Už týden jsem z Itálie zpátky v Čechách. Odvykám si od plážování, tedy pravidelných procházek u moře, chybí mi usměvavé prodavačky a prodavači, chybí mi slunce a cypřiše. Místo toho postupně sekám zahradu, uklízím domácí nepořádek a chodím po doktorech. Nestěžuju si, ale už se těším, až budu v říjnu říkat, že jsem zpátky doma v Toskánsku. 

Úplně jsem na blogu zamlčel jedno víno z posledních toskánských bedýnek, Riservu z Gracciana. Nebylo to úmyslně, až dnes jsem doma otevřel lahev a koukám, že na blogu nejsou poznámky. A to je chyba, protože jednak se mi líbí a jednak čekám, že příští dva roky přinesou změnu projevu. Poslední tři roky jsem propadl základnímu Vinu Nobile z Gracciana. Bylo dostupné (měl jsem doma velkou zásobu lahví, takže bylo stále poruce) a postupně jsem zjišťoval, že mi stylově dokonale vyhovuje. 2019 a 2020 byly chladnější ročníky, vína měla dobrou kyselinu, nižší alkohol a střídmější, ne příliš mohutný projev. Před rokem jsem kvůli tomu dokoupil zbytky ročníku 2020 a liboval jsem si. Ročník 21 byl plnější, zralejší a aktuální 2022 je robustní, hodně zralý a kořenitý, s vyšším alkoholem. Možná se to za rok sladí a kořenitost ustoupí, stejně jako se sladil 2021. Ale už pohled na etiketu Riservy 2020 mě svátečně naladil: 13,5% alkoholu je u toskánské barikované Riservy spíš nízké číslo.

Vino Nobile di Montepulciano Riserva DOCG 2020, Tenuta di Gracciano della Seta
Ve skleničce je světlejší rubínově červená, na nose třešně, višně a typický toskánský piniový les, střední intenzita, harmonie, lehkost, svěžest. V užší skleničce i perník a vzpomínka na krém na boty z dětství :-) V chuti višňové a trochu švestkové, s perfektní kyselinou a čistým ovocným projevem, jen vzdálené zamávání taninů. Středně plné, velmi živé a harmonické, dlouhé s dlouhou dochutí, nesenou zase višňovou kyselinou. Příjemný ovocný projev dává zapomenout na sudy (předpokládám, že to jsou hlavně vypalované středně velké sudy a pár bariků) a pro mě, kterému se líbí právě lehčí vína s nižším alkoholem a nepřezrálým projevem, je to úplný poklad. I v Toskánsku se někdy prosazuje názor, že čím víc, tím líp, ale u mě to neplatí, shodu se stylem i kvalitu najdu spíš u lehčích vín. Za mě je víno k pití už teď, ale má kyselinu, která mu zajistí nejmíň pět let archivace.