Byl jsem na festivalu v Novoměstské radnici v pátek odpoledne a pojal to jako společenskou návštěvu. Tedy neprofesionálně a bez vyplivování vzorků. Vzhledem k časovému rozsahu, alkoholu i počtu vystavovatelů to byla chyba. Návštěvníků bylo plno, ale v pátek to podle mého ještě nepřesáhlo snesitelnou míru. Poznámky bych mohl rozdělit na část o starých známých a o nových objevech, obě části byly velmi uspokojivé. Pokračování textu
Nedělní letní počasí bylo záminkou k otevření památeční lahve. Vždycky je něco poprvé a něco naposledy, tak jsem vytáhl poslední láhev toskánského Castello Ginori 2010 z vinařství Marchesi Ginori Lisci. V počátcích Komunitních bedýnek to byl cenový i kvalitativní vrchol toho, na co jsem si jako dovozce troufal. Myslím, že od té doby byl tenhle vrchol několikrát překonaný, ale abych to neshazoval: první dojmy z degustace po letech byly dobré. Pokračování textu
O dubnové degustaci ve franckém vinařství Hofmann jsem už psal tady, jejich vína byla v loňských říjnových bedýnkách. Jako charakteristika by se mi pro ně hodila německá čistota vín, precizní odrůdový projev a bezvadná pitelnost. V říjnových bedýnkách byla dvě červená, jakostní 2015 Spätburgunder (alias Pinot Noir z hlinito-křemičitých půd na Rottinger Feuerstein) a 2015 Schwarzriesling (alias Pinot Meunier alias Mlynářka). Obě bezvadně odrůdová vína, Mlynářka s přitažlivě ovocným projevem (který mám rád u Champagne z téže odrůdy) a Pinot Noir dost typicky německý, severský, ale taky s dobrým ovocem a jasnými odrůdovými rysy. Při dubnové degustaci nového ročníku s Jürgenem Hofmannem bylo všechno jinak, ale zdá se, že taky dobře. Vzal jsem si tři červená na přechutnání doma, protože doma v klidu bývá často všechno jinak, než po dlouhé cestě ve vinařství. Pokračování textu
Za fotku lahve milerky bych na Facebooku moc lajků neposbíral, aneb dnes o asi nejlepší milerce co znám. Už jsem ji na blogu vychvaloval, předchozí ročník jsem vyjmenoval v lednu mezi dvanácti nejlepšími víny minulého roku, podrobnější popis byl tady. Tam jsou taky všemožné zařazující i zlehčující popisy a souvislosti. V dubnu jsem zajel do Randersackeru a paní za barpultem vinařství jsem překvapil tím, že jsem si k degustaci vyžádal jen milerky. Nakonec se mě zeptala, A vy jste asi vinař? Nejsem, ale už jsem před půlrokem projel všechna vína ve společnosti majitelů, a můj závěr byl, že Schmittové mají špičkovou milerku. Pro Silvanery jezdím do nedalekého Escherndorfu, ale milerka z Randersackeru je z říše snů. Pokračování textu
S předčasně letním počasím přišla žravá sezóna. Gril, saláty a víno na zahradě, a kdybych u toho jen celé odpoledne koukal do blankytně modré oblohy, nepovažoval bych to za ztracený čas :-) V sobotu byly v Chřestíně u Vojkovic chřestové slavnosti. Mám to tam pár kilometrů, posnídal jsem pod modrou oblohou chřestovou polévku, vepřovou panenku s chřestem a jako dezert jahodové mousse (samozřejmě s chřestem). Doma jsem si dal cappuccino a začal jsem se zase cítit jako člověk. Pokračování textu
Určitě bych neměl koukat, kde co lítá a měl propagovat aktuální toskánské bedýnky ze San Gimignana. Jenže moje zásoby italských vín vyschly, zbyly mi jen vzpomínky a těmi se jeden nezasytí. Ve čtvrtek jsem (konečně!) koupil v Praze Salsicciu za rozumnou cenu, ale neměl jsem k ní italské červené (k italským jídlům prostě sebelepší cizí vína nefungují.) Proto dovoz Vernaccie a toskánského Merlotu, v pátek je uzávěrka přihlášek. Tak se na to tady koukněte a já dnes zpracuju zápisky z několika degustací. Francký Bacchus a dva moselské ryzlinky z Braunebergu. Pokračování textu
Sobota 28. dubna byla nabitá. První zastávku (Weingut Hofmann) jsem už tady popisoval, potom jsme se krátce zastavili v Randersackeru u Suchých Schmittů (pro milerky) a hnali se do Escherndorfu. Setkali jsme se s Petrem Schäfferem a za chvíli dorazil i otec Egon Schäffer. Chcete něco ochutnat? zeptal se za chvíli. Ráno jel na dva dny na WeinBörse do Mainzu, tak jsem pozvání večer nečekal. Stálo to za to, protože Schäfferovi začali lahvovat ročník 2016. Foťák jsem nechal v bytě na penzionu, z degustace mám tuhle jedinou fotku z mobilu (nahoře) – rozmazané lahve ve sklepě. Pokračování textu
Pracovní zápisky z návštěvy vinařství. O první návštěvě v září jsem psal tady, pravidelní čtenáři znají jejich vína z loňských Skleničkových bedýnek. Na konci dubna jsem využil cesty do Escherndorfu k zastávce v Röttingenu. Už při e-mailové domluvě byl Jürgen Hofmann vstřícný. V září jsem k nim dorazil v první den sklizně, takže časové plány se měnily a na degustaci zbylo málo času. Přesto jsem vína nakoupil a byly z toho úspěšné bedýnky, teď jako by mi Jürgen Hofmann chtěl vynahradit tehdejší nedostatek času. Pokračování textu
Druhý výběr fotek z májového pobytu ve Frankách začnu procházkou po vinici Escherndorfer Lump. Pokračování textu
Minulý týden mi dva čtenáři naznačili, že jim moje občasné odbočky od tématu fermentace/degustace neboli vzhled/vůně/chuť nevadí a spíš houšť. Stejně jsem se chtěl vrátit k pondělním vzpomínkám na Pavla Šruta, jen mi dodali odvahu. Pokračování textu
Léto je za rohem, ale napřed pár slov o mém oblíbeném vinaři. Stefano Grandi z toskánského San Gimignana, vinař a majitel Podere Canneta, je boží člověk. Už jsem tady psal jeho vánoční odpovědi na moje oznámení, že jsem za tři týdny před Vánocemi vyprodal jeho vína: Budu o svátcích myslet na všechny, kdo ve vaší krásné Praze pijou moje vína… V dubnu jsem mu zase psal, jak je na tom s lahvováním: Tady je skoro léto, horko a slunečno, výborné počasí, kdybyste chtěl přijet. Vernacciu jsem nalahvoval před třemi týdny, už ji prodávám. Pokračování textu
Dneska bych měl o čem psát, ale nemůžu se k tomu dostat :-) Večer jsem přijel z Escherndorfu, uvařil obědovečeři a místo plánovaného psaní balím vína těm, kdo si minulý týden narychlo objednali přídavky franckých minerálních Silvanerů, milerek a Rieslingů. Na čarodějnice mi Stefan Erbes poslal hodnocení ročníku 2016, které právě vydal Robert Parker. To je radost číst, když hned první víno, které jsem prodával za 400 Kč, dostane 94+ bodů / 100 (Parkerovy stupnice). Ten nepoměr! Pokračování textu