Pořád tady píšu, že v Itálii přežívám z českého důchodu, takže bych měl vysvětlit, jak důchodce přijde k třicetieurovému Brunellu :-) Pořídil jsem si zákaznické karty dvou hlavních supermarketových řetězců a moje sympatie okamžitě přešly od COOPu ke CONADu. COOP jsem miloval jako turista za občasných krátkých italských výletů, ale CONAD mi pravidelně s účtenkou vytiskne i slevový kupón nebo kupóny na další nákupy. Naposledy 6E slevu na nákup za 30 a víc EUR. Nosil jsem to v portmonce jako talisman a na konci týdne jsem si uvědomil, že žádný velký nákup už neudělám. Tak jsem zajel jen tak pro Brunello za 30 se slevou. Nejvtipnější na italských slevách je načasování. Mně jako lajkovi to připadá víc jako sociální služba než jako výprodej: před Vánoci jsou slevy na ryby a na sladkosti, teď na jaře na jahody, pomeranče a Prosecco :-) Itálie funguje úplně jinak než Čechy, stále se učím! (Dvě úvodní fotky jsou z Livorna, Terazza Mascagni.) Číst dál
Levná vína a další radosti života
Na otázky typu Co říkáš Pomeranči na pennsylvánské třídě nebo Viděls teď Blběnu na TikToku? mám spoustu hlubokomyslných odpovědí a jsem na to patřičně pyšný. Nemůžu o tom nepřemýšlet, ale jsem rád, že se mě už na to nikdo neptá. V Toskánsku jsem se od toho odstřihl. Azurové nebe, procházka u moře, pár pinií, cypřišů a palem ve mně dokáže navodit pocit štěstí a všechny debaty a hádky s dezoláty mě z něj vytrhují. Psal jsem to už před pěti šesti lety a vidím to dnes kolem sebe. Italové jsou taky nespokojení a nadávají na domácí politiky, ale než se naučím italsky tak, abych to prožíval jako domorodec, jsem v bezpečí. Perte se a žerte se, ale mě vynechte. Číst dál
Zpátky v Itálii a dvakrát Feudi di San Gregorio
Výlet do Čech se vydařil, protože jsem 1) přivezl vína z Alto Piemonte, 2) jsem je prodal, rozvezl a rozeslal a 3) jsem se zase vrátil do Toskánska. Česká Pošta mě zaskočila tím, že dřívější postupy posílání balíků přestaly platit, balíky se vyčlenily do Balíkovny, která čeká na osamostatnění a prodej soukromému investorovi. Nakonec jsem rozeslal asi osmnáct balíků, polovina došla hned druhý den, druhá polovina za dva dny, nic se nerozbilo. Klepu to na dřevo, Skleničkovy bedýnky můžou pokračovat s Balíkovnou.
Mazzoni a Franchino přijeli!
Udělal jsem si výlet do Ghemme a Gattinary, navštívil Franchina a Mazzoniho, a přivezl slíbená vína z Alto Piemonte. Možná bych za slunečného počasí měl lepší dojem z krajiny, ale se zataženou oblohou byl rozdíl mezi blahobytným Toskánskem a chudším Alto Piemonte nápadný. Úvodní samožerská fotka je z degustační místnosti či kanceláře vinařství Mazzoni. Fotku jsem vymyslel ještě v Toskánsku, když jsem plánoval cestu. Na Google Maps jsem zjistil, že Mazzoni má v kanceláři pověšený diplom Premium Gold z Prague Wine Trophy 2022. Bylo to za Ghemme 2017 a se zvětšením se dá rozluštit, že jsem víno přihlašoval já jako sklenicka.com. Bylo jasné, že tam musím zajet a tuhle fotku udělat :-) Číst dál
Dvě špičková italská vinařství ze sámošky a z vinotéky
Začnu upřímným poděkováním bedýnkářům za trpělivost. Uzávěrku přihlášek jsem dal na pondělní večer, v úterý ráno jsem spočítal a objednal… potom to na naše česko-německé poměry chvíli trvalo a došlo k výpadku jednoho vína. Vespolína sice vypadá jako přezdívka nějaké kruté římské císařovny z dob Maxima Decima Meridia, ale Mazzoni (mi) ji vyprodal těsně před objednávkou. Nabídl jsem náhrady, náhrady byly přijaty, a jestli se nic hrozného nestane, bedýnky přivezu příští týden. Děkuju především za vstřícný přístup, nikdo se neošklíbal, že jedno ze slíbených vín není. Funguje to stejně i z druhé strany, vinaři tolerují moje objednávky, které by ještě před kovidem zadupali do země jako příliš malé. Není to šťastný svět, ale můžeme si ho zpříjemnit lahví Nebbiola nebo Erbaluce. Na úvodní ilustrační fotce jsou slavné cypřiše u San Quirico d’Orcia, protože tady už dlouho nebyly :-) Vpravo uprostřed na kopci svítí Montalcino. Číst dál
