Neflákám se, ale nepíšu. Nejde mi to. Snažím se během léta opravit pár věcí na baráku a na co sáhnu, to se obrátí v katastrofu. Výměna plynového kotle se zvrtla s něco nepochopitelného a strašného, soukromě mohu poradit tři firmy v okolí Prahy, od kterých NIKDY nekupovat plynový kotel. Výměna starého auta za nové neskončila podobně jen díky tomu, že jsem postupně odmítl šest nabídek a rezignoval na výměnu. Zdá se mi to, nebo je nová generace aut opravdu horší než ta předchozí? Se závistí hledím na jih a už bych dávno byl v Toskánsku, kdyby mi kondenzát z kotle netekl komínem do baráku a instalační firma mě neujišťovala, že to je v pohodě. 

Nechci přehnaně prudit srovnáváním, ale vidím jisté paralely s trhem s vínem. Před měsícem jsem četl Cernilliho komentář o italském exportu vína po zavedení amerických cel na evropský dovoz. Cernilli vyjmenovává věci, které ovlivňují prodej vína, včetně poklesu konzumace, omezující komunikace (rozuměj restrikce reklamy vína), přirážky v maloobchodě a HoReCa a snížení kupní síly střední třídy, zatímco české diskuze vesměs končí tím, že spotřební daň na tichá vína je vlastně spravedlivá :-) a ono to snad nějak dopadne. Bůhvíproč je mi italský přístup sympatický. Ale nejsem objektivní, pravidelní čtenáři už vědí, že bych celé předvolební Česko vyměnil za jedno italské cappuccino.

Týdny zoufalství se zatékající střechou a zatékajícím plynovým kotlem si oslazuju vybranými víny. Normálně sahám po levnějších alternativách, ale nedávno mi došlo, že už není čas odkládat otevření těch nejlepších vín. Běžná srpnová prohlídka u obvoďáka po změření tlaku hrozila sanitkou a internací. Ukecal jsem to na zvýšení dávek léků na tlak. Po dvou týdnech mi tlak klesl do normálu, haha, ale preventivně jsem začal otvírat dlouho schovávaná archivní vína.

2017 Ürziger Würzgarten Riesling Auslese*, Karl Erbes
2017 byl prý na Mosele ročník tisícitetí, zatímco 2021 jen ročník století, ale mně utkvěl v paměti víc 2021. Sedmnáctka byla krásně zralá a vyvážená, což je vlastně nejdůležitější vlastnost, ale kyseliny a lehkost 2021 jsem miloval. Nicméně likvidaci archivů jsem začal sedmnáctkou…

Korkový uzávěr. Ve skleničce je hodně vysoká, skoro okrově žlutá, vybarvená jako ananasový džus. V malé skleničce se vůbec neukazuje vůně (jen botrytické tóny), v klasickém velkém tulipánu se rozvinou zralá aromata tropického ovoce (ananas, mango). V chuti je projev mnohem expresivnější včetně ostré kyseliny a svěžího projevu, medově botrytických tónů, zralých citrusů a tropických plodů. Samozřejmě vysoký zbytkový cukr (jen 7% alkoholu a odhadem přes 100 gramů cukru), ale díky kyselině svěží a lehký projev, báječně pitelný, veselý, radost pít. Zbytečně jsem vypil dvě deci z malé skleničky, protože jsem chtěl zabránit ohřátí vína, z velké sklenky je to mnohem lepší. Přesto úžasná harmonie, lehkost, ovocná zralost. Je to tak krásně svěží, pitelné a útěšné, že snadno vypijete lahev a ani si nevzpomenete na cenu :-)