Čtyři kopce, Teufelskeller, Pfülben, Marsberg a Sonnenstuhl, se táhnou od severozápadu k jihovýchodu kousek od Würzburgu podél řeky Mohan. Mezi kopci a řekou se tísní městečko Randersacker (obrázek jsem ukradl z webu vinařství Schmitts Kinder, kliknutím jej zvětšíte). Když se vám na chvíli otevře výhled na Randersacker z dálnice, vypadají čtyři vysoké kopce opravdu velkolepě. Při příjezdu do Randersackeru to svádí k dojmu, že kopce jsou vystavené jižnímu slunci, ale Mohan se klikatí a u Randersackeru teče téměř severním směrem, takže přinejlepším jihozápadní expozice. Pro mě to jsou, spolu s vinicí Escherndorfer Lump, zatím nejlepší objevené polohy pro francký Silvaner. Pokračování textu
and Oscar goes to…
Až dosud držel mého soukromého Oscara za nejlepší milerku kabinet Ewig Leben z randersackerského vinařství Trockene Schmitts (ještě mám pár lahví, takže nelze vyloučit článek na blogu), ale po víkendu se bude trofej stěhovat dvacet kilometrů do Escherndorfu. Z listopadové degustace u Schäfferů jsem měl dojem, že za milerkou od Schäfferů stojí mladý Peter Schäffer. Ne že by to řekl, ale nadšeně víno prezentoval s tím, že kvasilo spontánně, bez přidání selektovaných kvasinek, a že si na kvašení taky vzalo dost času. A že už dostalo na (nějaké, zapomněl jsem jaké) německé soutěži 88 bodů / 100 (dost na podceňovanou odrůdu). Lahvovali asi v září 2018, poměrně pozdě. I podle jiných projevů jsem měl dojem, že syn Peter se víc angažuje v provozu vinařství a postupně přebírá odpovědnost za některá vína.
Sylván jako kamenný obelisk
Honem než to vypiju :-) Myslel jsem si, že poznámky z degustace Silvaneru Horsta Sauera z vinice Escherndorfer Lump jsem už na blogu měl, ale skleničku před dnem lahve jsem zjistil, že to byl předchozí ročník 2016. Na Velkou Listopadovou Sylvánskou Degustaci jsem přivezl i dvě vína od nejslavnějšího ze všech pěti ešerndorfských Sauerů a k mému překvapení právě tenhle vyhrál v improvizovaném hlasování o nejlepší z dvanácti vzorků.
Ryzlink z alsaského Hunawihru
Soukromý dovoz ze srpna. Přivezl jsem si tehdy z hunawihrského družstva všechny tři Grand Cru ryzlinky, ale vyzkoušel jen jeden, Rosacker. I bez prohlížení starých zápisků na webu tady si pamatuju, že působil příliš mladě a nezrale. Další dva ryzlinky jsem schoval do chladničky, ale s příchodem prosince mě honila mlsná. Z prvních alsaských bedýnek v květnu 2012 si pamatuju Schoenenbourg jako nejplnější a nejzralejší, taky s největším zbytkovým cukrem. (Na úvodní fotce ze srpna je v popředí fontána St.-Hune, za ní hunawihrský opevněný kostel s vinicí Rosacker.)
Pokračování textu
Sylvánská degustace
Tématem Skleničkova blogu není fotbal, takže se dnes nebudu věnovat výhře Viktorky nad moskevským vojenským klubem v Lize Mistrů. Potěšilo to (i překvapilo) a nadšeně jsem skouknul televizní góly, ale hlavní zprávou pro mě byla sylvánská degustace. Šest vinařství, třináct vín a jedna odrůda. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tou odrůdou nebylo Sylvánské zelené. Ještě před několika měsíci by mě nenapadlo, že něco takového udělám. Na úvodní fotce módní přehlídka, otvírání lahví a kontrola vín pár hodin před začátkem. Pokračování textu
Špičkový kabinetní Sylván z Franků
Některé věci se během let nemění. Tak třeba v escherndorfských vinařstvích dělají Silvanery (a další odrůdy) každým rokem stejné, suché a minerální. V Čechách a na Moravě podobnou jistotu nemáme (sláva vyjímkám!) a projev vín bývá rozmanitý. Za to v některých domácích vinařstvích máte jistotu, že při nákupu nedostanete nic ochutnat :-) Kupoval jsem jeden Sylván do dnešní veřejné degustace, tak jsem si tentokrát dokonce o ochutnávku řekl. Uslyšel jsem očekávané odmítnutí (to my tady u nás neděláme). Pro některé lidi je kapitalismu škoda, ale na blogu se budu věnovat jen těm druhým.