Dvakrát Frescobaldi ze sámošky
Úvodní fotka je jen ilustrační, pohled na Colle Val d’Elsa na začátku února. Letní fotku jsem tady mnohokrát použil jako zobrazení toskánského snu (například tady), a když jsem jel před měsícem do Montepulciana, zajel jsem si kilometr na známé místo pro zimní fotku. Dnešní text o dvou vínech Frescobaldi může vypadat jako plánovaný, ale není to tak. Jen jsem v poznámkách objevil tři týdny starý zápisek o Chianti a přidal k němu zápisek o novém ročníku laciného supermarketového Vermentina. V zásadě jde o kusovky, základní výrobky, ale Frescobaldi je v Itálii považovaný za špičkového výrobce. Prostě se mi to tak sešlo. Číst dál
Lorenzo Pasini a Riviera del Garda
Ve čtvrtek se vyčasilo a sousedovi v toskánské Mazzantě rozkvetl strom. Fotka je z pátku, protože jsem to zachytil i s včelou. Jinak máme ve dne v noci stálé teploty 12 až 15 stupňů, jen bohužel většinou zataženou oblohu. Číst dál
SKB 128, Alto Piemonte podruhé
Na četné dotazy, kdy už bude další Skleničkova bedýnka, radostně odpovídám, že právě teď! (Kecám, ptalo se jen pár lidí, ale zato opakovaně.) Tři měsíce v Itálii uběhly jako tři týdny a v zjistil, jsem, že poslední bedýnková akce byla v půli listopadu, vánoční moselské ryzlinky od Erbese. Rád bych to teď vytrhnul s několika toskánskýma bedýnkama, ale moji oblíbení vinaři lahvují pomalu. Nechal jsem si po čtyřech letech poslat vzorky vín Maura Franchina (Gattinara) a Tiziana Mazzoniho (Ghemme) a rád bych se i přes jistou exotičnost jejich vinařského regionu (Alto Piemonte) vrátil k jejich vínům. Číst dál
Senzační a vyjímečná Gattinara 2020, Mauro Franchino
Víkend přinesl špatné zprávy z mnichovské bezpečnostní konference, ale v Toskánsku se vyčasilo a přes nízké teploty (10 až 14 stupňů) nastalo azzurro. V neděli jsem otevřel novou Gattinaru od Franchina. To chcete! Kdo ji má, ten se ani po rijádském summitu Rusko – USA nemusí obávat budoucnosti. Číst dál
Dvě Nebbiola od Mazzoniho, Alto Piemonte
Bílý Iris od Mazzoniho, Alto Piemonte
Dobrá zpráva je, že jsem využil pobytu v Itálii a vyprosil si degustační vzorky nových vín dvou piemontských vinařství, Tiziano Mazzoni (Ghemme) a Mauro Franchino (Gattinara). Bedýnkáři si vzpomenou, že jsem především pro vlastní potěšení udělal stou Skleničkovskou bedýnku právě z nich, přesněji z Mazzoniho vín. Oba jsou představiteli malých tradičních vinařských denominací, postavených na odrůdě Nebbiolo a obecně regionu kolem Novary, kterému se říká Alto Piemonte. Ten byl slavný v meziválečném období, po druhé světové jej převálcovalo Langhe (Barolo) a viniční výsadby v Alto Piemonte brutálně poklesly. Dnes znovu nacházejí své místo na slunci, alespoň mezi italskými vínomilci. Číst dál
Verdicchio od Bucci
Výrobcem je špičkové vinařství z Ancony, Marche, čili střední Itálie a jadranské pobřeží. Má asi 31 hektarů vinic a je poměrně mladé, založené roku 1983, stále patří rodině Bucci. Dovolím si soukromou vzpomínku – někdy na konci dvoutisícovek jsem poprvé ochutnal jejich vína na galadegustaci Jirky Markuzziho a úplně mě to posadilo na zadek. Z neznámé odrůdy Verdicchio, v Itálii poněkud provařené díky levným supermarketovým vínům a nápadně tvarovaným lahvím dělali velmi elegantní bílá vína s nápadnou burgundskou inspirací, od ambaláže až po precizní použití barikových sudů. Dnešní víno je (asi) pouze základní Verdicchio s cenou cca 13-14 EUR, ale mnoho uvedeného pro ně platí. Když jsem je uviděl v polici vinotéky, hned mě napadlo, že by to mohlo být Chablis. (Úvodní fotka je jen ilustrační, z výletu do Val d’Orcia, Toskánsko.) Číst dál