Ještě jednou darovaný americký Pinot, tentokrát z Oregonu. Etiketa poskytuje evropskému konzumentovi poměrně málo informací, … tedy ne že by třeba burgundské Pinoty v tomto smyslu vynikaly, ale tam je (skoro:-) všechno předem dané. „Certified sustainable“ je pro mě nerozluštitelná certifikace, za to zadní etiketa sice jen obecně tvrdí, že hrozny pocházejí z různých vinic ve Willamette Valley, ale poměrně rozhodně tvrdí, že všechny pocházejí z vlastních vinic vinařství (to už je jako v Evropě, v USA to asi není úplně běžné). Pokračování textu
Skleničkovská degustace 26. června
V pondělí jsem se tady chlubil dvěma degustacemi provedenými minulý týden na Moravě na téma Sylván, ryzlink a milerka, a hned jsme se domluvili s kamarádem, že by bylo škoda to neudělat i v Praze :-) Abych nezapomněl to hlavní, bude to v úterý 26. června v 18:30 v soukromém klubu na Praze 4, Družná ulice. Adresu pošlu s potvrzením rezervace.
Květinářka aneb Pinot z kalifornských veder
Dneska asi nepotěším dárce, který mi před dvěma týdny přivezl dva Pinoty z USA. Nechci se připravit o nepravidelnou výsadu dovozu zajímavých amerických vín, ale první článek víry zní, Pinot musí mít kyselinu (i kdyby se mělo dokyselovat)! Ahoj Petře, moc Ti děkuju za dvě vína, a prosím, dnes už dál raději nečti.
Myšlenky za volantem cestou na degustaci
Na konci dubna jsem kupoval milerky v Randersackeru (Franky). Při degustaci jsem se zmínil o tom, že odrůda má u nás zničenou pověst díky vysokým výnosům a socialistickému vinohradnictví. Že to bylo (a stále ještě trochu je) synonymum pro špatné bílé víno. To bylo u nás stejné, řekla moje průvodkyně, v devadesátých letech jsme s milerkou vpodstatě začínali znova. Je dobré si při tradičním českém nadávání na poměry uvědomit, že i za socíku jsme v něčem byli součástí globálních trendů. Pokračování textu
Dva dny na Moravě
Závěr týdne byl moravský a pracovní. Ve čtvrtek degustace pro 50 lidí v hotelu u Olomouce, na páteční večer jsem si domluvil stejný program pro vinařský spolek derfnanských vinařů Vinaři Sady. Když už jsem si to večer předem nacvičil, byla by škoda to nevyužít :-) Na fotce velká přednost celého podniku, dozrávající třešně u cesty. Snídaně a svačiny na stojáka u silnice. Pokračování textu
Videopoznávačka
V pondělí si dávám pauzu od vína, přes víkend mě sužovaly choroby a nic jsem nenapsal. Místo toho jsem se povaloval v posteli, četl a koukal na filmy. Jeden běžel v pátek večer na České televizi, s dcerou jsme ho viděli před rokem v kině a teď znova doma. Všiml jsem si tam jednoho krátkého záběru, který jsem v kině přehlédl. Povědomá postava vychází z hodpody a mizí ve tmě. Do krátkého videa jsem sestřihal dva zajímavé pohledy na Prahu a ten jeden krátký záběr. Dal jsem ho tam dvakrát, na začátek i na konec. Kdo poznáte černovlasého chlapíka, který vychází z hospody, máte bod :-)
Mešní víno? Luna a Věže San Gimignana
O víkendu začala tropická vedra, vína ze San Gimignana přijela ve čtvrtek, právě včas. O snoubení vín s počasím se moc nemluví, ale věc se zdá být jasně daná původem vína. Hrozny vypěstované v rozpálené krajině dávají víno, které se hodí do vedra. Obvykle pomáhá vyšší kyselina (u základní Vernaccie se neodbourává jablečná) a slané chutě čili mineralita. V pondělí večer jsem vařil těstoviny s bazalkovým pestem a parmezánem, otvíral jsem k tomu postupně několik vín. Francii, Maďarsko, všechno marnost. Sebelepší víno nefunguje s nevhodným jídlem, lokální kuchyně se vždycky vyvíjí souběžně s místními víny. Když teď přemýšlím o červnové bedýnce, hodila by se mi spolehlivá předpověď počasí. Pokračování textu
