Krása komerčního Veltlínu

BLOG P1290950 2x Weinrieder

Pokračování seriálu o komerci nejkomerčnější, Veltlínech z Poysdorfu. Aspoň teď v létě to platí, vína jsou ve vrcholné formě a je radost je pít (to samozřejmě platí jen o posledním ročníku). V drtivé většině případů jde o komerční záležitosti, vína dělaná na kšeft – jenže jsou výborně udělaná a ještě líp propagovaná. Ostatně zlí jazykové tvrdí, že Rakušani jsou mistři propagace. Prý o tom svědčí i to, že dokázali celý svět přesvědčit, že Mozart byl Rakušák a Hitler Němec :o)   Pokračování textu

Dva póly rakouského Veltlínu

Chtěl jsem poznámky z poysdorfských nákupů roztáhnout na celý týden, ale nevyjde mi to. Dvě vína se mi sama vnutila do jednoho článku. Bylo by škoda nevyužít takový kontrast – obě vína jsou ze stejné vinice (Waldberg), ale úplně odlišná. První je klasický Weinviertel DAC, možná trochu jemnější a minerálnější, ale v zásadě přesně to, co byste od poysdorfského Veltlínu čekali. Druhý je naopak netypický Veltlín, s hrozny sklízenými na samém vrcholu zralosti, snažící se překonat škatulku vytvořenou pro místní vína, a po zásluze za to potrestaný deklasifikací na jakostku. Že na světě není žádná spravedlnost? A co jste čekali? Spravedlnost náleží přece jen Pánu Bohu, a víno se dělá k jeho oslavě, ne k potěše lidských smyslů! (I když vypít půl lahve večer po tropickém letním dni jen tak pro radost není nic zavrženíhodného.) Abych úvod ještě víc zašmodrchal, nejsem si jistý, které z těch dvou vín je lepší. Zralým hroznům jsem dal o bod víc než čistému Weinviertelu, ale ten se díky nižšímu alkoholu v létě líp pije…

BLOG P1290938 GV Gmeinbock
Pokračování textu

Chvála průmyslově připraveného Veltlínu

Veltlínové okénko jsem včera uvedl zmínkou o návštěvě nejlepší vinotéky na jižní Moravě, ale myslel jsem samozřejmě tu poysdorfskou. Přestěhovala se do lepších prostor, zesvětlala a zmodernizovala se, a přes ceník hlásající, že nákupní degustace stojí 1 EURO za každý vzorek je ve skutečnosti degustace zdarma. Rozhřešení vám přinese nákup za 30 EUR, což s pěti lahvemi bezpečně překročíte, navíc máte velkou šanci, že společnost při degustaci vám bude dělat někdo z místních vinařů. Poysdorf doporučuju už od roku 2007!

BLOG P1290922 GV 2015 Heger
Pokračování textu

Víkendový fotoblog moravský

BLOG P1290903 Kuželovské zpěvulky

Po třech nebo čtyřech letech jsem byl zase na Moravě, s dcerou jsme projeli většinu posvátných moravských míst. Spojil jsem to s rozvozem vín v Brně, ale záminkou k výletu byla návštěva Aqualandu Moravia (dcera ho miluje) a samozřejmě Horňácké slavnosti. Na úvodní fotce Kuželovské zpěvulky, moravské kroje se mojí dceři líbily už poprvé před lety.   Pokračování textu

Suchý kabinet z Mosely

P1140452 Monchhof

Robert Eymael z ürzigského vinařství Mönchhof si v roce 2001 pronajal od dnes už osmdesátiletého Hanse Lea Christoffela 3,5 hektaru pravokořenných vinic na dvou místních tratích Ürziger Würzgarten a Erdener Treppchen. Dodnes vína z jeho vinic lahvuje separátně, jako Joh. Jos. Christoffel Erben. Poprvé jsem je koštoval na prvomájové degustaci v Ürzigu roku 2014 s panem Eymaelem, bavila mě čistota a preciznost moselského stylu. Od té doby jsem se přistihl, že si jejich etikety (stylizované jako oltářní triptych, moc se mi líbí!) pletu s víny jiného ürzigského vinařství, Jos. Christoffel Jun., které jsou s pouhými dvěma hektary ještě větší raritou. Při červencové návštěvě jsem koupil trojici kabinetů (to je tradiční místní disciplina a svým způsobem i prubířský kámen vinařova umu) a chci postupně zveřejnit poznámky, tak jak na ně dojde.   Pokračování textu

Moselský kabinet doktora Hermanna

BLOG P1290686 Cedule Dr Hermann

Ryzlinky Dr. Hermanna mě kdysi k Mosele přitáhly a probudily první silný zájem. Miluju jejich etikety s fotkou Ürzigu a vinice Ürziger Würzgarten, stylizovanou do podoby staré rytiny. Mimochodem vinařství používá etiketu i k označování svých řádků na vinicích, hlavně svahy Ürziger Würzgarten si bez tyčí s jmenovkami vinařů nejde představit.   Pokračování textu

Pergolaia 2011 IGT Toscana, Caiarossa

P1290559 Pergolaia 2011
Jedno z nejčastěji vzpomínaných toskánských vín na Skleničkově blogu, biodynamická Pergolaia. Teprve devátý ročník, před rokem přišel facelift etikety, ale stará socha boha Dionýse zůstala. Podle strohých údajů vinařství směs Sangiovese (převažuje) s malými přídavky Cabernetu Franc, Cabernetu Sauvignon a Merlotu. Příznivý ročník s rychlým vyzráváním a sklizeň o týden až deset dní časnější, než je obvyklé. Klasicky kvašení ve velkých 50 hl sudech a poté školení v různých nádobách.

Hodně temná rubínová barva, jemná odrůdová vůně (Sangiovese) a v závěru se objevuje středomořské koření. V chuti vyvážené, harmonické a plné. V ovoci hodně vyzrálé (viz poznámky o ročníku 2011, o stupeň víc a napsal bych už přezrálé), šťavnaté, s červeným ovocem a lesními plody. V závěru chuti balsamiková aromata a ještě štípnou taniny, hodně mladé. Při bodování na soutěži hravě 92 bodů / 100 díky plnosti, koncentraci a vyzrálosti. Soukromě mě ale tyhle vlastnosti nebaví tolik, jako lehkost ročníku 2009. Dá se pít už teď, ale za dva roky bude lepší.

Připomínám novou italskou bedýnku vín ze sopečných vyvřelin a vápenitých jílů z Orvieta. Podrobnější informace jsou tady a přihláška tady.