Nové bedýnky, burgundské šardonky k domácímu lockdownování :-) Nejpopulárnější francouzská ročenka Guide Hachette vyhlásila Vinařem roku 2020 vinařství Domaine Jean-Pierre Berthenet z Montagny-les-Buxy (web). Je to dobrá reklama, ale poctivě dodám, že to bylo na základě kolekce vín z ročníku 2017. Píše se rok 2020 a Vinař roku stále platí, ale řeč bude o ročníku 2019. Ano, podobná ocenění jsou ošidná a mohou klamat :-) Pokračování textu
Jako loajální občan se připravuju na totální lockdown. Pracuju z domova a díky zásobám mi to nedělá velké potíže. Základem je mouka na špagety, rýže na risotto, houby a rajčata. Důležitá je zásoba salsiccie a parmezánu, radost mi dělají květináče s bazalkou v každém supermarketu. K francouzským filmům otvírám Beaujolais, ale italský týden v Lídlu od pondělí to jistí. Se zásobou italských vín ze Skleničkových bedýnek jsem připraven na karanténu. Pokračování textu
Ve čtvrtek ráno jsem zrušil cestovní plány na zbytek roku. Itálie oznámila, že s okamžitovou platností bude od Čechů požadovat negativní test na Covid-19, takže jsem hodil do koše poznámky k cestě do Itálie. Zrušil jsem i rezervaci ubytování v burgundském Givry, protože nemá cenu si balit na cestu, když se Francie a Německo asi brzy přidají. Velké nákupy potravin jsem jako loajální občan udělal už v srpnu, když Andrej veřejně vyhlásil, že žádné plošné opatrenia něbudú… čekání na páteční oznámení zmatečních vládních omezení jako předehře k totálnímu lockdownu ekonomiky jsem si krátil burgundským Crémantem od Bouthenetů. Pokračování textu
Pár vinných nadšenců se sešlo na soukromé degustaci jednoho malého dovozce vín, který si nejspíš ani nepřeje být jmenován. Nikdo nezpíval a počet osob sedících u stolu nepřekročil šest, ale díky současné vládní politice a komunikaci nikdo neví, co se ještě smí a co už ne, takže si detaily nechám pro sebe. Koštovalo se šestnáct červených z jižní Rhony. Pokračování textu
Před dvěma roky bych se určitě přimlouval za vypití do začátku zimy, ale shodou okolností mi pár lahví v ledničce zůstalo dodnes. Po měsíční nemoci a abstinenci se pomalu vracím k večerním degustacím. Začal jsem povinnou ochutnávkou nově přivezeného Carmignana z Fattoria Ambra a potom už šla bílá vína. Pár Erbesových ryzlinků (po těch se mi během nemoci stýskalo) a jednodušší bílá vína. Slovo jednodušší bych měl dát do uvozovek, protože dva francké Silvanery (Horst Sauer a Trockene Schmitts) přinesly velkou radost, a Sauerův 2019 Müller-Thurgau byl prostě skvělý. Dnes typické rozvláčné poznámky o umbrijském Viognieru. Pokračování textu
Před rokem jsem nabízel jen jednu Riservu (Elzana) s tím, že klasické Carmignano je lepší. Letos se role trochu vyměnily: Carmignano 2017 má výraznější třísloviny a potřebuje ještě půl roku ležet (trpělivost nepatří k největším přednostem pana Skleničky). Nadchlo mě jednodušší, ale krásně pitelné Barco Reale, víno z mladých výsadeb, které vinař ještě nechce do klasického Carmignana. Dnes tedy rychlý pohled na dvě Riservy pojmenované podle místních vinic: Elzana a Montalbiolo. Pokračování textu
Italský víkend mi začal tím, že jsem v MAKRO koupil půlkilovej bochník bílýho italskýho chleba. Většina mi ztvrdla, což je ideální na topinky. Přikoupil jsem květináč bazalky a umixoval hrnek zeleného pesta. Bazalka, parmazán, piniové oříšky a oliváč (plus česnek). Spousta rajčat nasekaných nadrobno. Pizzu z Oasi Verde to nenahradí, ale spolehlivě to zahání podzimní chandru a stesk.
Jak shrnout první dojem z ochutnávky nového Carmignana? Podruhý už to není překvapení, což je jen variace na známou pijáckou průpovídku (není nad první napití). V porovnání s loňským prvním dovozem se zdá, že ročník 2015 byl i v Carmignanu vyjímečný, ale základní dojmy a vlastnosti zůstávají beze změny.
Čaulidi, omlouvám se za delší pauzu. Pro mě byla ukrutně dlouhá, protože to jsou už téměř tři týdny, co jsem neměl víno. Po třinácti dnech střevních potíží, kdy jsem téměř nejedl, jsem dostal prášek a do druhého dne potíže zmizely. Hned další den jsem dostal typické příznaky únorové chřipky a poukázku na Covid test zadarmo. Na koho jiného by ta nemoc měla skočit, když ne na člověka, který shodil sedm kilo… V pondělí jsem byl na testu, další dny ukáží, jestli to byla chřipečka nebo něco lepšího. Po pěti dnech s Paralenem a s pocením v horké vaně se cítím skoro zdravý, takže jsem konečně otevřel první víno z nové zásilky z toskánské Fattoria Ambra. Pokračování textu
Opakování loňského textu o toskánské apelaci Carmignano a dvou vínech z Fattoria Ambra (web) v souvislosti s aktuální nabídkou Skleničkovské bedýnky. Původní fotku z Wikïpedie nahradím vlastní fotkou z Florencie 2007. Je to ilustrace všech potíží, na které narazíte, když chcete vyprávět o toskánských symbolech (jako je právě Florencie). Jak to mám vyfotit a oříznout, aby to dávalo smysl? Možná by ta fotka vyšla líp z drahého foťáku, ale já ty prachy raději utratím za cestu do Florencie, Sieny a Pisy. V Toskánsku je tolik výhledů, barev, odstínů… a taky vůní, chutí, harmonií, podnětů k přemýšlení. Už jsem tady citoval nedávné verše florentského renesančního básníka Angiola Poliziano:
Tma sedá Arno černě svítí
slunce se šetří na ráno
zbývá jen najít důvod k žití
a mám vyhráno Pokračování textu
Do třetice budu prudit s ryzlinkem wehlenského Joh. Jos. Prüma, a do třetice všeho dobrého: po vynikajícím a dobrém kabinetu dnes přijde fantastický, přímo špičkový pozdní sběr. K jednomu ze čtyř nebo pěti nejlepších vinařství na Mosele přidejte top vinici Sonnenuhr, špičkový ročník 2015 a navíc „dospělý“ formát Spätlese. Pokračování textu
