Dnes to bude stručné a samožerské, ale taky vděčné vůči několika desítkám účastníků bedýnek: přijela mi vína z Franků! Pohled na vyskládanou paletu na korbě náklaďáku se prostě neomrzí. Možná to má něco společného s tím, jak si člověk vytvoří vztah k vínu, které pomáhá sklízet nebo se jinak, jen brigádnicky, přičiní o jeho vznik. Už ho potom považuje za svoje. Taky se vždycky dívám na přivezený náklad, jako by byl celý jen pro mě :-) Pokračování textu
Vinařství Trockene Schmitts sídlí v několika starých domech ve starých uličkách obce Randersacker. O té nemůžu skoro nic napsat, protože jsem tam strávil necelé dvě hodiny zastávkou mezi Röttingenem a Escherndorfem. Snad jen tolik, že šest tisíc hektarů franckých vinic je v krajině rozptýleno až k neviditelnosti, ale kolem některých vinařských obcí se najednou zhmotní. Jako u Randersackeru, obklopeného několika kopci s vinicemi. Vinice jsou vzorně na svazích, jen minimálně na rovinatých půdách. Kromě vinařství provozují Schmittovi i restauraci a penzion, ale mě zajímalo výhradně vinařství. Pokračování textu
Po dlouhém hledání jsem našel čtyři roky starý článek a s překvapením jsem zjistil, že jsem už tehdy přirovnával francké Silvanery k Chablis („je to kříženec dobrého Chablis a suchého Rieslingu z Porýní,“ to je lepší než moje měsíc staré texty :) a dokonce jsem psal o mladičké Audrey Hepburnové v bílých plesových šatech. Jo, to byly časy! Připomíná mi to povzdech stárnoucího básníka:
Tma sedá Arno černě svítí
slunce se šetří na ráno
zbývá jen najít důvod k žití
a mám vyhráno Pokračování textu
Dnes jen pár fotek z podzimního kola IWSP v Hiltonu. Na první fotce úvodní sestava zahajovací řízené degustace. Na Masterclass s Lukou Gardinim jsem se těšil, protože jsem se chtěl zeptat na soutěž BIWA (Best Italian Wine Award). O jejím prvním ročníku jsem okouzleně psal. Každoroční žebříček padesáti nejlepších italských vín bývá skvěle vybraný a Luca Gardini je jedním ze dvou otců soutěže. Pokračování textu
2016er Silvaner Randersacker Sonnenstuhl Spätlese trocken, Trockene Schmitts
Zadní etiketa rovnou hlásá 13% alkoholu a 0,4 gramu zbytkového cukru. Z několika možných překladů názvu vinice bych s ohledem na čistotu češtiny i mužský rod německého podstatného jména (der Stuhl!) vybral Sluneční stolec. Vždy při překladu dbejte na zachování původního rodu! Když to zaměníte, může nastat nedorozumění. Jak při podobné příležitosti vyjevil jistý pražský biskup: pro papežský úřad vždy používejte spojení Svatý stolec a nikdy ne Svatá stolice! Pokračování textu
Už jsem to jednou nakousl, díky cestování občas uvidím zprofanované odrůdy v jiném světle. Chce to vyčistit si hlavu a nechat domácí předsudky doma. Zní to samozřejmě, ale všude kolem sebe vidím, že to není samozřejmé ani obvyklé (u sebe samotného to člověk obvykle nepozná. To může souviset s tím, jak snadno se radí druhým ve věcech, ve kterých poradce sám propadá a selhává :) Naposledy jsem to asi zmiňoval u Sylvánského a už je to tady zase, když otvírám franckou millerku z Randersackeru. Pokračování textu
Nejlepší kaštany rostou na Place Pigalle a nejlepší Sylvány v Escherndorfu. Sylvánské se netěší velkému zájmu konzumentů, takže se o tom moc neví, ale Escherndorf je pro Sylvánské tím, čím je Chassagne pro Chardonnay nebo Sancerre pro Sauvignon. Když už jsem jednou jel do Franků na Sylvány, bylo jasné, že se tam podívám. Pokračování textu
Jedna cesta do Franconie a šest návštěv vinařství asi není dost na nějaké zásadní závěry, ale právě dost na to, abyste přišli na to, že nejlepší Silvanery jsou z Escherndorfu. Otázka, jestli dělá vinař vinici nebo naopak vinice vinaře se sice podobá dětské hříčce o slepici a vejci, ale tu už evoluční biologie jednoznačně vyřešila (vejce). A soukromě si myslím, že nějak podobně to bude i s vinaři a vinicemi. Prvotní je vinice, její limity jsou pro víno to nejpodstatnější. Vinař je už nemůže překonat. Pokračování textu
To co je blízko, to se tak necení
Lítáme od zdi ke zdi jak se nám co zjeví
zpívala v polovině sedmdesátých let skupina C&K Vocal (a nebylo to o víně). Vzpomínal jsem na tu píseň už před Rozvadovem. Franky jsou nejbližší vinařský region na západ od Prahy (drážďanských 500 hektarů s dovolením nepočítám:) Blíž jsou jen Kremstal a Wachau (ale ty jsou taky trochu východně). Pálava je teoreticky blíž, ale vzhledem ke stavu dálnice D1 je doba přesunu do Brna prakticky těžko předvídatelná a Franky jsou v průměru snadněji dosažitelné než třeba Mikulov. Přesto jsou německé vinařské oblasti u nás málo známé. Milujeme Burgundsko a Toskánsko, ale to co je blízko, to se tak necení… při pátku dám degustační poznámky o několika vínech přivezených před týdnem z Franků.
2016 Müller-Thurgau, Weingut Schäffer
Pokračování textu
Asi nejvýchodnější francké vinařství, zaválo mě tam prohledávání informací o špičkových německých vinařích. Kdo chcete sdílet zkušenosti z krátké cesty do Franků, vyhlásil jsem pro vás včera Komunitní bedýnku s výběrem vín jiného franckého vinařství. Teď pojeďme na aspoň virtuální návštěvu do vinařství Weingut Dr. Heigel.
Pokračování textu
Začátek týdne přinesl vyluštění několika zásadních letošních hádanek: Jágr bude příští sezónu hrát v Calgary a po čtyřech měsících se vyjasnilo, že příští bedýnka bude složená z vín franckého vinařství Hofmann. Čtyřměsíční prázdninová pauza byla tak akorát dlouhá a každý další měsíc by to mohl jen pokazit. Věřím, že se k bedýnkám vrátí i ti, kteří pauzírovali a brblali, že jdou moc rychle po sobě. Report z návštěvy vinařství jsem už dával v pondělí tady, takže můžu přejít rovnou k vínům. Pokračování textu
První večírek jsem nazval sylvánským, ale postupně se mi budou dostávat pod lupu i další odrůdy. Přivezl jsem si z cesty do Franků přes třicet lahví vzorků a postupně je otvírám. Chtěl jsem z nich vybrat jedno vinařství a dovézt co možná nejlepší výběr vín, ale je to pekelná práce, protože kvalita vín je hodně vysoká.
