská vinařství aliance V8 nebudu po čtvrteční zkušenosti objektivní, takže se raději vrátím k zábavnějším letním tématům. Toskánsko! Pokračování textu
Na úvodní fotce je SKB1 z aktuální slepé bedýnky čili Slepice, foceno dnes odpoledne, chvíli před zveřejněním. Potřeboval jsem si to zkontrolovat… Tentokrát přišlo dost komentářů s tipy na vína ze slepé bedýnku na můj soukromý e-mail, takže zdaleka všechny tipy a omyly nejsou veřejné :o) Pokusím se je přepsat do komentářů, jestli tím nevznikne zmatek. Už jsou to tři týdny, co jsem bedýnky rozeslal všem účastníkům, tak si myslím, že kdo chtěl koštovat, ten koštoval a kdo chtěl poslat tipy, ten poslal. Do původního článku tady jsem doplnil seznam vín a odtajnil komentáře. Všem, kdo poslali tipy, jsem odpověděl soukromým e-mailem, takže ti už správné řešení znají. Děkuju hlavně účastníkům, kteří se neostýchali tipovat odrůdy a přeju dobrou zábavu všem!
Cestou domů z Prahy jsem v úterý vzpomínal na vína, která si schovávám až moc dlouho. Kdepak, nemám na mysli 1991 Erdener Treppchen Riesling Spätlese ani Sassicaiu 2004 :o) Možná napíšu seriál o vinných mýtech a první díl bude o vínech předčasně vypitých – tohle nebezpečí se 99% vín vůbec netýká. Mnohem víc nám hrozí nebezpečí, že vína vypijeme příliš pozdě.
Dárek od Matěje Lavrenčiče i doma potvrdil původní nadšení z červnové veřejné degustace slovinských vín z vipavského údolí. Obvykle na blog nepřepisuju co jsem vygůgloval na cizích webech, ale se slovinskou bouří Burjou udělám vyjímku, protože ta stála za trochu hledání a nechci ji odbýt jen degustačními poznámkami. Za skouknutí stojí web i jedno video tady, importovat ho do WordPressu se mi nepodařilo.
Tentokrát Pergolaia 2009 nepřekvapila žádným umístěním nebo hodnocením 90+ na mezinárodní soutěži, ale jen tak ve středu večer doma, u televizního semifinále Holandsko – Argentina. Pokračování textu
Deset let starý tramín jsem asi přivezl z alsaské dovolené v roce 2006. Několik návštěv v Eguisheimu byl pro mě příjemný šok, protože městečko je nejen nabité vynikajícími vinaři, ale taky malebné a výstavné – až teď jsem se na jednom cizím serveru dočetl, že ho považují za nejkrásnější město Alsaska.
Herecké přísloví o tom, že není malých rolí se dá použít i o víně. Na jedné straně ujíždím na vyhraněných lokálních odrůdách, pevně svázaných s jedním výrazným regionem. Vernaccia di San Gimignano to má už v názvu, Pecorino naopak jménem klame :o) Na druhé straně naprosto chápu opovržení Roberta Parkera vůči malým odrůdám (když mezi ně zahrnul i Frankovku, bral jsem to jako nechtěnou propagaci odrůdy a střední Evropy vůbec).