Pár fotek z degustací IWSP
Irene Burgoa ze španělského vinařství Bodegas Castillo de Mendoza, Rioja. Kdyby nic jiného, tak tahle fotka je dobrej otvírák na wine-blog :-) IWSP (International Wine Show Prague) se pořádá dvakrát ročně, z podzimní přehlídky jsem si přinesl silný tip na Celler de Capçanes. Španělským vínům ze starých výsadeb za občas hodně nízké ceny se těžko odolává. Tohle je se 120 tisíci lahví roční produkce malé vinařství (Špasnělsko je velké!), samé Tempranillo, vyšší alkohol a ovocnější vína byla super. Lahev na fotce je 24 let stará Reserva, komplexní hladké víno se spoustou ovoce, harmonie bez známek stárnutí. Senzace. Pokračování textu
Volné plkání o maďarštině, překladech a jednom vlašáku
Maďarština bývala pro Čechy zdrojem pubertálních vtipů, podobně dnes luštím etikety maďarských vín. Olaszrizling je poměrně jednoduchá zkomolenina Vlašského ryzlinku, ale tím asi podobnost maďarštiny s ostatními evropskými jazyky končí (kamarádka kdysi říkala, že jediné slovo, které zní stejně v češtině i maďarštině je makový koláč). Scifista by mohl přeložit Fekete Pince jako Temný sklep, ale doslovně to je Vinařství Černý a správně Vinařství Fekete. (Některé věci není třeba gůglovat, když znáte v každém jazyce několik zásadních kleteb a nadávek. Já jsem se na vojně naučil fekete ördög, takže brnkačka.) Zvláštní požehnání je, že Maďaři nevymysleli vlastní číslovky, používají standardní arabské číslice. Ročník 2012. Pokračování textu
Mi piace Vernaccia!
Podobnými fotkami začínalo několik mých reportů z toskánských dovolených: padesát kilometrů před cílem jsem nakoupil u Baldisserotta v Castel San Gimi několik vín a brzy po ubytování jsem otvíral Vernacciu od Santiniho nebo od Stefana Grandiho. Tentokrát sice sedím doma, víno přijelo za mnou, ale s ním i vzpomínky na všechny cypřišové aleje, dlouhé večerní stíny na kopcích, na pizzy sežrané v Oasi Verde a La Ventola, rajčata, zmrzliny i kafe, a že jich za ty roky bylo :-) Taky na Florencii a Sienu, a nejvíc samozřejmě na Volterru – k té mám úplně zvláštní vztah. Některá vína mají magickou moc připomenout vám vzpomínky zasuté a radostné, s lahví vína si někdy kupujete celoživotní vzpomínky na nějakou zemi. Mi piace Vernaccia!
Pokračování textu
Ráspi, dvě Frankovky ze Soproně
Dlouhý pobyt (a neopatrnost) na pátečním festivalu Praha pije víno mě dovedl k porušení životosprávy, tak jsem si objednal krabici maďarských vín pro domácí kontrolu s obavou, nakolik se na mém dojmu podílela únava alkoholem. Na festivalu jsem byl nekriticky nadšený, doma to už z principu není tak nekritické, ale stále je to nadšení. (Jinak si matně vzpomínám nebo možná mylně myslím, že József Horváth alias Ráspi byl na jednom z prvních ročníků PPV, jen jsem tehdy jeho vína přeskočil. Každopádně podle prodejce je Ráspi místní přezdívka vinaře Horvátha, maďarský slovník nenabídl žádný překlad. Vinařství má 21 hektarů vinic, na čtyřech pětinách je vysazená Frankovka.)
2015 Kéfrankos Válogatás, Ráspi
Pokračování textu
Dvě ohlédnutí do minulosti
Úvodní fotka je z května 2012, v hotelu v umbrijské Perugii. Proti mně sedí Giovanni Dubini z vinařství Palazzone a má neuvěřitelně dobré Orvieto Classico, ze tří vín je to to nalevo. Ani se mi to nechtělo věřit, řekl jsem si o druhý vzorek. Chvíli jsem si lámal hlavu, jestli má smysl dovézt do Čech italské víno z Orvieta. Orvieto Classico je směs pěti bílých odrůd (Procanico, Grechetto, Verdello, Drupeggio a Malvasia), s vyjímkou Malvasie u nás neznámých. Pokračování textu