Biskup sedící na soudku vína se spokojeně směje, tahle etiketa se smí používat jedině pro vína z vinice Erdener Prälat. Aby to nebylo tak jednoduché, tak Erdener Prälat původně bylo známkové víno a stejnojmenná vinice byla zapsaná do katastru až v roce 1981. Známý obrázek Preláta se sklenicí vína si pro svoje (známkové) víno rezervovali ürzigští Berresové a teprve německý vinařský zákon z roku 1971 je donutil zapsat do pozemkového katastru vinici Erdener Prälat. Pokračování textu
Pozdní sběr březnový a aktuální
Do Apríla ještě daleko, ale přituhuje! Například když jsem ve středu psal o tom, jak učím svoji dceru zeměpis, tak ve čtvrtek dostala z obávané orientace (viz text) dvě jedničky. Snad nevystřílím všechny aprílové náboje ještě v zimě!
Suché moselské kabinety
Jaro je tady, budou se pít ryzlinky! Ještě nedávno jsem si dělal legraci z marného boje proti představám o suchých moselských kabinetních ryzlincích. Teď s tím budu muset přestat, protože jsem se rozhodl k nejnovější zásilce vín od Erbese přihodit tři suché ryzlinky vinařství Schmitz-Bergweiler, z toho dva kabinety.
Tři základní vína z Alsaska – Pinot, ryzlink a tramín
Dnes bych mohl zkopírovat úvod nedávného článku oznamujícího doručení vín do aktuální alsaské bedýnky. Domácí kontrola vín přináší chvíle radosti, neutrální spokojenosti i zoufání. Přesto podotknu, že jsou to jen soukromé poznámky. Vlastní nadšení nebo zklamání nabízím, ale nevnucuju. Nemusíte sdílet můj názor na to, co se mi líbí, ani na to, s čím jsem nespokojený. Místo hlubokomyslných úvodů popisy tří základních vín z aktuální alsaské bedýnky. Pokračování textu
Učíme se zeměpis v deváté třídě
Při večeři jsme s dcerou probírali školu. Moje děti mají problém s moderním zkoušením Zeměpisu. Na dceřině gymplu se praktikuje zkoušení tak zvané orientace, to je… no to radši ani nechtějte vědět. Paní profesorka hlásí názvy a žáci ukazují prstem na mapě, kde by se to třeba mohlo nacházet. Fakt! To bych si nevymyslel.
Tati, a víš třeba, kde jsou Nové Hrady?
Pokračování textu
Alsaský Muscat Grand Cru Zinnkoepfle od Haullerů
O počátcích své posedlosti alsaským Muškátem Grand Cru jsem se tady už asi zmiňoval, ale možná ne úplně podrobně. Je to už třináct let, byl jsem mladý a krásný a v létě 2006 jsme byli v Alsasku na dovolené. Několikrát jsem nechal ženu se dvěma malými dětmi „doma“ v pronajatém apartmánu s bazénem a jel na výzvědy po místních vinařstvích. Pamatuju se, že se mi už tehdy líbil malebný Eguisheim, a cestou zpátky jsem sjel z dálnice (je to jen rychlostní silnice ale co už :-) v Pfaffenheimu. (Na dolní fotce moje děti obdivují eguisheimské vodotrysky.) Pokračování textu
Alsasko přijelo, první košt
První propagační fotka alsaských vín Famille Hauller po příjezdu. Zase jsem podlehl vášni pro plnotučný Grand Cru Muscat a přivezl Zinnkoepflé, ale těším se i na nádherný barikovaný Pinot Noir F 2015 (na fotce vpravo), základní Tramín a další vína. Nastane týden napjatých ochutnávek a hledání shody – neshody s první nákupní degustací. Kdo se chvíli bavíte vínem, určitě to znáte. Člověk si z degustace přiveze krabici vína a při prvním otevření lahve o týden později jásá (je to výborný, přesně jak jsem si napsal!), diví se (co jsem v tom hledal? Musím zlepšit krasopis a psát si lepší poznámky) nebo se rovnou hroutí (s čím jsem si to spletl?). Přesně to mě čeká příštích několik dní. To se nikdy neomrzí, při celovečerním popíjením vybrané lahve bývají dojmy a hodnocení často jiné, než při rychlé degustaci s vinařem. Pokračování textu
Francie a Španělsko, dvoje poznámky z víkendu
Facebook a další internetové vymoženosti pro mě dlouho byly jen ztráta času, ale o víkendu jsem se nechal nachytat. Kamarád – čtenář blogu postoval ze Strasbourgu fotku se starým panem Berthenetem, tak jsem si vyprosil jednu lahev. Na štrasburském Salonu nezávislých vinařů bylo podle kamarádova referátu přes 700 vystavovatelů. Čtyřdenní vstupné (6 EURO) zahrnovalo degustační skleničku a neomezený příděl vzorků, ale už ne katalog (další 4 EURO, hrůza ten kapitalismus!).
Velký Sylván, velký Lump
Můj vztah k degustaci Velkých Vín, zejména těch označených jako Grand Cru, se postupně vyvíjel. Zpočátku jsem se ostýchal a otevření lahve neústupně odkládal. Čekal jsem na vhodnou příležitost a žádná mi nebyla dost dobrá. Taky jsem čekal na vhodnou návštěvu, se kterou bych se rozdělil, ale několik pokusů mi ukázalo, že tohle je slepá ulička. Návštěvy na to vesměs nejsou zvědavé a neocení to, některé pokusy skončily skoro trapně. Pokračování textu
Chardonnay a Gamay, dvě netypická Beaujolais
Cuvée Blanc Prestige 2017 Beaujolais Villages AOC, Chateau de Durette
Začnu prémiovou nebo výběrovou verzí Chardonnay z Beaujolais. Jak už jsem tady několikrát psal, Chardonnay z Beaujolais Villages (nejsem si jistý, zda to platí i o jižní části Beaujolais, ale určitě o severní části Beaujolais blízko Maconu) se může zatřídit i jako Bourgogne Blanc. Místní patrioti používají označení Beaujolais Villages, přestože prodejnější (včetně vyšších cen) by zřejmě bylo označení Bourgogne Blanc. Pokračování textu
Osmá alsaská odrůda
Už po prvním nakouknutí do Alsaska v roce 2003 jsem nadšeně vykládal, že nám Čechům a Moravákům bude Alsasko blízké: vesnice jsou dost podobné těm našim a pěstuje se tady šest bílých odrůd a jedna modrá, všechny dobře známé z Moravy. To by byla dobrá otázka v someliérské soutěži nebo testu WSET: kolik je v té poslední myšlence o odrůdách, na první pohled jednoduché, nepřesností a nepravd? (Jako připomenutí aktuální alsaské bedýnky dávám opakování textu ze září 2015.) Pokračování textu
Při pátku alsaské Auxerrois
Při pátku reklama na Alsasko a alsaskou bedýnku – rozhodl jsem se vypít poslední lahev biodynamického Auxerrois z husserenského vinařství Kuentz-Bas. Přivezeno před rokem do bedýnek, ale přece jen se mi nechtělo riskovat rychlé zrání neznámého vína a vzácné odrůdy. Spolu s další alsaskou vzácností, Klevenerem de Heiligenstein jsem Auxerrois zvažoval i při výběru vín z Famille Hauller, ale nechtěl jsem riskovat. Pokračování textu