Steccaia je čisté Vermentino a La Regola je druhé nejbližší vinařství od mého toskánského baráku (úplně nejblíž je Castello del Terriccio). Před třemi roky jsem do Regoly zajel, udělal degustaci a koupil šest lahví na domácí ochutnávku. Steccaia je základní, nejlevnější bílé. Vlajkovou lodí (čili nejdražším vínem na ceníku) byla La Regola, za 70 E. Ta opakovaně získávala nejprestižnější hodnocení italských kritiků, ale… zklamala mě a za nejlepší víno vinařství jsem považoval nejlevnější Steccaiu. Kdybych chtěl mít pavučinku argumentů dokonalou jakou pavouci ráno na louce, musel bych kupovat sedmdesátieurovou La Regolu každý rok, ale to samozřejmě nedělám. Mají pravdu italští kritici, kteří každoročně vybírají drahou La Regolu mezi nejlepší toskánská vína? Nebo má pravdu český blogger Il Bicchiére, který upřednostňuje nejlevnější Vermentino?  

Za sebe jsem si svoje už napsal, Steccaia. Druhá strana by mohla namítnout, že italské kritiky by neměl poučovat někdo, kdo si vyškolil hubu na Třech Gráciích a Buškovi z Velhartic. Navíc světové trendy hodnocení vína poháněné motorem OIV stobodovky ženou Američani, Britové, Francouzi, Italové, Španělé… a Češi jen naplňují tradiční předsudky o české povaze žbrbláním a namítáním, že stobodovka není ideální a nedokáže vystihnout jemné nuance, kterým mohou rozumět jen Češi. Ano, nedokáže. Proto se k bodovému hodnocení píšou i degustační poznámky (a naopak). Čímž se konečně dostávám k věci: snažím se sledovat trendy a respektovat vinařské autority, ale píšu soukromý blog pro české čtenáře. Kdo může jet podle největších autorit v oboru, ať si koupí La Regolu. Já každý rok kupuju a doporučuju Steccaiu :-)

Steccaia 2024 Costa Toscana Bianco IGT, La Regola
Čisté Vermentino vzdělávané v nerezu v kopečcích u toskánské Riparbelly, asi dvacet kilometrů od moře. Ve skleničce je plná slámově žlutá barva, na nose citrusy a jablka, meruňky a broskve, středně intenzivní až intenzivní vůně. Čisté, ovocné, moc pěkné. V chuti plnější ovocný projev a hodně mírný nástup kyseliny. Zakulacené a naleželé delším ležením na kvasnicích, ale projevem hodně čisté, ovocem i čistotou podobné šardonce. Letos má jen 12,5% alkoholu (což je za mě dobře), ale v chuti působí plným dojmem, jako by i přes nižší alkohol mělo vyšší koncentraci. Přitažlivé, svůdné, chlastací. Kdybych musel bodovat, tak bych se v současné podobě, hned po nalahvování, rozhodoval kolem 89 bodů. Baví mě stylizované malůvky na etiketách i barevné malůvky stejného autora na vratech vinařství (pomaloval i celé městečko Montescudaio). Mám z toho radost a rád bych z toho vyvodil, že se všechno to víno dělá pro lidi a že má pravdu ten, kdo hodnotí levnější Vermentino výš než drahý Cabernet Franc, ale taková implikace by byla zjevně nepravdivá. Prostě jen mám rád Steccaiu z La Regoly.

Připomínám nabídku degustace italských vín v pondělí 9. června v Praze 4 (tady). Možná bych měl na seznamu vín nahradit úvodní Grillo právě Steccaiou, protože degustační komentáře o Grillu by nutně vedly ke kontroverzní otázce, proč na horké Sicílii dělají bílé víno s 12% alkoholu a někde jinde ne? Uvidíme, toskánská Steccaia taky nemá vysoký alkohol :-)