Tři měsíce bez Komunitních bedýnek mi už byly dlouhé, ale únorové bedýnky stíhám vyhlásit až v březnu :o) Pravidelné čtenáře po šesti předchozích článcích nepřekvapím: bude to Beaujolais! Pokračování textu
Domaine Louis Claude Desvignes, Villié-Morgon, Beaujolais
Rodina Desvignes má v Morgonu 13 hektarů vinic a provozuje vinařství už v osmé generaci. Někdy je těžké se v rodinných poměrech vyznat, návštěvu jsem si domlouval anglicky s Lous-Benoitem Desvignes, ale místo něj přišla jeho sestra, Claude-Emmanuelle. S nápadnou energií a vervou, s optimistickým zaujetím pro všechno, co dělá. Až při degustaci mi došlo, že za sebe šéf neposlal náhradu: šéfkou podniku je ona.
Paul Janin & Fils, Romanèche-Thorins, Beaujolais
Vysoké hodnocení vinařství v ročenkách nešlo přehlédnout, ale přesto jsem byl skeptický – hledal jsem vinaře, který bude mít v nabídce několik Cru Beaujolais, abych z nich mohl sestavit průřezovou bedýnku. Z prvních informací bylo jasné, že Janin má úzký sortiment s jediným Cru Moulin à Vent, což se mi moc nehodilo… ale při degustaci šla vína jako trumfy v mariáši a všechno bylo jinak. Pokračování textu
Beaujolais počtvrté, základní informace
Kostelík nad Fleurie přitahuje z dálky pozornost ze všech koutů Beaujolais víc než slavný Mlýn (foto dole), ale nikdy se mi nepovedlo ho dobře vyfotit. I kvůli tomu tam rád pojedu znova a v lepším počasí – i když to bude mít jednu nevýhodu, vinaři na mě nebudou mít tolik času jako teď v únoru. Ještě než se pustím do reportů z návštěv vinařství, měl bych dát obecnější úvod. O Beaujolais jsem na blogu už dlouho nic nepsal. Z hovorů s kamarády vím, že Beaujolais spojují s fenoménem Beajolais Nouveau, mladým vínem distribuovaným v listopadu jen na oslavu úspěšné sklizně, nic víc. Mnoho lidí si pak Beaujolais spojuje s Beaujolais Nouveau vyprodávaným v supermarketových akcích o dva roky později za padesátku – to je zločin zralý na popravčí četu a zároveň jev, který přispívá k ekonomické stagnaci regionu. Jak je to vlastně s Beaujolais? Pokračování textu
Beaujolais potřetí
Dneska jen stručně, po celém dnu lítání a bez oběda už padám do postele, zítra ráno mám dvě rychlé návštěvy vinařství a jedu domů. Ráno se vrcholky kopců Beaujolais skrývaly v mlze, ale bylo poměrně teplo. Jel jsem do Lancié, vinařství André Colonge et fils. Pokračování textu
Další fotky z Beaujolais
Beaujolais je takové malé Burgundsko: má všechno, co má Burgundsko (výrazné vinice s odlišným podložím, dlouhou tradici, dvě striktně dané odrůdy, staré a nápadně nízko vedené viniční výsadby a variabilní sklepní metody), ale ve dvou věcech se odlišuje. Místo Pinotu má odrůdu Gamay a místo vysokých cen nízké. Na fotce tradiční pálení starého dřeva ve vinohradu ve starém plechovém sudu navařeném na trakař. Už jsem tu měl podobné fotky z Burgundska i z Loiry, z vinic jde kouř celou zimu. Pokračování textu
Pár fotek z cesty
Především děkuju za odpovědi na anketu z minulého článku, některé vzkazy mě moc potěšily. První pohled na výsledky je zajímavý a pro mě překvapivě favorizující rakouské biodynamiky Judith Beck a Nikiho Mosera. Dal jsem tu otázku jako úlitbu úžasným a světovým Frankovkám z Burgenlandu (dělá je tam víc vinařů než jen Judith Beck, ale to není v mých silách, berte to jako symbol), tak jsem rád, že si to získalo tolik příznivců. A klidně se přiznám, že jsem bral jako vyznamenání, že jsem mohl pár krabic Frankovek od Judith B. dovézt. Dnes jen pár fotek, jedno povzdechnutí a pokusím se ještě nic moc neprozradit. Na úvod jedna autentická leč matoucí fotka z cesty. Pokračování textu
Úvahy před odjezdem
Tři měsíce bez Komunitních bedýnek mi už byly dlouhé. Když jsem minulý týden přivezl nové auto, jako první jsem vyzkoušel, jestli se do něj vejde padesát krabic vína. Vejde! Konečně zase balím a připravuju se na cestu. Zatím neprozradím, kam jedu, ale je to země, kde profesionální kultura, na kterou jsem +/- zvyklý, neplatí. Špičková vinařství nemají webové stránky (nekecám!), neodpovídají na e-maily a občas může být problém se s nimi domluvit :o) ale nakonec je to (skoro vždycky) zábavné. Rozeslal jsem e-maily a týden nic. Když přišlo první pozvání k návštěvě, začal jsem hledat ubytování. Když nakonec přišla druhá odpověď, tak jsem hotel objednal – to už musí vyjít!
Barbera potřetí, Pörlapá
Co znamená skorofinský název vína, o tom se už psalo tady (čtěte včetně vzkazu od piemontského enologa v komentářích). Stručně řečeno, je to fonetický přepis povzdechnutí piemontského mladíka při otočení za pěknou ženskou, česky by to bylo asi „nonekecej!“ Do třetice dárek od dovozce s žádostí o hodnocení, upravenou část zveřejňuju.
Pörlapá 2008 Barbera d’Asti Superiore DOCG, Alfonso Boeri
Barberování podruhé
Řízením osudu se u mě v předsíni objevila druhá krabice Barber, dokonce ještě předtím, než si dárce mohl přečíst předchozí článek. Těžko předvídat záměry sudby, ale je možné, že barberský víkend bude mít několik pokračování. Pokud jde o můj vztah k piemontské Barbeře, jde v něm hlavně o to, co dávám a co dostávám, o poměr ceny a kvality. Už v základním cenovém segmentu do 200 Kč můžete najít pěkná, harmonická vína. A často přijemně překvapí i vína v cenách mezi 300 a 500 Kč. Barbera je miláček!
Le Brume 2009 Barbera d’Asti Superiore DOCG, Azienda Agricola Ghione Pokračování textu
Víkend s Barberou
Minulý týden jsem dostal od dovozce krabici s šesti piemontskými víny a prosbou o hodnocení. Zasloužil jsem si to nejspíš nedávnými přejícími zmínkami o Barbeře a třemi roky hodnocení vín v mezinárodní soutěži:o) Díky přátelským vztahům s dárcem jsem nemusel volit diplomatický slovník ani u vín, která se mi nelíbila, a nebudu to dělat ani na blogu – prostě některá vína přeskočím a budu se věnovat jen těm, která chci doporučit. To ostatně není nic nového, dělám to tak vždycky :o)
Lassù 2012 Barbera d’Asti DOCG, Azienda Agricola Ghione Pokračování textu
Risotto, jen malý krůček
V neděli jsem poprvé v životě uvařil dětem risotto. Malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro Italofila… znáte to :o) Už jsem tady varoval, že mě zimní inverzní počasí nutí psát o slunné Itálii, tak mě dneska klidně berte s rezervou.
