Shrnutí dojmů z půlhodinového setkání u degustace. Myslel jsem, že to bude krátký článek, protože vinařství dělá jen dvě vína, ale když se tak koukám do degustačních poznámek, možná to až tak krátké nebude… Pravidelní čtenáři vědí, že mě přitahují vinaři, kteří soustřeďují pozornost na několik málo vín, nejlíp jedno bílé a jedno červené, a nebloudí mezi patnácti odrůdami. Přirovnání k otci, který se věnuje patnácti dětem je myslím docela přesné. Tenuta Rasocolmo sice dělá jen dvě vína, ale to druhé z pěti odrůd, takže oblíbené schéma nebude naplněné úplně ideálně. Ale popořadě…
Francesco Giostra Reitano (na úvodní fotce ten vlevo, vpravo jeho syn) se živil v marketingu, ale v roce 2004 se vrátil na Sicílii a založil společnou firmu s místním zemědělcem. Na deseti hektarech vinic u Messiny (s dominantou majáku a Etny) znovu vzkřísil vinařství podle pravidel denominace Faro a později rekonstruoval staré rodinné sídlo, letos má být hotové. Základní půdorys vypadá jednoduše (ale myslím, že to s ohledem na denominační pravidla není nijak triviální): dvě vína, bílé a červené. Žádný barik, žádné sudy.
L’Hismael Inzolia 2013 IGP Terre Siciliane
Pan Reitano mi obřadně vymívá degustační sklenku vínem, vylévá a znova naplňuje, a já si vzpomínám, co vím o první bílé odrůdě. Z nepravidelného čtení amerických blogů mi utkvěla myšlenka, že sicilská odrůda Inzolia přichází do módy (aspoň mezi newyorskými intelektuály :). První dojmy: krásná jiskrná světlá barva se zelenými záblesky, komplexní ve vůni až do kvasnicových tónů, ovoce i zelená travnatost. Po okysličení zůstane čisté ovoce a dojem, že víno je hodně zajímavé, ale špatně srozumitelné konzumentům středního proudu. Žádné chutě známé z mezinárodních odrůd, komplikovanost a krémové kvasnicové tóny. Podle technických poznámek poměrně husté výsadby (4 800 keřů na hektar je na Sicilii hodně!) a pětiměsíční školení v nerezu (nejspíš na kvasničních kalech), tomu odpovídá poměrně výrazný koncentrovaný projev . Ambiciózní víno ze staré málo známé sicilské odrůdy.
Faro 2011 DOP
Už jsem to psal tady: Nerello Mascalese a Cappuccio, Nocera, Nero d’Avola a překvapivě i Sangiovese, 4 800 keřů na hektar a vinice u Messiny. Kvašeno v nerezu s řízenou teplotou a potom dalších nejméně 18 měsíců v tanku. Tohle bylo lahvované údajně až v říjnu 2014. Zajímavost, na kterou jsem se doptal: všechny odrůdy byly sklizeny a kvašeny společně. Není to prý cuvée získané smícháním hotových vín z jednotlivých odrůd, ale společně kvašené hrozny. Vlastní zkušenost s přejímáním prezentací vinařství a marketingová zkušenost majitele mě vedou ke skepsi, ale degustační poznámky se zdají potvrzovat údaje z prezentace :)
Světlá třešňově rudá barva, ve vůni především zralé ovoce. V chuti od počátku koncentrované, plné a expresivní, nejen v ovoci. Komplexní víno, absence dřeva (sudu) není poznat díky dostatku taninů macerovaných ze slupek (2-3 týdny). Nerello Mascalese v nejlepší podobě, bohaté a typické. 13,5% alkoholu, dospělé víno i bez sudu.