2017 Escherndorfer Silvaner trocken, Horst Sauer
Pokračování textu
Rrriesling!
Před šesti lety jsem vytouženou první ryzlinkovou bedýnku uvedl jen několika větami. Od té doby stále víc podléhám tlaku, že každou další bedýnku nabízenou čtenářům je potřeba perfektně zdůvodnit. Popsat a vysvětlit nadšení (právě jsem napsal svůj první oxymoron :-) Vytoužený a jen málo připravený výlet do údolí řeky Mosely v říjnu 2012 měl za následek šestiletou spolupráci s předním německým vinařstvím, pět návštěv majitele Stefana Erbese v Praze (jo a šestá bude v lednu!) a pět diplomů BEST WINERY na soutěži Prague Wine Trophy (šestý dostaneme zase v lednu :-) Pokračování textu
Katalánský Vermut do letních teplot
Abych předešel posměšným poznámkám, rovnou přiznám, že fotit Vermut de Capçanes v dnešním počasí (+4 stupně Celsia) je špatnej nápad. Dohnala mě k tomu zvědavost. Dostal jsem z vinařství dvě lahve na vyzkoušení a o víkendu si jednu z nich vyžádala kolegyně z konkurenčního podniku. Bylo mi jasné, že ji chce, protože zvažuje vlastní dovoz, ale co už nadělám – na rozdíl od předchozích případů, kdy Skleničkovy bedýnky inspirovaly jiné dovozce to ani neskrývá, ani mi neopisuje z webu přihlašovací dotazníky :-) Navíc kolegyně byla ve Španělsku a s vínem z Capçanes se tam setkala, takže jsem ji aspoň vyzpovídal ohledně kultury požívání vermutu v Barceloně. Pokračování textu
Další Silvaner z Randersackeru
Domácí úkoly před sylvánskou degustací příští týden. Tahám Silvanery ze sklepa jako králíky z klobouku a dnes to odnese 2017 Silvaner Randersacker Sonnenstuhl Spätlese trocken z vinařství Trockene Schmitts. 13% alkoholu a zbytkový cukr pod jedním procentem. O Trockene Schmitts (web) jsem už psal několikrát, včetně dějin rodu s oddělením dvou větví na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, z čehož vznikla současná vinařství Trockene Schmitts a Schmitts’s Kinder.
Jedno staré Sangiovese 2009
Devět let staré Sangiovese jsem už popisoval před rokem tady. Od té doby jsem už měl i ročník 2005. Když jsem v září vybíral vína do toskánské bedýnky, naskytla se možnost koupit pár starších vín z archivu vinařství, počínaje ročníkem 2009 a konče 1995. Dovezl jsem pár krabic 2009 a 2007. Ceny byly proti. 2009 jsem prodával za 850 kaček, ale 2005 by už šla za 1800 a 1995 lépe nesčítat (3000). Pokračování textu
O mešním víně
Poslední fotka před odjezdem z Escherndorfu, hlavního města Sylvánského zeleného. Mše svatá je v neděli od půl desáté, od osmi na Vogelsburgu. To je kostelík na vrcholu escherndorfského Lumpa, nejslavnější místní vinice. Cedule je upozornění motoristům, aby dávali pozor a v neděli dopoledne nikoho nepřejeli. Hned vysvětlím, proč to sem dávám. Pokračování textu
Sluneční Silvaner
Večer se Sylvánem mě pobavilo, když mi na staré nahrávce zpíval Bob Dylan: I started out on Burgundy but soon hit the harder stuff… ale Dylan asi neměl na mysli Sylvánské? S prvním vínem z několika krabic přivezených pro připravovanou sylvánskou degustaci je brzo na superlativy, ale první dojem je ohromující, těšte se! O randersackerském Slunečním stolci jsem už psal tady v souvislosti s vínem bratrského vinařství Trockene Schmitts, takže jen zopakuju, že při překladu místních jmen je důležité a nutné respektovat slovesný rod. Proto vinici Sonnenstuhl nikdy nepřekládáme do češtiny v ženském rodě (svádí to!) ale vždycky v mužském: Sluneční stolec :-) Pokračování textu