Úvodní fotka je z května 2012, v hotelu v umbrijské Perugii. Proti mně sedí Giovanni Dubini z vinařství Palazzone a má neuvěřitelně dobré Orvieto Classico, ze tří vín je to to nalevo. Ani se mi to nechtělo věřit, řekl jsem si o druhý vzorek. Chvíli jsem si lámal hlavu, jestli má smysl dovézt do Čech italské víno z Orvieta. Orvieto Classico je směs pěti bílých odrůd (Procanico, Grechetto, Verdello, Drupeggio a Malvasia), s vyjímkou Malvasie u nás neznámých. Pokračování textu
Slunce pálí jak ďas, úplná Itálie. Večer po šesté už je to na zahradě na svetr a rukavice, ale celý den mě to táhne ven, na zahradu. Poznámky k vínům (většinou) píšu doma. Na posekané zahradě se nedá spolehlivě popsat vůně, ale fotky v článku jsou už ze zahrady. V pondělí jsem vytáhl ven dvě třistawattové reprobedny a ugriloval večeři. V úterý by mi měli v San Gimignanu naložit víno do nových bedýnek. Stefano Grandi psal, že jaro začalo brzo, rychle se zvrtlo do léta a teď je to jako podzim na jaře.Mně se to líbí, tolik slunce! Pokračování textu
Byl jsem na festivalu v Novoměstské radnici v pátek odpoledne a pojal to jako společenskou návštěvu. Tedy neprofesionálně a bez vyplivování vzorků. Vzhledem k časovému rozsahu, alkoholu i počtu vystavovatelů to byla chyba. Návštěvníků bylo plno, ale v pátek to podle mého ještě nepřesáhlo snesitelnou míru. Poznámky bych mohl rozdělit na část o starých známých a o nových objevech, obě části byly velmi uspokojivé. Pokračování textu
Nedělní letní počasí bylo záminkou k otevření památeční lahve. Vždycky je něco poprvé a něco naposledy, tak jsem vytáhl poslední láhev toskánského Castello Ginori 2010 z vinařství Marchesi Ginori Lisci. V počátcích Komunitních bedýnek to byl cenový i kvalitativní vrchol toho, na co jsem si jako dovozce troufal. Myslím, že od té doby byl tenhle vrchol několikrát překonaný, ale abych to neshazoval: první dojmy z degustace po letech byly dobré. Pokračování textu
O dubnové degustaci ve franckém vinařství Hofmann jsem už psal tady, jejich vína byla v loňských říjnových bedýnkách. Jako charakteristika by se mi pro ně hodila německá čistota vín, precizní odrůdový projev a bezvadná pitelnost. V říjnových bedýnkách byla dvě červená, jakostní 2015 Spätburgunder (alias Pinot Noir z hlinito-křemičitých půd na Rottinger Feuerstein) a 2015 Schwarzriesling (alias Pinot Meunier alias Mlynářka). Obě bezvadně odrůdová vína, Mlynářka s přitažlivě ovocným projevem (který mám rád u Champagne z téže odrůdy) a Pinot Noir dost typicky německý, severský, ale taky s dobrým ovocem a jasnými odrůdovými rysy. Při dubnové degustaci nového ročníku s Jürgenem Hofmannem bylo všechno jinak, ale zdá se, že taky dobře. Vzal jsem si tři červená na přechutnání doma, protože doma v klidu bývá často všechno jinak, než po dlouhé cestě ve vinařství. Pokračování textu
Za fotku lahve milerky bych na Facebooku moc lajků neposbíral, aneb dnes o asi nejlepší milerce co znám. Už jsem ji na blogu vychvaloval, předchozí ročník jsem vyjmenoval v lednu mezi dvanácti nejlepšími víny minulého roku, podrobnější popis byl tady. Tam jsou taky všemožné zařazující i zlehčující popisy a souvislosti. V dubnu jsem zajel do Randersackeru a paní za barpultem vinařství jsem překvapil tím, že jsem si k degustaci vyžádal jen milerky. Nakonec se mě zeptala, A vy jste asi vinař? Nejsem, ale už jsem před půlrokem projel všechna vína ve společnosti majitelů, a můj závěr byl, že Schmittové mají špičkovou milerku. Pro Silvanery jezdím do nedalekého Escherndorfu, ale milerka z Randersackeru je z říše snů. Pokračování textu
S předčasně letním počasím přišla žravá sezóna. Gril, saláty a víno na zahradě, a kdybych u toho jen celé odpoledne koukal do blankytně modré oblohy, nepovažoval bych to za ztracený čas :-) V sobotu byly v Chřestíně u Vojkovic chřestové slavnosti. Mám to tam pár kilometrů, posnídal jsem pod modrou oblohou chřestovou polévku, vepřovou panenku s chřestem a jako dezert jahodové mousse (samozřejmě s chřestem). Doma jsem si dal cappuccino a začal jsem se zase cítit jako člověk. Pokračování textu
Určitě bych neměl koukat, kde co lítá a měl propagovat aktuální toskánské bedýnky ze San Gimignana. Jenže moje zásoby italských vín vyschly, zbyly mi jen vzpomínky a těmi se jeden nezasytí. Ve čtvrtek jsem (konečně!) koupil v Praze Salsicciu za rozumnou cenu, ale neměl jsem k ní italské červené (k italským jídlům prostě sebelepší cizí vína nefungují.) Proto dovoz Vernaccie a toskánského Merlotu, v pátek je uzávěrka přihlášek. Tak se na to tady koukněte a já dnes zpracuju zápisky z několika degustací. Francký Bacchus a dva moselské ryzlinky z Braunebergu. Pokračování textu
Sobota 28. dubna byla nabitá. První zastávku (Weingut Hofmann) jsem už tady popisoval, potom jsme se krátce zastavili v Randersackeru u Suchých Schmittů (pro milerky) a hnali se do Escherndorfu. Setkali jsme se s Petrem Schäfferem a za chvíli dorazil i otec Egon Schäffer. Chcete něco ochutnat? zeptal se za chvíli. Ráno jel na dva dny na WeinBörse do Mainzu, tak jsem pozvání večer nečekal. Stálo to za to, protože Schäfferovi začali lahvovat ročník 2016. Foťák jsem nechal v bytě na penzionu, z degustace mám tuhle jedinou fotku z mobilu (nahoře) – rozmazané lahve ve sklepě. Pokračování textu
Pracovní zápisky z návštěvy vinařství. O první návštěvě v září jsem psal tady, pravidelní čtenáři znají jejich vína z loňských Skleničkových bedýnek. Na konci dubna jsem využil cesty do Escherndorfu k zastávce v Röttingenu. Už při e-mailové domluvě byl Jürgen Hofmann vstřícný. V září jsem k nim dorazil v první den sklizně, takže časové plány se měnily a na degustaci zbylo málo času. Přesto jsem vína nakoupil a byly z toho úspěšné bedýnky, teď jako by mi Jürgen Hofmann chtěl vynahradit tehdejší nedostatek času. Pokračování textu
Druhý výběr fotek z májového pobytu ve Frankách začnu procházkou po vinici Escherndorfer Lump. Pokračování textu
Minulý týden mi dva čtenáři naznačili, že jim moje občasné odbočky od tématu fermentace/degustace neboli vzhled/vůně/chuť nevadí a spíš houšť. Stejně jsem se chtěl vrátit k pondělním vzpomínkám na Pavla Šruta, jen mi dodali odvahu. Pokračování textu